Mnoho lidí si rockového novináře představuje coby máničku, věčně se potící v kožené bundě. O to víc by tací byli překvapeni při pohledu na šéfredaktora Big Bengu! Jaroslava Špuláka. Když jsem si s ním z kraje května povídal v jedné z pražských restaurací, měl na sobě obyčejnou košili, bleděmodré džíny a vůbec vypadal jako normální člověk. Dokonce tak i mluvil...

Na začátek obligátní otázka - jak Big Beng! (dále B.B.) dlouho vychází a jaké byly jeho začátky?

On nejdřív existoval časopis Beng, ten začal vycházet v září roku 1993. Tenkrát všechno začalo díky majitelce, která zdědila nějaké peníze a chtěla dělat časopis. S tím jsme se také domluvili, ona do toho šla, nicméně již po půl roce nám přestala dávat výplaty. Vlastní Beng fungoval nakonec do února 1996, kdy majitelka sama, z jedné ze svých mnohých cest, tuším že z Malajsie, zavolala, že nemá peníze a že končí. Protože nám to přišlo škoda...

Vy jste tedy pracoval již v té původní redakci?

Ano, já jsem od začátku byl šéfredaktor. Nám přišlo škoda to skončit. Tak jsem se dal dohromady s lidmi, kteří měli chuť pokračovat a udělali jsme časopis, který dnes z poloviny vlastním. Starám se o hudební záležitosti. První číslo Big Bengu! vyšlo 2.5.1996. Dodnes časopis funguje tím způsobem, že na sebe si vydělá, ale peníze nejsou třeba na pořádnou redakci, tudíž jedeme na 386kách, 486kách... jen na grafiku je slušný počítač.

A jak jste spokojen s dnešní formou časopisu? Původně byl B.B. týdeník, ale asi před dvěma lety se přešlo na čtrnáctidenní periodikum.

Já jsem spokojen s faktem, že je to čtrnáctidenník, neboť tenhle trh je na týdeník příliš malý. Týdenní verze byla ješte povrchnější než dnešní a já už jsem nebyl nakonec spokojen ani s tím, jak to vypadalo. Dnes jsem s tím časopisem spokojen tak na 60%.

Máte nějaký plán do budoucna? Nějakou vizi, kam byste chtěl časopis směřovat?

Já jsem v roce 1996 podlehl kolegům v názoru, že doba přeje heavymetalu, kterého se dnes velice těžko zbavuji. Po těch několika letech boje už mě ale heavymetaláci přestávají mít rádi, což je úspěch. Chtěl bych se víc věnovat moderní muzice. Plán do budoucna by tudíž byl - vyrovnat handicapy. Stylové.

Jakou muziku máte vlastně nejraději, když říkáte, že jste se těžce zbavoval stigmatu heavymetalového novináře?

Momentálně mě nejvíc berou skupiny, které jsou moderní v tom smyslu, že neodcházejí z rockového základu, ale stále se v něm snaží něco hledat. A jsou pochopitelně zajímavé. Hlavně je to americká crossoverová scéna, moderní kapely jako Linkin Park, Korn a tak.

Takže vy jste se metalu úplně nezbavil? V téhle hudbě je heavymetalový základ velice výrazný. Vy ustupujete spíše od klasického metalu á la Iron Maiden a spol.

Přesně tak. To jsem možná špatně řekl.

K zahraniční hudební scéně, jež vám imponuje, jste se už vyjádřil. Ale jak se vám zamlouvá česká scéna?

Já si myslím, že současná česká scéna je hrozně problematická. Ona se už vymanila z vlivu americké a anglické hudby, jejíž vliv byl po revoluci nevyhnutelný, a už tady fungují vcelku originální soubory jako Divokej Bill. Taky se mi líbí Sunshine, kapela, která hodně hraje v zahraničí. A teď se dostáváme do stadia, kdy naše scéna začíná mít vlastní názor a potrvá to ještě tak tři čtyři roky, než se všechno ideálně ustálí a budeme schopni, dejme tomu, exportovat jako třeba v Německu, kde mají Rammstein apod. Dnes je jakési přelomové období a to je nejhorší.

Co koncerty? Byl jste v poslední době na nějakém zajímavém?

Teď momentálně mám doma CD skupiny Imodium, která je z mého rodiště, z Broumova, což je úžasná hudba. Je to cosi jako post-grunge a ty kluci jsou třináctiletí - to se mi hodně líbilo. Vzala mě taky skupina Salash, která hraje grunge a její živá vystoupení jsou naprosto přesvědčivá. Studiovky už se mi tolik nelíbí.

A z větších akcí? Něco zahraničního...

V poslední době se mi líbil koncert Kingdome Come ve Futuru. Ten koncert se dostal do skvělý pohody. Taky se mi líbili Placebo, protože hráli hodně punkově, což mě překvapilo.

Viděl jste koncert Marilyn Manson?

Viděl jsem ho a docela se mi líbil. Jenže u tohohle člověka je těžké cokoliv hodnotit, protože český fanoušek spoustu věcí vůbec nepochopí. To je stejné jako s hip-hopem. Ale koncert byl fajn.

Když jste narazil na hip-hop - ten v B.B. moc prostoru nemá.

Já se přiznam, že hip-hopu nerozumím. Já neznám problémy lidí, kteří ho dělají a když, tak mi přijdou směšné. Nevím, proč je neustále nutné říkat já, já, já... Ale oni k tomu asi mají důvod.

Podívejme se na internet. Jak jste na tom? Jste kamarádi?

Před třemi měsící jsme ještě nebyli kamárádi, ale nechal jsem si ho zavést domů, tak se situace trošku pohla. Předesílám ale, že si myslím, že stránky o kapelách by měly být udělané jinak. Když hledám informace, tak pro novináře to většinou až tak přínosné není. Získá se základ, ale nic víc. Ve své práci tedy internet nějak příliš nevyužívám, protože osobní kontakt je podle mě pořád lepší. Všeobecně si myslím, že internet je nepříjemný v tom, že lidé spolu přestávají mluvit.

B.B. nemá žádnou pořádnou www stránku. Nechystáte něco?

My máme nějaké odkazy na velkých stránkách, ale vlastní stránky nemáme. Žába na prameni jsem já. Je to z toho důvodu, že pro mě je směrodatný časopis. Já chci prodávat tištěnou verzi a nechci ji nahrazovat verzí internetovou. A tudíž by to ani nemohlo být dělané pořádně.

Nemyslíte si snad, že internet zabíjí hudbu?

Určitě ne. Hudbu určitě ne.

Třeba Napster a podobné záležitosti.

Já si myslím, že je to v pořádku. To je přirozená reakce. Přirozená cesta, jak se k něčemu dostat. Ona hudba je v první řadě o penězích, alespoň první liga ano, a je dobře, že někdo jako Napster se do toho naboural.

A nakonec - co říkáte na české on-line hudební časopisy jako MusicServer nebo MusicPage?

Já se na ně díval a bohužel jsem zjistil, že tam není ani "co ukrást". Víte, já mám pocit, že některé informace jsou tam ještě později než u nás. Mně se to prostě nelíbí.

To tedy není velká lichotka … díky za rozhovor.