Nedá se nic dělat, každý rockový fanoušek musí Iggyho respektovat, i když jeho excesy to občas docela dost ztěžují. A nakonec jeho energii v jeho věku mu může závidět asi každý, kromě Micka Jaggera. Neustále neúnavně brázdí pódia po celém světě, ale nová deska Stooges je v nedohlednu. I proto vyšla nyní reedice nahrávky "Raw Power", která je pravděpodobně první punkovou deskou v historii. Její punkovost ve výsledku podtrhuje i fakt, že vychází absurdně 36 let po vydání. Tedy bez nějakého významného výročí.

Pohledný digipack obsahuje dva kotouče s nahrávkami. První skrývá samotné kultovní album. Osmička songů je skutečně tou největší klasou počátků punkrocku, takže se nelze divit, že je lze nalézt v repertoáru mnoha dalších kapel, včetně takových Sex Pistols. Za největší megahit lze bez váhání označit otvírák "Search And Destroy" a hned v závěsu "Raw Power". Technická kvalita nahrávek odpovídá době vzniku a možnostem interpreta. Chyb je jako máku ve výrobně opia, ale vše vynahrazuje úžasná dravost a autentická živelnost. Tahle deska neztratila ani smítko ze svého významu a obsahu.

Druhý disk má představovat přidanou hodnotu a obsahuje živák z Atlanty roku 1973. Inu, ten je hodně svérázným počinem a veskrze zachycuje dobu po vydání desky, čemuž odpovídá i playlist. Nahrávka sama o sobě opět reflektuje tehdejší poměry, dnes by fanoušek udělal lepší záznam asi i mobilem. Všude něco praská, šumí, ostřejší kytary zkreslují celý záznam a celková kvalita je dosti pochybná. To sice nejde na vrub kapely, ale na vrub doby, leč dokážu si celkem dobře představit i daleko povedenější bonusy.

Iggy Pop je kultem mnoha rockerů a zasluhuje si maximální vděk. Jenže tahle reedice je přinejmenším podivná. Pokud ji máme uchopit jako běžnou reedici, tak je to fajn, ale v případě něčeho zvláštnějšího, nebo dokonce výročního, bych asi hodně prskal jedovaté sliny po okolí a vykřikoval cosi o propadáku. Takhle jde o příjemnou a nikterak převratnou edici převratné nahrávky…