V souvislosti s informováním o blížícím se festivalu Blues v lese II na MusicServeru vás jistě potěší zařazení rozhovoru s lidmi, kteří jej organizují, s lidmi, kteří tvoří páteř i tělo agentury Joe's Garage - Davidem Gaydečkou a Štěpánem Kubištou. Dozvíte se, co by vás letos do řevnického lesa mohlo nalákat jako bluesové i nebluesové fandy a pochopíte, že podobné akce nemohou být a nejsou založeny na zištných cílech... ale abych nepředbíhal a nechal mluvit zasvěcenější.

Letos proběhne druhý ročník vámi pořádaného festivalu Blues v lese. Ten první neskončil zrovna šťastně po finanční stránce. Co by se muselo stát, aby Joe´s Garage letošní ročník uspokojil?

ŠTĚPÁN: To je blbá otázka. Co se týká financí, potřebovali bychom tak dvakrát více návštěvníku než vloni.
DAVID: O tu finanční stránku by snad ani tak nešlo. První cíl není a určitě jsme si jisti, že u takové akce ani nemůže být zbohatnout. Je ale pravda, že by bylo dobré neprodělat na akci, které jsme věnovali tolik času.

Máte pocit, že jste před rokem zachybovali v dramaturgii? Poučili jste se z chyb?

ŠTĚPÁN: Nezachybovali jsme v dramaturgii.
DAVID: Vloni probíhal festival poprvé a vědělo se o něm tudíž docela málo. Také jsme nezvolili ten nejlepší termín. Česká republika leží přeci jen dost na severu a v září už bývá chladnější počasí. Festival probíhá pod širým nebem a počasí bylo tedy hlavní příčinou slabší návštěvnosti. Z této chyby jsme se poučili, proto jsme vybrali nový termín pro opakované konání festivalu. Tím bude vždy první víkend v červnu. Letos tři dny od prvého do třetího.

K jakému ideálu by jednou Blues v lese mělo dojít (nemám na mysli jen návštěvnost)?

ŠTĚPÁN: Bylo by dobré, kdyby se z festivalu stala pohodová akce bez tetovacích salonů, bez bungee jumpingu, kam by si lidé jezdili odpočinout a poslechnout kvalitní muziku.
DAVID: Také by bylo dobré, aby to byla akce, na kterou se budou těšit diváci - nejen my. Nechtěli bychom už do budoucna festival rozšiřovat ať už počtem scén nebo účinkujících či snad počtem dní. Myslím, že tři dny, jedna hlavní scéna a jedna vedlejší pro jam session jsou tak akorát. Naším cílem je spíše vybudovat akci, na které si budou lidé moci poslechnout vysoce kvalitní hudbu a udělat si přehled o tom, o co se pokoušejí skuteční hudebníci bez ohledu na mediální tlak. To je jen bublina, ve které se málokdy protlačí na svět opravdová hudba.

Je dnešní doba pro blues víc nakloněná než v minulých letech? Zvyšuje se podle vaší zkušenosti návštěvnost bluesových kapel?

ŠTĚPÁN: To já nevim.
DAVID: Já bych to řekl trochu jinak. Zvyšuje se návštěvnost klubových koncertů. Je pravda, že blues se hodně hraje v klubech, takže se potažmo zvyšuje i návštěvnost bluesových koncertů. Myslím si, že lidi už trochu omrzely stadionové "laserové" show. Časem si užili dost toho, co tu za totáče nebylo. Teď přicházejí na to, že v klubech se mohou bavit daleko lépe.

Myslíte, že se tenhle trend dá vztáhnout i za hranice naší republiky?

ŠTĚPÁN: Fakt nevim.
DAVID: Těžko říci. Co se blues týká, tak to se vrací v takových vlnách. Je pravda, že v poslední době vyšla spousta zajímavých bluesových desek s větším nákladem a celosvětovou kampaní. Johny Lang, Kenny Wayne Shepard, zbrusunová deska Gary Moora je už zas bluesová, taky Clapton, Rick Derringer nahrál s rytmikou Boggart, Appice, co kdysi tvořili trio s Jeff Beckem. Jinak mám ale trochu pocit, když se podívám třeba na data vystoupení některých mých oblíbených hudebníků, tak převážně vystupují v USA, pak až v Německu, Holandsku, Švýcarsku, trochu v Itálii. Alvin Lee Band měl teď šňůru po Evropě - 10 koncertů v Německu, 2 v Anglii. Tak nějak to bude rozložené.

Podle jakého klíče jste vybírali kapely ze zahraničí? Existoval nějaký klíč?

DAVID: Něco bylo přes doporučení. Hodně si i necháme poradit, třeba od Juraje Turtěva z Bratislavy. Ten nám doporučil Blues Fools z Maďarska - excelentní kapelu, která vystupuje na největších akcích podobného ražení po celé Evropě. Slovenskou scénu znám dobře. Je tam mnoho vynikajících hudebníků, nejen jazzových či bluesových. Z Anglie či z USA to bylo trochu těžší. Mysleli jsme si na více hudebníků, např.: Taj Mahal, Koko Taylor nebo Buddy Guy z Ameriky, z Anglie jsme se zajímali o Chrise Farlowa. Prvním problémem je dostat dobrý kontakt na management kapely. Něco je na internetu, ale ne všichni ještě internet využívají. Druhým problémem byla cena. Nakonec jsme vybrali kapelu Chicken Shack, která je sice trochu už zapomenutá, ale dosud jí to pěkně šlape. Jak nové, tak staré skladby jsou dobré. Navíc kapela vydala po osmileté odmlce letos nové album, a tak její první vystoupení v Čechách je dost aktuální. Ukončí v Řevnicích turné k vydání této desky.

Která skupina byla nejproblematičtější k sehnání?

DAVID: No určitě Chicken Shack z Anglie. Dohadování na velkou vzdálenost je vždy dost komplikované. A pak taky Blues Fools z Maďarska. Jsou to asi trochu větší hvězdy, než jsme si mysleli a na začátku jsme je asi trochu překvapili naší suverénností.

Očekáváte diváky ze zahraničí? Máte aspirace sem nějaké dotáhnout?

ŠTĚPÁN: Moc diváků ze zahraničí neočekáváme.
DAVID: Určitě nečekáme, že se někdo v Madridu sebere a pojede do Řevnic. Spíš, a to už vloni tak bylo, navštíví naši akci cizinci, kteří bydlí v Čechách. I takoví, co se u nás na čas usadili, na festivale vystupují - David Murphy, Stan The Man, Rennie Trossman. Jejich publikum je určitě mezinárodní.

Na kterou kapelu se vy těšíte nejvíc?

ŠTĚPÁN: Na Duru s Blues Clubem. To je nejlepší kapela na světě.
DAVID: Těším se na spojení maďarských Dr. Valter & Lawbreakers, kteří hrají klasické až dixielandové blues, s Álomem, což je folklorní soubor, který se zabývá především romskou hudbou. To bude tak trochu překvapení. Sám trochu hraju na kytaru, a tak se těším na první den, kdy se Spáleného A.S.P.M. vystoupí Peter Binder. V tomto složení není kapela moc často ke slyšení, akorát tak na deskách. S Durou ze Slovenska zas vystoupí Andrej Šeban. Tak to pro mne bude lahůdkový den.

Čím byste do Řevnic lákali hudbychtivého fandu, co není zrovna specialista na blues?

ŠTĚPÁN: Třetím dnem, kde se pokusíme o propojení blues s folklorem (dnes tzv. world-music).
DAVID: Určitě tím, že blues cítím spíše jako pocit než jako pevně danou hudební formu. Proto bych se mu nejprve zaručil za to, že nebude muset poslouchat "Hootchie Cootchie Man" a další profláknuté dvanáctky celé tři dny dokola. Ten pocit, který myslím, najdeš ve funku, v soulu, v jazzu, nakonec i ve folklóru a třeba i v taneční hudbě. Proto Blues v lese II rozhodně neznamená, že bychom jeli do lesa, tam bychom si lehli do mechu a usnuli u nějaké nezáživné pomalé hudby. Bude tam dost zábavy a předpokládám, že se bude tančit, až se bude prášit.

Kolik by muselo přijít lidí, abyste zůstali aspoň na nule?

ŠTĚPÁN: Něco přes pět set.
DAVID: Máme docela rozumný rozpočet. Letos podpořilo festival i Ministerstvo Kultury. Nechtěli bychom mít na krku festival pro desetitisíce, snad ani tisíce lidí. Pár set diváků je tak akorát, že se ještě nikdo v davu neztratí, netlačí, neušlape a všichni mají pohodu.

Jaké má být počasí?

DAVID: Tropické horko. Minimálně 28 stupňů, pivo maximálně 6. Podle dlouhodobé předpovědi samozřejmě.

Děkuji za rozhovor

Více o festivalu Blues v lese II najdete tady.