Peter Frampton bezesporu je muzikantskou legendou. Když už se nechceme opírat o jména ostatních "velkých", se kterými spolupracoval (Bill Wyman, Steve Marriott, Ringo Starr, George Harrison...), nemůžeme opomenout desítky miliónů jeho prodaných desek. Tento stále energický, dnes jednapadesátiletý prošedivělý veterán, vydal své první album v roce 1968 a od té doby ve světě hudebního byznysu funguje - s malou pauzou na konci osmdesátých let - s úspěchy dodnes. Deska, která jej vyhoupla do síně slavných a na kterou narazíte v leckjakém bazaru i u nás, je živá nahrávka z roku 1976 - "Frampton Comes Alive", dodnes se jejích nosičů prodalo okolo šestnácti miliónů. Snad dík dobré zkušenosti s živými nahrávkami vyšla nedávno nyní (v pořadí devatenácté oficiální) album zahrnující všechny etapy Framptonova tvoření "Live In Detroit".

Sto minut čisté hudby, bezmála půlhodinový rozhovor a standardní přehled diskografie (ta je, pravda, mírně odfláklá, chybí nejen texty, ale i seznamy skladeb jednotlivých alb), to je náplň DVD verze. Peter Frampton ze záznamu působí jako spokojený vyrovnaný starší muž, který je patřičně hrdý na to, co v životě dokázal. Rozhovor s ním probíhá v přátelském duchu, s úsměvem na rtech a s okázalou dávkou sebevědomí vypráví o tom, jak je těžké nésti břímě slávy, s nadšením referuje o všech těch skvělých lidech, které během kariéry poznal (od fakt dobrého bubeníka Chada Cromwella, který s ním hraje teprve dva roky, přes nejlepšího zvukaře, se kterým kdy pracoval až po Steva, bývalého člena Small Faces - nejúžasnějšího člověka, kterého kdy potkal, vynese ještě mnohé).

A ve stejné míře uhlazenosti, nekonfliktnosti a vyrovnanosti se nese také samotný koncert. I ostatní muzikanti (ano, ti príma pánové, kteří s ním vystupují přes dvacet let - John Regan za basou a Bob Mavo za klávesami) se usmívají prakticky bez přestání, tváří se vstřícně, občas dokonce s divákem naoko zalaškují (vždyť jsou to taky lidé). Zvuk záznamu je špičkový, práce kameramanů perfektní, scéna je výborná - maximálně jednoduchá, nic než světla mířená na zadní bílé plátno a malý perský kobereček pro každého muzikanta není třeba, dříve patnáctileté, dnes čtyřicetileté fanynky v prvních řadách jsou opojeny setkáním s idolem. Všichni jsou spokojeni, nikomu nic neschází.

Jen samotná hudba jakoby někde strádala. Je příliš čistá, správná, málo zašpiněná. Podle stylu by mohla být zařazena do přihrádky pop-rockenrolu pro starší a méně náročné, což je na jednu stranu v pořádku a splňuje tím očekávání svých diváků, na stranu druhou by stačilo jen málo k tomu, aby byla muzikantsky přitažlivější. Kdyby mohla Framptonova kapela jen na chvíli zapomenout na zajetí všemožných klišé, do kterého za ta léta rutinních výkonů spadla, uvolnit se a patřičně se (jak se na koncert patří) vybít - hudebníci jsou to prvotřídní - ve vyprodaném detroitském stadionu by jí bylo jistě odpuštěno.

DVD k recenzi poskytla firma BMG.

DVD: Peter Frampton - Live In Detroit
Hodnocení: 6/10
Celkový čas: koncert - 100 minut, rozhovor - 26 minut
Skladby: Baby (Somethin's Happening), Lying, Lines On My Face, Show Me The Way, All I Wanna Be (Is By Your