Kapela Woods byla založena v roce 2005 a od té doby vyvrhne každým rokem alespoň EP. Výhodou tohoto regulérního dávkování může být zdravější pohled posluchače na její opravdový vývoj. Pátá deska této lehce avantgardní partičky z Brooklynu operuje opět s mnoha zajímavými nápady. Ne nadarmo se Woods díky předchozí desce přezdívá pseudohipísáci - a jejich zvuk v sobě stále ještě míchá ryzí padesátky.

Zakladatel kapely (a ředitel stoupajícího brooklynského vydavatelství Woodsist) Jeremy Earl donutil zbylé členy kapely, tedy kazetkového technika G. Lucase Cranea, basistu Kevina Morbyho i multiinstrumentalistického Jarvise Tavenierea, aby bojovali za co nejautentičtější retro zvuk, a bezpochyby se jim to povedlo. Technicky, především triky s nahráváním jednotlivých stop například na audiokazety, a důsledným masteringem, zní deska jako doopravdy dobová nahrávka z poloviny minulého století. Doceňme tento fakt jako určité a specifické plus, nejedná se o žádný ubohý plagiát či náhražku, a už jen to svědčí o oné zmiňované originalitě a opozičním postoji k nejednomu jejich současníkovi. Mnoha posluchačům může tento trik přijít jako rafinovaný záměr s happyendem, zbytku ale jen jako jednodušší klička.

"At Echo Lake" je přese všechno výbornou nahrávkou po mnoha stránkách. Technické, muzikální i instrumentační, svou ryzostí a zmíňenými triky umí vybudovat atmosféry, jako jen málo desek. Album si nezaslouží být haněno, na další straně ale ani nepřináší žádné zásadní hudební revoluce. Těm, které o letních podvečerech už nebaví Neil Young, poskytne jeho velmi příjemnou náhradu...

Deska vyšla velice stylově kromě CD i na MC kazetě nebo na LPčku a doopravdy si nezaslouží být haněna. Je tedy jen věcí vkusu, osloví-li posluchače tato směs dříve slyšených prvků v dříve slyšeném technickém hávu, anebo jestli je více osloví třeba renesance éry oldies s něčím osobitějším (z nedávné doby vzpomeňme alespoň na MGMT a jejich Congratulations).

Woods - Death Rattles