Hravý úvod "Birdsong" předznamenává, že album nebude suchopárnou jazzovou nahrávkou. Naplno se to projeví hned v následující "5 Steps". Skladbu, která je až animovaně obrazotvorná, dotvářejí různé ruchy a šumy a chvílemi má větší koule než leckterá rocková nahrávka. "Hoří pole lán" poprvé nechává zaznít výrazově naprosto přesný zpěv Vojtěcha Nýdla. Text zvolna vstupující do proměnlivého hudebního základu stačí i v těch několika málo verších obsáhnout celou náruč emocí. Jsou v něm den a noc, je o živlech v nás, je o křivdě a odpuštění pramenícího ze zapomnění.

Po plíživé, dusnou atmosférou vybavené "Co se stalo?" přichází další z vrcholných okamžiků alba. Geniálně vokálně a rytmicky propletená "Jedeš do Ameriky". Skladba, která má v sobě drive velkých zámořských r'n'b hitů, naštěstí zůstala doma, aby ji svým precizním výkonem ozdobila hostující Lenka Dusilová. Šestá titulní melodie je opatrným nahlédnutím pod pokličku vroucího kotle plného rozličných hudebních vlivů. "Glass story" pak v sobě obsahuje dar skladatelského umu vyjádřit jeden jediný okamžik. V tomto případě ten, než se ze skla stanou střepy. Kdy si uvědomíte následky svého počínání ještě dříve, než se dostaví, ale už nic nelze vzít zpátky.

"Když pleteš si nepravé a skutečné a skutečné s nepravým, žiješ v nepravdě. Když vidíš to nepravé jak nepravé a skutečné jak skutečné, tvůj život je naprosto skutečný". Jednoduchou rovnici mantra textu "Star Track" podbarvuje psychedelická kulisa vzájemně se proplétajících vokálů. Úplně jinou náladu má v sobě "Tango". Jako ideální soundtrack pro oceněnou fotosérii tanečnice tanga v letošním Word Press Photo nabízí pohled do zákulisí nablýskaného tanečního světa. Melancholické vyznání lásky "L' Amour" dostalo číslo deset. O tenké hranici, která dělí papírového draka od svobody či člověka od země, vypráví "Husa divoká". Deska vrcholí v nádherných "Ozvěnách z kamene" a končí s výzvou "Dej mi vodu" - bijákem beze slov, průletem nad světem plným protichůdných obrazů.

Clarinet Factory s Alanem Vitoušem stvořili album o pocitu z očekávání, který ani na jedinou vteřinu nevyústí ve zklamání. Hudba na něm funguje jako most. Jako zprostředkovatel dvou světů, muzikantského a posluchačského. Jedná se o jednu z mála desek, kdy tyto světy nezůstávají každý na svém břehu, ale vzájemně se prolínají. K tomu je ovšem zapotřebí být spolupracujícím posluchačem. Takovým, který je ochoten vstupovat do jednotlivých tónů. Který dokáže utéct z pohodlí domova, aby se mohl vzápětí ocitnout v prostoru, kde se bude po pár okamžicích cítit jako doma.