© facebook interpreta "Písničkář Ondřej Ládek debutuje albem, ze kterého kape sex, přebytečný testosteron, ale i hluboké básnění a filozofie dne," napsal před dvěma lety Radek Hendrych v
recenzi na album "Návod ke čtení manuálu".
"Myšlenkové pochody Xindla X, jeho logika a smysl pro humor zůstávají pořád jeho hlavní zbraní. Sex jako jedno z nosných témat bude i nadále zabírat hlavně na teenagery a teenagerky i generaci Y," napsal letos Honza Průša v
hlavní recenzi na
Xindlovu druhou desku "Praxe relativity". Oba tím vytyčili mantinely, ve kterých se tento provokativní písničkář (nebo neo-písničkář, jak chcete), pohybuje, a jasně ohraničili prostory jeho fanoušků a odpůrců. Tahle kontroverznost (nebo rádobykontroverznost?) se tak přirozeně promítla i do naší makrorecenze, ve které redaktoři a redaktorky ve velmi podobném složení jako v makru z roku 2008 sedmičku Honzy Průši objali z obou stran a "Praxi relativity" uštědřili průměrnou známku 6,2.
Michal Koch - Svým způsobem generační výpověď (8/10)
Vztah k interpretovi: Obdiv k jeho originalitě a dnes dosti vzácné snaze písněmi cosi sdělit.
S novými spolupracovníky přišla změna zvuku, aranže jsou sice bohatší, ale určitá jednotvárnost se z hudby Xindla X nevytratila. Zpěvák není Ondřej Ládek také nijak zázračný (v hitovém duetu s Olgou Lounovou "Láska v housce" je to slyšet nejvíc). Přesto mě i jeho druhá deska baví velmi, ba dokonce možná i více než předchozí "Návod na čtení manuálu". Proč? Odpověď je jednoduchá: texty. Na albu není jediná píseň o ničem, ve všech je sdělení, tu vtipné, jindy vážné, ale pokaždé je v textu obsažené. Ondřej není poeta typu
Tomáše Kluse, používá jazyk ulice (včetně poměrně častých vulgarit), a přesto je jeho veršování hodno obdivu, pokud ovšem dostane "Praxe relativity" šanci na soustředěný poslech. "Chemie" (
"Nejzdrogovanější přežívá / Darwin je mrtvej, ať žije Zentiva"), "Nejlepší kuchař" (
"Myslíš, že já chtěl skončit v kanclu a žít sólo / Já chtěl mířit ke hvězdám jako Han Solo / A taky mít svou princeznu Leiu / Dneska už se tomu směju a leju a leju a leju") či "Hollywood" (bez ukázky, z toho kontextu nelze nic vytrhnout) jsou asi nejzářivějšími příklady. Originalita témat a kvalita jejich zpracování převáží zmíněné hudební nedostatky a Xindlovi lze jen popřát, ať těch nápadů má i v budoucnu takové množství jako dosud.
Petr Adámek - Xindl ve výškách s polovičním úspěchem. (7/10)
Vztah k interpretovi: Xindla X uznávám bez výhrad jako textaře, jako hudebníka už méně. Jeho "underground" mediální obraz se mi líbil víc než ten současný, takže i k novince jsem přistupoval s lehkou skepsí.
Milý Xindle, před dvěma lety za sedm a teď se setkáváme znovu. Posledně jsem ti vyčítal jakousi hudební zbabělost a vida, tentokrát jsi pestřejší a hravější. Jednou ostřejší elektrická kytara, pak falešný střih ze živého koncertu a v závěru dokonce nádech reggae. Buď v klidu, uměle a nepřirozeně to nepůsobí - kdyby ti to někdo vyčítal. Průser je vlastně jenom ten tvůj arabskej mekáč. Nezlob se na mě, vždyť ty
podřizuješ parametry obecnýmu vkusu, přesně jak jsi kdysi zpíval. Chápu, sláva musí být fajn, ale takhle, prosím, ne. Ale o tom už jsme mluvili v rozhovoru. A ty výšky, Xindle, ty tvoje výšky! Vždyť to tahá za uši. Vezmi si z toho i osobní příklad... Slovem naštěstí stále vládneš, to bez debat. Pár bezva vtípků a slovních obratů par excelence! Oceňuju náladu "Chemie", vtip "Mindráčku" a příběh "Holywoodu". Sex a sprosťárny už sice sázíš spíš na efekt, ale mně to nevadí (nemám syna, před kterým bych desku nemohl pouštět, jako Honza Průša). Měl jsi pravdu - dvojka
návodu ani průser to není a v klubech (a třeba i na dodávce) to zabere. Znovu za sedm.
Pavel Parikrupa - Prokletí druhé desky (6/10)
Vztah k interpretovi: Nesleduji jej programově, ale v makru na Xindlovu prvotinu jsem udělil hezkou sedmičku.
© Dalibor Konopáč a Richard Palkovič
První tři písně alba "Praxe relativity" jsou nadějným naplněním mé myšlenky z makrorecenze minulé desky - Xindl využívá prostoru na zlepšení, hurá! "Chemie" je naprosto skvělá textově i hudebně, "Láska v housce" pěkně využívá orientální motivy a "Mindráček" se valí s parádním bluegrassovým drajvem. Ondřej se také zbavil onoho "mňágovského saxíku", který mi tak vadil minule - a přece nakonec aktuální desku hodnotím níže než debut. Příliš často mám pocit, že se autorsky opakuje, ať jako skladatel, či coby textař. Z nastaveného průměru vyčnívají epicky drásavý "Hollywood" (protože to by se v reálném životě
mohlo stát) nebo nejlepší píseň alba "Tradá na Beroun", pod úroveň klesá "Nejlepší kuchař" či "Morální sex". Ládek zpívá:
"Překročit můj stín mi nejde právě hladce," a bohužel je to tak. Jistěže není všechno ztraceno - pokud se z Xindla nestane zahořklý protiva, těším se, jak z něho bude vtipný písničkový glosátor s mírnou spotřebou alkoholu a bez rozptylujícího puzení hormonů.
Lukáš Benda - Chybí všechno kromě Chemie (5/10)
Vztah k interpretovi: Ondřej Ládek je Pan umělec. Xindl X jen postavička z komixu, jehož je Ondřej autorem.
V
makrorecenzi na předloňský debut "Návod ke čtení manuálu" mé prsty na klávesnici vytančily ideu, že desce výrazně schází "Chemie", která patřila mezi nejsilnější songy tehdejšího Xindlova koncertního setlistu. Od vydání debutu uplynuly dva roky a na novém albu "Praxe relativity" pro změnu schází jakákoliv jiná píseň, alespoň zdánlivě srovnatelná s opěvovanou "Chemií". A zatímco je otvírák alba bezkonkurenčně nejlepším dílem Xindla vůbec, zbytek nového materiálu lze označit za nadbytečný. Trochu
David Koller, trochu
Daniel Landa, ale už vůbec ne charismatický a originální Xindl X, který mi před lety na jakémsi lokálním festivalu vehnal do očí slzy svou upřímností, empatií a vůbec náhle získanými sympatiemi. Ty sice ani dnes zcela nepoztrácel, ale "Praxe relativity" je ve finále jen hořkým zklamáním. Absenci hitů shledávám jako pozitivní faktor; výrazně negativní je ovšem kvalita textů. Přibylo klišé, vulgarit a laciných slovních obratů. Sám jsem fekální poeta, ale textové onanie ze zásady nevyužívám účelově. Xindl ano. Škoda. Naopak hudební složka je oproti debutu barevná, různorodá a nutno ocenit jistou progresivitu. Osobně však preferuju monochromní upřímnost debutu.
Katarína Straková - Charakteristický Xindl a Láska v housce (5/10)
Vztah k interpretovi: Rozpačitý, postupem času veskrze zpozitivněl.
Že Ondra Ládek není zpěvák v pravém smyslu slova, ale v první řadě textař, je hotová věc. Už první placka "Návod ke čtení manuálu" byla natřískaná tématy a je vidět, že i na "Praxi relativity" má autor pořád co říct. Hrátky se slovy, nadhled a určitá ironie jsou evidentní ze všech čtrnácti skladeb (mám-li počítat i ohraného "Dysgrafika"). Do TOP 3 bych rozhodně zařadila radiofonní "Lásku v housce" (ta má mimochodem i libový videoklip), vtipně chytlavou "Poslední večeři" nebo píseň "Nejlepší kuchař", jejíž alko-téma nepochybně nadchne mládí si užívající puberťáky (zřetelně vidím, jak na letním festivalu všichni velkolepě ryčí:
" A chlast je nejlepší kuchař!" nebo
"Z opice vzešli jsme, v opici skončíme!"). Po hudební stránce deska není nijak originální (i když těžko říct, nakolik je to umělcovým záměrem). Až na už zmíněnou "Lásku v housce", prodchnutou atypicky pulsujícími etno rytmy a nepoddajným hlasem Olgy Lounové, jsou hudební podklady podobné nejen sobě navzájem, ale i těm z debutového alba. Jak to říct... "Praxe relativity" neuráží, ale nepřináší ani nic na Xindla převratného, což je škoda. Protože on na to kapacitu má.
Album:
Xindl X - Praxe relativity
Průměrné hodnocení: 6,2/10
Celkový čas: 52:39
Skladby: Chemie, Láska v housce, Mindráček, Mlč a buď ráda, Hollywood, Nejsem obtloustlý, Nejlepší kuchař, Televizní vysílání, Tradá na Beroun, Budeme noví, Morální sex, Poslední večeře, Dysgrafik (rádio edit)