Doktoři zlomených punkových srdcí

27.11.2010 13:00 - Petr Bláha | foto: facebook interpreta

Velkohubá prohlášení o vznikajících superkapelách jsou běžná věc, jenže realita není vždy růžová. O to více se čekalo na první opravdovou supersestavu českého punku. Ta měla status kultu hned po prvním singlu a celá deska ukázala, že Staré pušky jsou mnohem větším objevem…
10/10

Staré pušky - Sladkých 11

Skladby: Nikdo nepřišel, Pryncezna z plakátu, Hallo, Zapalme náš byt, Sladkých 11, Náš čas, Opičí song, Póza, Nás se učit nebaví, Měla mezi zuby škvíru, Ty jediná
Vydáno: srpen 2010
Celkový čas: 43:26
Vydavatel: Staré pušky
Loňské "Atomic Boogie" od Degradace mělo potenciál stát se milníkem. Frontman Sidney se ukázal jako skvělý kytarista, zpěvák a i textař, ale ve skutečnosti bokem střádal materiál na počin daleko unikátnější. A ten mu beze zbytku vyšel. Dokázal stvořit skutečné české "London Calling", desku s přesahem, nadhledem a vtipem. "Sladkých 11" je nostalgická deska pro lidi po dvacítce, což je samo o sobě prazvláštní, jenže ona má skutečně potenciál oslovit úplně kohokoliv. Jedná se přitom o jednoduchý recept hluboce generační výpovědi a návratu kamsi do sedmdesátých let.

Již obal je vtipnou parodií LP od Supraphonu a i celý nosič je pomyslně rozdělen na strany A a B. Takže i ve zvuku najdete praskání přenosky a tak dále, lze jen litovat, že je to celé dělané DIY a undergroundová kapela má pořád ještě hluboko do kapsy na to, aby bez podpory vydala desku na vinylu, tomuto albu by to slušelo. Ale k věci. Muzikantská stránka se vine po linii vytyčené The Clash a jimi nenáviděnými The Police. Žádné ambice něco řešit, jen život a jeho příběhy.

Otvírák "Nikdo nepřišel" je absolutní hitovkou, kterou by v poklidu snesla veškerá komerční rádia. Ale songů s takovým potenciálem je zde daleko více. Perfektních "Sladkých 11" nebo "Hallo", které odkazují právě nostalgicky k minulosti a mládí dnešní generace po dvacítce. Všechny ty kartičky hokejistů a nastupující supermarkety, je to nepopsatelný pocit ztotožnění se a generační výpovědi, která se povede jen málokomu. Staré pušky zkrátka mají co říct!

I když v kapele stojí lídři punkových Proti směru a Degradace, tak v podstatě nejde o punk a kapela to ani nezastírá. Ale ten rebelantský feeling a snaha dělat něco jinak tu pořád jsou. Nevím, jestli mají takové ambice, ale v záplavě rádoby světových kytarovek mají možnost uspět, protože nabízejí autentické pocity a navíc ve velmi stravitelné podobě. Ne náhodou se při poslechu alba bavili i moji rodiče, a že jejich hudební vkus je na míle vzdálený mému. To všechno jen ukazuje na to, jakou má sílu dobrá hudba.

Staré pušky natočily desku na hranici dokonalosti v rámci nezávislého popu, i když vlastně o žádný pop nejde. Jde o desku, kterou napsali a natočili punkáči, což jí přineslo upřímnost a silnou výpovědní hodnotu. A v té autenticitě leží mnohem větší punkovost než u většiny vyčpělých zkostnatělých legend, které omílají texty o anarchii a zároveň v zákulisí obírají pořadatele o astronomické částky. Pušky jsou ve své malosti a skromnosti neskutečné, velkolepé a úžasné. A dokonalé! Takže pokud máte zájem, můžete zkusit celou desku na webu kapely, kde je zdarma ke stažení.


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY