Šestnáctý ročník největšího českého festivalu se dmul pýchou již měsíce dopředu. Sliboval nejdražší line-up v historii (Muse prý stáli tolik, co zbytek zahraničních jmen dohromady), desítky zahraničních interpretů a několik opravdu velkých hvězd. Myslel však i na organizaci a mimohudební aktivity. Tedy lepší zázemí (více tekutin, více toalet, více stínu a více bezpečí), dále ekologický program třídění odpadu, loutkové divadlo, dětský koutek, jeřábem vyzdviženou plošinu, z níž jste mohli sledovat veškeré festivalové dění z výšky padesáti metrů... Jak slíbil, tak splnil. A vlastně mnohem víc.

Večírek pro nedočkavé

Festival Park v Hradci Králové je pro podobné monstrózní akce jako stvořený. Dostatečně rozlehlý, abyste našli vše, co potřebujete, a zároveň dostatečně kompaktní, abyste cestou od jedné stage k druhé neprošlapali podrážky. Tak třeba Cool Stage a Evropa 2 Stage: stojíte deset metrů od pódia, s Mandrage hledáte ženu a když ji společně najdete, jen se líně otočíte o sto osmdesát stupňů a chvíli počkáte. Dříve než stihnete své partě vylíčit, jak je skvělé, že rozlehlý stan větrá a že je země pokrytá gumovou podestýlkou, a tak se uvnitř vůbec nepráší, zvukaři už na protilehlém pódiu doladili těch pár potřebných drobností. Po slabých deseti minutách už sledujete, jak sympaticky se Viktor Dyk (pozor, záměna s Vojtou Dykem je nepřípustná!) adaptoval do čela Gaia Mesiah a že Marka Rybin už vlastně tolik nechybí. No není to skvělé?

Občas tady docházelo k zajímavým kontrastům - třeba když okamžitě po setu poetických Psích vojáků nastoupili do latexu oblečení Cocotte Minute se svým řízným (a velmi povedeným) SadoDiscem. Nebo když poslední den zpívali Skyline v "Kick The Gig" "We bring sunshine," a naproti se chystali Sunshine. Kromě téhle vychytané "double stage" byla během nultého dne v provozu ještě Rock&Pop stage, kterou během celého festivalu okupovaly téměř bezvýhradně české klubové kapely. Nedočkavcům, kteří dorazili na startovací večírek, zde do noty zahráli třeba šikovní akustičtí Goodfellas nebo taneční Le Pneumatiq. Pestrost stylů pak ilustrovali třeba těžkotonážní Mindway, toho dne s jasně nejdivočejší show i image.

Pravda - dříve, než jste mohli poprvé nasát atmosféru areálu, svlažit žáhu některým ze čtyř druhů piv nebo upustit slinu při pohledu na bublající, smažící se a vařící se dobroty u stánků s občerstvením (a že jich letos bylo!), museli jste si odbýt první (a naštěstí i poslední) nepříjemnost. Odbavovací fronta na barevné náramky se totiž během odpoledne, kdy byl nával návštěvníků největší, natáhla do nesnesitelné délky, a tak mnozí rezignovaně odešli rozvalit se k nedalekému rybníku. K večeru už situace u brány vypadala o mnoho lépe, a bez problémů jste tak mohli stihnout hodinový set Mňágy a Žďorp, která již první den naplnila hudební stan k prasknutí.

Praskání se ozývalo i v noci, tentokrát ovšem praskání zlostí, které mohlo lehce přejít k praskání kostí. "Mládeži, říká vám vůbec něco pojem respekt?" ozve se kempem někdy ve tři ráno postarším hlasem, když z otevřených dveří auta hučí do noci regulérní diskotéka. Inu i takové nástrahy přinášejí letní festivaly.

První festivalový den

První festivalový den ráno všichni utíkali k vodě, jelikož letištní plocha doslova vřela. Naštěstí šlo poměrně dobře doplňovat pitný režim vodou a pivem, někteří v 35 °C zvládali i rum. Po sobotním večírku pro nedočkavé přijel další nápor lidí a pracovníkům na parkovištích opravdu nebylo co závidět. A co teprve když několika neukázněným museli přijít popáté sdělit, že na parkovišti se stanovat nesmí a jestli stan okamžitě nezabalí, sundají ho sami. Několik slabších povah se sice vylekalo a narychlo se vydalo zakempovat do placeného stanového městečka, většina vychytrálků však nehla brvou ani stanem.

Sanitky měly plná kola práce už předchozí den a se stoupajícím počtem lidí a rtutí teploměru zásahů přibývalo. Zdaleka nejvíce jich zdravotníci měli večer při koncertu The Prodigy, kdy kmitali u kotle, co jim nosítka stačila. Jinak celý festival zdatně křísili omdlévající, bojovali proti hmyzu a kousnutím o velikosti mexické tortily, přišívali ukopnuté palce, pofoukali vám spálená ramena, rozdávali ibáče na kocovinu a ještě se u toho zvládli tvářit příjemně. Organizačně vše proběhlo v naprostém pořádku a žádné větší kiksy se nekonaly. Možná vám jen při vstupu do areálu zabavili keksy.

Došlo i na slibovanou ekologii, přesněji řečeno na projekt "Čistý festival". Věříte tomu, že na festivalu se vytřídilo osmdesát procent všech odpadků? Velkou zásluhu na tom mají takzvaní "plastici", což byli běžní účastníci festivalu, kteří chodili, sbírali plastikové kelímky od piva a odevzdávali je za peníze ve sběrně. Padesátník za kus! Dokonalý systém, kdy vydělají všichni. Některé kelímkové komíny se tyčily i do výšky dvou metrů. Velké plus získaly i všudypřítomné koše na tříděný odpad a pracovníci ekotýmu, kteří od časných ranních hodin každý den festival uklízeli. Ostatně čistota a pořádek - největší strašák většiny festivalů - na Rock For People nestrašily. A dokonce nestrašily ani obávané toi-toiky - tedy za předpokaldu, že jste je vnímali spíše jako poloprázdné než poloplné.

Hudební den se nesl z velké části ve znamení tance. Jitka Charvátová alias JI předvedla povedený set (přesto by jí více slušel menší, intimnější a komornější prostor), v němž zavzpomínala i na Mejlu. Skindred zase zkušeně roubovali reggae na metal (ještě aby nezkušeně, když je to jejich výmysl) a zpěvák Benji Webbe se stejně jako před nedávnem v Praze potil ve své uniformě. Zato Tricky se s tím moc nepáral. Prostě si přijel užít fesťáček, zahulit, pobavit se. V půlce písničky si vzpomněl, že vlastně přijel jako účinkující, takže se konečně objevil i na pódiu. Pro jistotu zády k lidem. Však co, pozve na pódium padesát lidí a bude švanda. Ale raději si dát ještě na stagei pár špeků, dělat vtípky se šňůrou od mikrofonu a taky si dát ještě špeka...

V hangáru (který jim byl tak nějak malý) úřadovali Atari Terror, zpěvák si dal stagedive, druhý chvíli po něm, řvalo se, skákalo se, litry potu, paroháče ve vzduchu, znáte to. Co byste ovšem na Rock For Poeople rozhodně nečekali? Marii Rottrovou! Pozor, tahle dáma s velkým D - jakkoliv by si mohl kdokoliv ťukat na čelo, co tu pohledává - vystřihla jedinečné představení, nezapomněla na hitovky typu "Lásko, voníš deštěm" a po právu sklidila bouřlivý aplaus od generace mladší, generace ještě mladší a také od té své. Vždyť těsně u pódia poslušně sedělo a poslouchalo nějakých pět desítek důchodců, kteří sem údajně dorazili z Hradce Králové právě na Marušku. Vypsaná fiXa nahrála živák (k mání měl být již druhý den, ale celkem předvídatelně se vše zdrželo) a pomalu se blížila první zatěžkávací zkouška v podání setu The Prodigy. Ztráty: security 0, civilisté cca 40. Na to, jaký to byl mazec, je to vlastně slušné skóre.

Pak ještě Dreadzone a jejich pohodové a rozjuchané zakončení nedělního večera na t-music stagei. Sedět se nedalo a pánové už sice nejsou nejmladší, ale na pódiu se ochomítají jako zamlada. Jeden ze členů, Greg, ten den v areálu ztratil telefon, takže pokud jste někdo našli mobil s podezřele moc anglickými jmény či číslem na Robbieho Williamse, tak už víte, odkud vítr vane.

Co dál? Zvukovody nasyceny, teď ještě žaludek. Klasické nezdravé festivalové jídlo (když si ovšem dá nejmenovaná redaktorka nudle a langoše v jedenáct večer a pak je jí z toho špatně, tak to opravdu není chyba stánkařů), v průměru okolo sedmi pětek. Potěšil i Fair Trade stánek a kocovinové fresh džusy. Ještě více potěšila informace o fotbalovém výklepu Argentinců. Tedy především přítomné Němce. Méně potěšil (tedy především ty, co se snažili usnout) noční rambajz číslo 2 zase z jiných koutů kempu, třeba spontánní párty u stánku s pizzou. Inu takové nástrahy letní festivaly opravdu přináší...