Lidová hudba má u nás tradici. A je to dobře, protože je fajn si připomínat naše hudební kořeny, které z velké části vycházejí právě z lidové hudby. Soubory jako Javory, Hradišťan nebo Čechomor dokazují, že tento "žánr" má své místo i ve 21. století. Brněnské seskupení BezoBratři má určitě na to dostat se do stejné ligy.

Jejich v pořadí druhá deska "Bezobav" sice na první poslech nepřináší nic převratného - jde o směsici lidových písní, přičemž část z nich je moravská a část slovenská - když se ale zaposloucháte hlouběji, můžete vysledovat prvky world music. Je to totiž nástrojová složka, která BezoBratry odlišuje od všech ostatních podobných uskupení. Kromě tradičních nástrojů muzikanti používají nástroje exotické a pak také nástroje vlastní výroby. Vedoucí souboru Pavel Císarík to odůvodňuje tak, že kdyby si měli všechny nástroje kupovat, tak by je to přivedlo na mizinu.

Je škoda, že když už se kapela tolik věnuje tvorbě hudebních instrumentů a experimentuje s používáním nástrojů v moravsko-slovenské lidové hudbě ne tolik obvyklých (didgeridoo, kastaněty), není to v konečném výsledku moc poznat. Nejlíp se jim povedla závěrečná "Sadzila Anička", ve které se objevují prvky hudby Blízkého východu. Kapela ten potenciál má, ale myslím, že je zatím pouze na půl cesty. Určitě by neškodilo přizvat zkušeného producenta.

Přesto album "Bezobav" doporučuji všem milovníkům lidové hudby a všem příznivcům etnomuzikologie. V současné době se tomuto hudebnímu žánru už tolik lidí nevěnuje a byla by opravdu škoda, kdyby lidová tvorba měla zapadnout. Naštěstí dokud u nás budou fungovat soubory jako BezoBratři, tak to hned tak nebude.