© tatabojs.cz
Vanda Choco: Já jsem tím taky odkojená. Navíc jsem jako malá do Francie často jezdila s rodinou, což mi vlastně vydrželo dodnes. Takže můj vztah k francouzským filmům je podpořený i tady tímhle. Dneska když jamuju nebo píšu text, napadá mě to už všechno ve francouzštině. První deska Cartonnage vznikla původně celá v tomhle jazyce, pak se to muselo překládat do češtiny. Na dalším albu jsme francouzštinu z části ponechali, například v singlu "Patisserie", a z části najeli na angličtinu. Ale já se k francouzskému jazyku v textech pořád vracím. I náš nový singl "Electro Gastronomique" je francouzsky. Jak jinak, když nese odkazy na francouzské filmy sedmdesátých let. Bylo to záměrem? Vanda: Ta písnička vznikla velice spontánně. Armin si jednou hrál ve studiu a napadl ho tenhle mash-up, který jsem ještě ten samý den nazpívala. Zjistili jsme, že to funguje. Mám takovou zkušenost, že věci, který vzniknou takhle rychle, jsou většinou dobrý a mám z nich největší radost.
Milan: Já dokonce uvažuju, že bych začal chodit k Vandě na francouzštinu. Má totiž o dost lepší přízvuk než já. Milane, vy jste použili francouzštinu v hitovce "Attention aux hommes!", v níž jste i samplovali úryvky z filmu "Piti Piti Pa". To ale nebyla vaše první zkušenost z francouzským textem, že? Milan: Zkraje devadesátých let jsme udělali písničku ve francouzštině s názvem "Qu'est-ce que c'est?". Byla to taková reakce na píseň Talking Heads "Psycho Killer". Já se v tý době učil na Hollarce francouzsky a chodil k paní profesorce Burketový, která mě ale bohužel nesnášela. Pořád říkala, že mi to nejde a mám toho nechat. Probírali jsme tenkrát jenom jednoduchý fráze, jako byl například rozhovor na celnici: "Máte něco k proclení? Vaše pasy prosím." Já si vzal učebnici, opsal z ní ty fráze a z toho vznikl text. Zpívali jsme o tom, že nemáme nic k proclení. A jak to vypadá s francouzštinou na novém materiálu Tata Bojs? Milan: Trochu nad tím uvažujeme. Máme jednu takovou písničku, která by francouzštinu asi snesla. Říkali jsme si, že bychom do ní mohli pozvat hosta, kterého zatím nebudu jmenovat, jen prozradím, že jeho rodným jazykem je právě francouzština. Uvidíme, jak se ta písnička vyvrbí, ale zatím je to tajný…
© Katarína Bričová
Vanda: My zahrajeme šest nových písniček, takže půjde o úplnou premiéru. Těšíme se. Je to první příležitost zkusit, jak fungujou live. Je to pro nás hodně důležitý. Nejsme typ skupiny, která zkouší měsíce ve zkušebně, potom písničky hraje na koncertech a teprve potom jde do studia. U nás se všechno rovnou zaznamenává a většinou už to tak zůstane. Jakýkoliv pocit, nálada, nápad rovnou točíme u Armina ve studiu. Je to něco, co cítíme v tu chvíli a nedá se opakovat. Má to svoje kouzlo. Teprve potom to nazkoušíme a hrajeme na koncertech. Teď máme šanci to zahrát ještě před vydáním, což je pro nás nový. Uvidíme, co se bude dít. Celý koncert budeme hodně propojený s projekcemi a vizuálnem. Četl jsem o 3D projekcích. Co si pod tím mám představit? Vanda: To je otázka spíše na Deju a Romana Duška z Phase. Ti mají na starost scénu, světla a projekce. Budeme mít zvláštně lomenou scénu a několik projektorů, který budou současně promítat obraz. Na projekce chceme využít celý prostor Akropole, takže nebudeme promítat jenom na pódium, ale i třeba na balkóny a na jiný místa. Kromě toho se bude promítat i na mne. Josef Čechota teď pracuje na speciálním kostýmu, který budu mít na sobě. Je třeba, aby na mně ty projekce byly vidět. Tata Bojs zase slibují baletní jednotku Dekkadancers. Zkoušíte společně, nebo se v Akropoli uvidíte poprvé? Milan: Známe se už poměrně dlouho s Tomášem Rychetským, který Dekkadancers vede. Ten před pěti lety nastudoval choreografii v divadle Ponec k našemu "Nanoalbu" Celé to nazvali "Nanopicture". Takže základ mají a myslím, že tam použijí fragmenty choreografie právě z tohoto projektu. Samozřejmě ode mne dostanou scénář a setlist písniček, budou se moct připravit. Těžiště toho vystoupení ale bude spočívat v improvizaci. Když tančíš, slyšíš hudbu a nic jiného nepotřebuješ. Dekkadancers jsou klasicky vzdělaní tanečníci (tančí v Národním divadle), ale zajímá je moderní tanec, takže balet posouvají do roviny současného tance. Rozhodně nepůjde o klasický balet, jak ho zná většina lidí. Kromě toho bude v Akropoli náš dlouholetý spolupracovník VJ Clad, který bude obsluhovat videoprojekce…
© Salim Issa
Milan: Já jsem samozřejmě taky zvědavej na Cartonnage. Kromě toho jsem byl na poslední chvíli upíchnut na sobotní workshop. Akropolis Multimediale vzešel z festivalu, který se jmenoval Entermultimediale. Jeho autorem byl Pavel Smetana, který dnes působí mezi Prahou a Paříží. O víkendu bude v Praze, zúčastní se Multimediale a bude autorem wokshopu, ve kterém bych měl být hlavním aktérem, neboli takovým pokusným králíkem (směje se). Měl bych hrát na bicí a zpívat v prostoru, který bude vymezen čtyřmi a více senzory. Přes počítač se budou moje pohyby generovat na projekci.
Tata Bojs
Pražská kapela z Hanspaulky funguje od roku 1988, kdy ji založili spolužáci ze základky Milan Cais (zpěv, bicí) a Mardoša (basa, tanec). V současné době do skupiny patří i kytarista Vladimír Bár a pianista Jiří Hradil. Kapela rovněž spolupracuje s producentem Dušanem Neuwerthem. Tata Bojs debutovali v roce 1991 kazetou "Šagali, šagáli", zásadní zvrat v jejich kariéře ovšem znamenalo až "Futuretro" v roce 2000. Následovaly desky "Biorytmy" (2002), "Nanoalbum" (2004) a "Kluci kde ste?" (2007). Zatím posledním zářezem Tata Bojs je počin "smetana" (2009), který kapela nahrála společně s korejským Ahn Triem. Kromě hudby se Milan Cais věnuje výtvarnému umění, Mardoša píše sloupky do novin a je autorem knihy "Cool v plotě". Tata Bojs vystoupí na Akropolis Multimediale v pátek 29. října od 19:30.Milan: My třeba za týden neuděláme nic (směje se). Vždycky s oblibou přirovnáváme stav práce na novejch deskách k cestě z Prahy do Brna na dálnici D1. My jsme teď s novou deskou někde za Benešovem. Bohužel směrem od Prahy… … takže máte všehovšudy tři texty. Milan: Texty zatím nejsou v takovém stavu, abychom je mohli vsunout do písniček. Ale máme docela dost hudby, což mi připomíná, že bych si mohl přihřát polívčičku a pozvat čtenáře na svoji výstavu "Top 12 Songs". Probíhá v Galerii Millenium až do 31. října a návštěvníci na ní uvidí kresby, který vizuálně opisují připravované písně na desku. Říkám tomu vizuální demáče hudebních demáčů. Je jich celkem dvanáct, vyselektovali jsme je z nějakých třiceti nápadů a chtěli bychom je dotáhnout do formy, kdy z nich bude deska. Tyhle kresbičky opisují písně ve stavu, v jakým jsou teď, respektive v jakým byly před půl rokem - ono se to za tu dobu moc nepohnulo. My holt furt nemáme čas! Každej máme spoustu starostí rodinného typu a scházet se je teď problematičtější. Když jsme byli mladí, řekli jsme si, že na měsíc vyjedeme na chalupu. Tak jsme vyjeli, nikdo a nic nám v tom nebránilo. Teď máme problém sejít se na tři dny v Praze, abychom mohli na chvíli vypnout telefony a chvíli se soustředit. Momentální termín vydání zní březen 2011, ale já se obávám, že to bude spíš duben nebo květen. Ale nechme se překvapit, třeba to nabere rychlý obrátky.
Cartonnage
Pražskou electro-popovou formaci, která vznikla v roce 2003, tvoří producent Armin Effenberger a zpěvačka Vanda Choco. Kapela debutovala nekomplikovaně nazvaným albem "CD1" (2003), do širšího povědomí se dostala v roce 2008 s deskou "Curouisly Connected". Jako objev české klubové scény byli Cartonnage vysláni na prestižní francouzský festival Europavox v Clermont Ferrand a jsou prvním a zatím jediným českým hudebníkem, který měl možnost spolupracovat s věhlasným Mobym - Cartonnage natočili vokální reedit jeho skladby "257.zero". V současné době dvojice pracuje intenzivně na třetím řadovém albu, jež vyjde v únoru 2011. Pilotním singlem z připravované desky je píseň "Electro Gastronomique", kterou Cartonnage zahrají i na letošním ročníku Akropolis Multimediale. Jejich vystoupení proběhne v sobotu 30. října od 19:30 hodin.© warnermusic.cz