Kariéra Ellen Allien dosáhla plnoletosti. Se svým pátým albem "Dust" umělkyně opět dokazuje, že se v Berlíně dějí věci a sledují se současné trendy a nové tu vznikají. Kruh se však uzavírá a Ellen tentokráte zcela nečekaně brouzdá teritoriem "Berlinette", přesto má "Dust" dost co říct...
7/10
Ellen Allien - Dust
Vydáno: 21.5.2010
Celkový čas: 45:46
Žánr: minimal, electro, tech house
Skladby: Our Utopie, Flashy Flash, My Tree, Sun The Rain, Should We Go Home, Ever, You, Dream, Huibuh, Schlumi
Vydavatel: Bpitch Control
V rámci stagnace
čistého techna a minimalu došlo jaksi na lámání chleba i u
Ellen Allien. Po krátké exkurzi do víru načechrané taneční euforie s
Apparatem ("Orchestra Of Bubbles") a minimalistickými sférami protkaným
"Soil", což byl skoro niterný boj mezi ní a
AGF, se nyní vrací ke svým kořenům. Obohacená o nové zkušenosti, poznatky. Je zajímavé sledovat, jaký
obleček si ušila tentokráte. "Dust" je temná revize, přesto v ní pulsuje mnohem více barevných odstínů, než se může na první poslech zdát.
Na jednu stranu si (opět) pohrává s akustickými nástroji, jako jsou klarinet (například v krásném melodramatu "My Tree"), perkuse nebo akustická kytara (v "Sun The Rain", ta bude ještě skloňována níže). Přesto Ellen nezanevřela na své kořeny v technu a minimalu, kde se dá stále co objevovat. Stačí si jen lehce pohrát se synth-popem a máte tu retro věc "Flashy Flashy", jejíž vokální linku si budete celkem záhy pobrukovat. Roztančená "Ever" je dalším důkazem, jak se dá z minima vytěžit maximum.
Zároveň ale i odhalíte, co vše v poslední době madam Allien poslouchala. Evidentně se nechala okouzlit květinovým popem
Goldfrapp z alba "Seventh Tree", z čehož vymodelovala "You". Neméně se pak poohlížela i po tom, jak s potemnělými a minimalistickými atmosférami pracují
The xx (již zmíněná"Sun The Rain"). Ellen se každým krokem vymaňuje z klubového teritoria (kam se však bez váhání ráda vrací), přesto je i zde hmatatelný její instinkt, jak se hudebně posunout a nestagnovat na jednom místě. Takže pokud jste milovali nevšednost její desky "Berlinette", "Dust" si oblíbíte taktéž.
Ať už chcete, nebo ne, "Dust" je dost
popová variace na vše, co se s techno/minimal stylizací právě
Ellen Allien dokázala. Na tomto místě možná i pramení ta největší chyba, kterou udělala: svým posuvem opustila své tradice a chladné elektronické pulsy Berlína nechala kdesi ve svém rozlehlém zvukovém šatníku; "Schlumi" je tak jakousi pouhou vzpomínkou na staré časy. "Dust" však není špatné, je dostatečně povedené na to, abyste i tuto Ellen přijali za svou.
Ellen Allien - Sun The Rain