Těžko říct, jsou-li ti hudební Islanďané jedna banda, anebo je-li to pouze zdání člověka, který si neuvědomuje, že Island má necelých 320 tisíc obyvatel... Druhou věcí však zůstává, že Ólöf Arnalds může mnohým přijít jako zajímavá postavička, a to nejen díky své národnosti. Na "Iceland Academy Of The Arts" vystudovala klasické housle a školený zpěv, později i kompozici a nová média, spolupracovala s mnoha na Islandu známými kapelami, byla na turné třeba s Múm a sama paní Björk si ji vybrala jako předskok před oním slavným jednorázovým happeningem, který jako kolaboračka vyšel v červnu ...

Její první deska "Við Og Við" ji zapsala za břehy Islandu jedinečnou a nevídanou uměleckou hodnotou. Písně byly v novodobém trubadúrském stylu, což působí zvláštně už lexikálně i bez poslechu. Letošní "Innundir Skinni" je jiné. Produkoval ho klávesista (nečekaně islandských) Sigur Rós Kjartan Sveinsson, stejně jako první Ólöfinu desku. "Innundir Skinni" je ale ve srovnání pevnější. Může se nám zdát, že v mladé Ólöf slyšíme Emilíanu Torrini z dob alba "Fisherman's Woman", někomu připomene mladé klasiky irského folku typu David Kitt, shodneme se ale, že díky hlasové direkci jejího hudebna zní projev této Islanďanky docela atypicky. A to jinak "atypicky" než přiškrceně jako Joanna Newsom.

Třepetavý hlásek a geneticky daná křehká artikulace nutí posluchače zasnít se hned od začátku v podobě "Vinur Minn". Trubadúrské kořeny se objeví v příjemném "Jonathan" a svou neo-dobovostí mohou zpříjemnit nejedno rozjímání v trolejáku. Po doznívající melancholii se přesuneme krapet jinam. "Madrid" je potemnělou akustickou baladou, která působí velice zvláštně a vláčně. Touto specifickou folkovou vláčností může i bez vnímání smyslů textu nejedno ucho dojmout. Po jejím doznění přichází duet s Björk. "Surrender". Neexistuje koeficient, který by dopředu napověděl, jestli tyto dva hlasy spolu zafungují. Píseň plyne, archaicky a pochmurně, paní Björk nastoupí až po dvou a půl minutách a postará se svým specifickým hlasem o - pro jedny nezapomenutelný klimax, pro ty druhé cosi nesnesitelného. Vyberte si sami. Desku uzavírá neuvěřitelně jasná a harmonická poezie v podobě "Allt I Guddi". Způli instrumentálka, z druhé půlky neopsatelná lyrika.

Pocit zadostiučinění nabytý poslední skladbou mě neopustil. Připomenul mi celou mnohonásobně opakovanou výpravu deskou, tím neuvěřitelným pohledem, pro Island typickou opravdovostí a surovou ryzostí hudby. Zní-li tato věta jako klišé, vzpomenu opět, že Ólöf Arnalds má bezpochyby slušný rozhled a zkušenosti za svou hudební kariéru a kombinace oborů, které studovala, tomuto výsledku nejspíše opět dopomohly.

"Surrender" (duet s Björk)