Annihilator ukojil metalové pudy a umravňoval "rebely"

29.10.2010 11:25 - Petr Adámek | foto: facebook interpreta

V Česku se jim natolik líbilo, že zde před dvěma lety natočili materiál pro DVD, které loni na podzim vydali. Po roce se Annihilator vrátili na místo činu. Přesněji řečeno tři stovky kilometrů západněji - po vyhlazení Zlína se tentokrát rozhodli sprovodit ze světa Prahu.

Live: Annihilator

support: Sworn Amongst, Svölk
místo: Retro Music Hall
datum: 28. října 2010

Annihilator
© flickr.com
Když bylo Jeffu Watersovi osmnáct let, založil kapelu. Vlastně ne tak docela kapelu - spíš dal svému dosavadnímu snažení konkrétní jméno. Uplynulo dalších čtyřiadvacet let, kolem Jeffa Waterse se mihlo pár desítek muzikantů, přibylo mu pár decimetrů vrásek a hlavně třináct řadových desek. Ta poslední eponymní vyšla letos na jaře a i s přihlédnutím k úspěšnému poslednímu vystoupení v Česku (Masters Of Rock 2008) by byla škoda, aby se v Česku Annihilator znovu nezastavil.

Je s podivem, že i po takové době na profesionální dráze si Jeff Waters drží usměvavou tvář. Vždyť po celý koncert házel úsměvy a všelijaké veselé grimasy na všechny strany. Sympaťák, tenhle Kanaďan. Jako by ani nedělal metal. Za to první support, Norové Svölk, splňovali kritéria dokonale. Přinejmenším jejich fyzické schránky - větrem ošlehané tváře, zachmuřený výraz, ruce pokérované od zápěstí až po ramena... Ani hudebně neměl jejich hevík větších chyb. A lidi? "Praha = biggest crowd so far" coby tweet kapely dvě hodiny po vystoupení hovořil jasně.

Annihilator
© flickr.com
Pořádná mela před pódiem pokračovala i během setu Britů Sworn Amongst. Prvních pár řad jistě určitě chvíli nezapomene na metrákového mladíka v bílém tričku s všeříkajícím nápisem "Russian Fanclub Slayer". Pořízek měl nejspíš několik let nahromaděný přebytek energie a po celých čtyřicet minut neúnavně strkal a narážel do všech kolem silou parní lokomotivy, až muselo několik lidí z předních řad nasupeně opustit svoje výhodné pozice. Popravdě řečeno však o nic zásadního nepřišli; tak třeba zpěvák jedné pražské ukřičené formace komentoval anglickou čtveřici slovy: "Hrajou hezky, ale vůbec jim to nevěřím."

Problém s neukázněnými diváky však pokračoval i s nástupem Annihilator. Po několika marných pokusech dostat se na pódium (dotyčný byl vždy okamžitě shozen hbitou ochrankou) se začali dotčení šplhači drápat na pódium už jenom na truc a mnohem agresivněji. V několika případech se dokonce začali se security týmem přímo na pódiu postrkávat. Vše vyvrcholilo ve chvíli, kdy se do konfliktu vložil i baskytarista Alberto "Al" Campuzano - nejprve "rebelovi" uštědřil slušný bodyček a pak mu ještě od plic zaspílal. V tu chvíli Waters koncert dokonce přerušil, aby mladé blbečky srovnal.

Annihilator
© flickr.com
"Welcome To The Death", "King Of The Kill", "Alison Hell" nebo "Phantasmagoria" - to je jen zlomek z bohatého setu. Otec a mozek projektu Waters stíhal zásobovat publikum úsměvy a přední řady přátelským poplácáním a zároveň stíhal ďábelsky rychle a přesně riffovat. Skoro jako by se s kytarou v ruce už narodil. Druhý kytarista Dave Padden, jenž se před sedmi lety stal oficiálně druhým členem Annihilator, se zase staral převážně o vokální rovinu. Tatíkové po čase vytáhli ze skříní trika Iron Maiden, Judas Priest nebo Megadeth, provětrali svoje pěstěné máničky v potem zasmrádlém a zakouřeném vzduchu a hlavně si připomněli zlaté časy thrash metalu a svoje divoká léta. Mladší ročníky (a ti, kterým ještě ráno nedělá problém vstát z postele) protočili dlouhé kštice, až z toho krční obratle drkotaly, a všichni dohromady občas přidali k dobru i hlasivky (třeba v refrénu "Hell Is A War").

Takový obyčejný metalový koncert, chtělo by se říct. Pro nezaujatého pozorovatele ano. Pro všechny ostatní (a jistě jich byla v sále naprostá většina) podařené ukojení jejich metalových pudů nebo aspoň příjemné zavzpomínání.


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY