Burani v New Yorku

Berme to jako definitivní věc: Kings Of Leon vytřepali slámu z holínek a vyprali flanelky. Nadobro se zbavili venkovského smrádku z prasečárny a směle kráčejí vstříc (dalšímu) komerčnímu úspěchu. Jejich v pořadí pátá deska "Come Around Sundown" v kontextu celé diskografie klidně unese nálepku pop.

7/10

Kings Of Leon - Come Around Sundown

Vydáno: 18.10.2010
Celkový čas: 47:26

Skladby: The End, Radioactive, Pyro, Mary, The Face, The Immortals, Back Down South, Beach Side, No Money, Pony Up, Birthday, Mi Amigo, Pickup Truck

Vydavatel: Sony Music

Ohodnoť toto album

Ona to vlastně není tak úplně záležitost poslední doby. Kings Of Leon řekli čau kalnému retro rocku už nějakých pár pátků nazpátek a počínaje svojí třetí deskou "Because Of The Times" se pomalu ale jistě vetřeli do povědomí širší veřejnosti. Šílenství, které se předloni po (pseudo)buranech strhlo záhy po vydání čtvrté řadovky "Only By The Night", už znamenalo přímý zásah na střed hudebního průmyslu a kapele vyneslo obrovský komerční úspěch, nějaké ty Brit Awards a přední místa napříč žebříčky mapujícími všemožná nej.

Aktuální "Come Around Sundown" nebude vybočovat. Na producentskou židličku zasedli ti samí chlapíci, kteří měli podíl na úspěchu desky minulé, změnilo se jen místo nahrávání - Kings Of Leon dali tentokrát vale všem vesnickým (berte s nadhledem) studiím a přesunuli se rovnou do epicentra New Yorku, na Manhattan. Právě tam vznikl jejich zatím nejdotaženější kousek.

Zalovíme-li v paměti, někde vzadu budou ležet dvě nejstarší desky "Youth & Young Manhood" a "Aha Shake Heartbreak". Nasládlá atmosféra amerického jihu, přízvuk, bordel, neučesanost, rebelství, rozervanost, sex na seně, zapadlý klub v Arizoně a těšení se na kalbu v Kalifornii. Během tří dalších desek se rodinný klan Followillů naučil svému řemeslu tak brilantně, že z celého seznamu emocí a přímých asociací zbývá zlomek. Na "Come Around Sundown" se burani přeměnili v boháče a Caleb v některých momentech tlačí na pilu tak, že se jeho vokál mění ve slizkou pomádu.

První polovina alba padá pod nadvládou dojáků. Netradičním otvírákem "The End" se záplavou zvonivých kytar (na něco podobného jsme letos marně čekali u Interpol, nebo ne?) přes love song se sborovými chorály "Mary", konče někde u absolutně nevýrazné "Beach Side", která je na albu zřejmě omylem. Singl "Radioactive" je stále taky trochu záhadou. Text odkazující na hledání kořenů je ok (kéž by si ho vzala kapela víc k srdci a uvedla do praxe), ale co má znamenat ten Bono-videoklip s africkými dětmi?

Je načase se smířit s tím, že Kings Of Leon se k původnímu zvuku nevrátí. Ne že by se o to nepokusili. V kontextu celého alba je jeho druhá polovina, počínaje skvěle šlapající "No Money", rozhodně tou lepší. Ale jak sám Caleb Followill přiznává: "It's hard to teach yourself to be a bad guitar player again." Měli bychom to začít brát jako hotovou věc.

• Tak teď nevím (Anya, 18.10.2010 13:36) Reagovat

  Hm tak tahle recenze mi vlastně vůbec nic neřekla, ale jestli si pisatelka myslí, že je tohle album přímý následovník OBTN, tak je hodně na omylu. Tohle album je natolik odlišné jak jen skoro šlo, to že album produkovala stejna sebranka jako OBTN bude tím, že produkovali i jejich předchozí alba. Taktéž mluvit o "vesnicích" ve spojení s USA je trochu nepřirozené. A tím, že v titulku budou zmíněny slova jako prasečárna a pop, fanoušky taky moc nenadchne. A co se Radioactive videa týče, jak sami řekli v interview, je to jen o tom jakým způsobem vyrůstali, obklopeni kostelními gospelovými sbory.
  PS nechapu, co se ti nelíbí na beach side - malá rada, zkoukni si rozhovory, které maj na svých stránkách k jednotlivým písničkám, možná ti to trochu pomůže pochopit o co jde.
  
  Jinak ještě z trochu jiného soudku, je docela vtipné, že se tu píše o komerčním úspěchu (který určitě ve světě byl), když tady v česku kol nehrálo žádné z komerčních radií (což zase lepší, než kdyby každá pop/dance/rnb princezna milovala SOF) a většina lidí o nich vubec neslyšela.
  
  

• Ale ale.. (petrsla, 18.10.2010 15:29) Reagovat

  Nechci nic rikat, ale ze by se KOL touhle deskou posunuli bliz k popu a komercnim hitum je dle me nazor mimo.. Naopak, na tyhle desce je citit jizanskej rock uplne nehorazne... Ze zacatku jsem s tim mel trosku problem, pomaly a jizanstvim slehnuty songy, ale po par poslesich parada.. Jsou to zase o kus jiny KOL, ale nastesti porad skveli.. Je pravda, ze tu chybej rychlejsi kousky typu Sex on fire (o naslapnutejch songach z prvnich dvou alb ani nemluvim)., ale deska ma paradni atmosferu, pisnicky (az na dve vyjimky) jedna lepsi nez druha... Rekl bych ze nejvyrovnanejsi album...Proste KOL jsou super a ja jen doufam, ze se mi podari videt je tu jednou nazivo ;-). 8,5/10
  
  

• nuda (mtz, 18.10.2010 16:23) Reagovat

  To album je strašně nudný. Úplně uhlazenej zvuk, snad žádnej rychlejší song a vůbec nic co bych z poslechu zapamatoval, jen ať už to kňučení skončí. Kings of Leon byli nejzajímavější na Aha Shake Heartbreak, na Only by the night se jim to zajímavý podařilo zabalit do jakýhosi popovýho zvuku, ale na tomhle albu je všechno zajímavý pryč. KOL už jsou ted kapela tak pro ty princezny.
  
  

• dobrý album (mary, 18.10.2010 19:37) Reagovat

  Mám KOL rád od prvního alba. V podstatě se mi líbí všechny jejich čtyři předchozí alba, přičemž pořadí oblíbenosti se mění na náladě. Snad jen OBTN je možná o stupínek níže. Byl jsem proto zvědavý, zda udrží svoji kvalitu. Potom, co jsem si přečetl první kritiku na nějakém zahraničním serveru (dvě hvězdy z pěti) jsem se toho trochu bál. Album mě ale příjemně překvapilo a pro mě se zařadilo svoji kvalitou po bok prvních tří. Řada zahraničních recenzí však mluví trochu jinak (NME 5/10, guardian 2/5, spin 3/5, slant 3/5) Nechápu to, ale uznávám, že je to věc subjektivního názoru. Jen mě trochu zaráží jedna věc. V každé z negativních recenzí se píše téměř to stejné (mainstream, pop, zaprodání se stadiónům, bezduché album, vata atd) s tím, že album obsahuje jednu dvě či max tři geniální písničky. Problém trochu je, že téměř každá z recenzí za geniální písničku označuje jinou Za skvělou píseň je proto v té které recenzi označena, úvodní the end, třetí pyro, čtvrtá mary, pátá face, šestá immortals, sedmá back down south, osmá beach side, devátá no money, desátá pony up, jedenáctvá birthday a třináctá pickup truck. Jen u druhé radioactvive a dvanácté mi amigo jsem v recenzích nenašel žádný superlativ. Takže to album zase asi tak slabé nebude. Já osobně bych dal 9/10
  
  

  • Re: dobrý album (petrsla, 18.10.2010 20:13) Reagovat

    Preeesne tak ;-) . Vsem fandum, co jsou pri prvnich poslesich zklamani vzkazuju "dejte tomu cas!!" . Pri prvnim poslechu mi taky trosku vadilo to, ze jsou vsechny pisnicky pomaly, ze je to cely trochu utahany... Po par poslesich proste zacnete objevovat, ze tahle deska je hoodne povedena... A ted mi v aute nehraje nic jinyho... Ta atmosfera desky je proste nakazliva.. Proste podle me nejvic skvelejch pisnicek na jednom albu se KOL ovedlo prave tady.. Ja to vidim takhle - pokud je deska jina, necim nova, chce to vzdycky vicero poslechu.. Samo, ze recenzenti nemuzou desku slyset desetkrat... Ale i ja se budu tesit, ze priste KOL zase rochu zrychlej, o tom zadna... :-) Jen at me nikdo nes**e s tim, ze o nich bude rikat, ze komercej.. To je totalni blbost... Haugh, domluvil jsem :-)
    
    

8/10

Recenze: Cathedral In Flames pouštějí na desce "count to nine" do svého temného světa barvy Už pět let uplynulo od chvíle, kdy se začala psát albová historie Cathedral In Flames. Pražská parta tehdy svým debutovým EP vysoko pozvedla prapor ortodoxního gotického rocku. Následující plnohodnotná studiovka "Hang Me High & Bury... čtěte zde

Vydáno: 18.12.2024 08:00 v sekci Recenze

Rozhovory: Martin Kyšperský (Květy) - Kliky na pěstích bych holku oblbnout nezvládl Před pár týdny vyšla už desátá deska skupiny Květy, která se jmenuje "41 minut". Nejen o ní, ale třeba i o tom, jak funguje vesmír, o mlčení s Filipem Topolem nebo o tom, zda by chtěl zpívat v Lucii, jsme se bavili s jejím srdcem i... čtěte zde

Vydáno: 17.12.2024 14:30 v sekci Publicistika | Rozhovory

7/10

Recenze: Jiří Krhut a Štěpán Kozub se vracejí emocemi nabitou deskou "Přeježděný vztah" V době, kdy hvězda Štěpána Kozuba, především coby komika a herce, vystřelila strmě nahoru, mu ve spolupráci s hudebníkem Jiřím Krhutem vyšlo překvapivě civilní album "Prásknu bičem". Na tesknost a emotivní texty debutu druhá... čtěte zde

Vydáno: 17.12.2024 08:00 v sekci Recenze

Rozhovory: Tomáš Klus - V každodennosti vidím obrovský dar, ale nerezignoval jsem ani na hlubší témata Tomáš Klus vydal v listopadu svou osmou řadovku "Tady to máš", kterou se vrací ke svým písničkářským kořenům. Nově se chopil i producentské role. Šel po jednoduchosti, radosti a úctě k životu. Jak proces tvorby probíhal a komu... čtěte zde

Vydáno: 16.12.2024 13:00 v sekci Publicistika | Rozhovory

8/10

Recenze: Jedovatý, nabroušený, ukřivděný. Marilyn Manson se na "One Assassination Under God - Chapter 1" vrátil ze zapomnění O Marilynu Mansonovi se v posledních letech dalo dočíst spíše ve společenských rubrikách než na stránkách hudebních magazínů. Pravda, stal se - a možná ne neoprávněně - tučným soustem. I na konci roku 2024 soudní pře trvají,... čtěte zde

Vydáno: 16.12.2024 00:00 v sekci Recenze