Když se ženě narodí dítě, a najde tak své celoživotní štěstí, zákonitě ji to musí změnit. Když je to umělkyně, musí se to v její tvorbě nějak odrazit. Kdo by ale v případě Christiny Aguilery čekal album plné dojímavě optimistických balad a zpívánek o slunečných dnech, spletl by se. Nástupce desky "Back To Basic" jako by onu významnou událost v životě zpěvačky zcela ignoroval. Le Tigre nebo Peaches v roli spolupracujících a Xtina v roli nezkrocené a nezkrotné divošky, to je "Bionic" pohledem skrz objektivní čočku. "!@ß!#$? <-- (grafické znázornění nepochopení)," to je "Bionic" pohledem skrz subjektivní čočku hlavní recenze Katky Guziurové. Ta desku označila jako rozporuplnou, bizarní a ve finále divnou a ohodnotila ji šedesáti procenty. Ani v makrorecenzi nahrávka nedopadla nijak zvlášť dobře - v průměru vyšla též čistá šestka.

---

Lukáš Boček - Topící se electro-hip-pop (7/10)
Vztah ke zpěvačce: Od jejího debutu mi neunikla jediná její písnička / deska.

Zpěvačka s lehce štětkoidní sebestylizací byla mou oblíbenkyní již od absolutního začátku. Když se Christina vzdálila od umělého popu k něčemu, co by s trochou nadsázky šlo nazvat originálním hudebním směřováním, začal jsem ji uznávat pro její prozíravost. "Back To Basics" bylo nečekaným vykročením zcela mimo známé pořádky a Xtina jasně ukázala, že má na víc než na lascivní gesta a módní zvuk. O to víc mě zarazilo, že se s novým albem rozhodla vrátit do hlavního proudu - a ne zcela přesvědčivě. Původně proklamované alternativně-elektronické zaměření se nedostavilo, většina alba se pohupuje někde mezi hip hopem a electropopem. Některé výrazné kousky by se tu našly (například výborná "Desnudate"), ovšem zbytek plave kolem hladiny průměru až podprůměru. Některé písničky jsou navíc degradovány až stupidními texty. Co se však povedlo na výbornou, jsou silné balady, ve kterých máme šanci obdivovat Christinin odzbrojující hlas a žasnout nad paletou emocí, které jím dokáže vykouzlit. Sečteno podtrženo, "Bionic" je trendy album, které nepřináší nic nového... a to staré je místy rozpačité.

Adam Eff - asdf jklů (7/10)
Vztah ke zpěvačce: Zamlada jsem ji míval i rád...

Otevírák "Bionic" mě čarokrásným způsobem dostal. U této formy sprostě mainstreamové hudby je to pro mě pocit docela vzácný. Trklo mě, že to třetí tisíciletí už doopravdy vykvétá, lidé jsou přejedení všemi těmi lacinějšími popovinami a popopipinami a my budeme žít ve světě, ve kterém zbyde jen ta lepší pop-music. Po patnácti minutách jsem si pochopitelně uvědomil, že se paní Aguilera jen obyčejně zaprodala (jako už předtím se "Stripped"), nyní však všudypřítomnému gagaismu a je jí v něm asi i líp. Deska je médii docela cupována, já se k ní stavím do poloopozice. Přestože si myslím, že je škoda tento nebesky řezavý hlas utopit v tuctových aranžích, jaké se zrovna teď nosí, přiznávám, že "Bionic" je přinejmenším slušnější nadprůměr. Dostali jsme sexy maminu Xtinu (Christininu dosud ne až tak známou pózu, ale stejně - WTF?!), nezapomenutelné rukopisy i příjemnou produkci, vyváženou desku s mnoha příjemnými místy s neuvěřitelnou schopností "umět splývat", s pěknými aranžemi, proč prostě ne? Ale jako fakt. Někoho to asi i bere. Albu paradoxně ubližují některé z triviálnějších až retardovaných textů mnohem více, než samotná hudební pojetí. A to i přes huuustý zvukově technický kiks v prvním singlu "Not Myself Tonight" (efekt na 1:59)...

Kristina Bílá - Sexy za každou cenu? (6/10)
Vztah ke zpěvačce: Aguilery si cením nejvíc ze všech popových ladies.

Popová diva se po mateřské dovolené přihlásila s nejkontroverznějším albem své tvorby. Ať už vzbudilo jakékoliv reakce, je důležité zhodnotit desku v rámci zpěvaččiny tvorby a zároveň také posoudit, jakou váhu bude mít deska v samotném rámci electropopu. Na jednu stranu je úžasné, že s každou novou plackou mění Aguilera styl. Publikum bylo svědky proměny od křehké dívenky přes rozvášněnou zlobivou holku hledající samu sebe až po vyspělou ženu se zalíbením ve čtyřicátých letech. Milovníci tohoto retro stylu si však nyní musejí rvát chomáče vlasů z hlavy. "Bionic" se totiž mimo vynikající balady (jež ukázaly majitelku skvostného hlasu ve stínu vyrovnané matky a milující manželky) pouští do končin, kde je hra na arogantní děvku oceňována. Písně o mužské zbytečnosti a sexuálních hrátkách musejí lahodit zejména uchu zpěvaččinu manželovi, žárlivému Jordanu Bratmanovi. Jako by snad držitelka několika Grammy potřebovala světu ukázat, že i jako máma je stále sexy. Samotný rámec electropopu navíc není místem pro hlasové exhibice, a to platí i v Christinině případě. Škoda. Příště lépe...

Pavel Novák - Pohled dopředu, nebo návrat zpět? (5/10)
Vztah ke zpěvačce: "Stripped" patří k mým velmi oblíbeným deskám a její koncert v Sazka Areně byl prostě fenomenální.

Už když vyšel první singl "Not Myself Tonight", začal jsem mít z této desky obavy. "Bionic" je plná protikladů a ukazuje zpěvačku jak v tom nejlepším, tak ve velmi chabém a průměrném světle. Na jednu stranu jako by se chtěla vrátit do dob "Stripped" a natočit různorodou desku plnou hitů, ale zároveň jít s dobou a být trendy a do toho zase jednou drzá a provokativní. "Bionic" skrývá několik výborných momentů ("Lift Me Up", "Sex For Breakfast" - která jako by vypadla ze "Stripped"), které vyvrcholí písní "You Lost Me", která celé desce kraluje. Celá polovina je ale jen průměrnou ukázkou hudby, kterou na nás valí každá druhá popová zpěvačka, a je velká škoda, že se Christina vydala i touto cestou, protože má rozhodně na víc. Mnozí by možná řekli, že se tentokrát rozhodla experimentovat více než jindy, ale ve skutečnosti nejde o nic jiného než o sázku na jistotu. Zbývá jen doufat, že bude-li na desku navazovat turné, vydaří se o něco více, a vynahradí tak tohle zklamání.

Pavel Parikrupa - Not Christina Tonight (5/10)
Vztah ke zpěvačce: "Beautiful" je nejvíc a celá deska "Back To Basics" je famózní.

Ach jo. To jsou dvě slova, která mne napadají nejčastěji při každém poslechu alba "Bionic". A s každým poslechem jsem doufal (teď už ne), že se něco stane a ty písničky se mi nějak začnou líbit. Jenže než se dopracuju k nějaké opravdu dobré písni (a jsou tam i takové), jsem už otrávený. Nechce se mi nějak přemáhat a nutit se jen proto, že je to Xtina. Kdyby to nebyla ona, ani tu strašně průměrnou a místy trapnou desku neposlouchám. Nečekal jsem pokračování předchozího báječného dvojalba, jenže toto nové pojetí maminy Christiny je opruz. Stejně jako klip "Not Myself Tonight", rádoby šokující a provokativní (fakt to funguje v prudérní Americe?), jenže ve skutečnosti úplně neoriginální a prázdný. Nerad vytrhávám z kontextu, jenže tady to je stejně téměř monotematické, takže se nic nestane, když svých pár řádků ukončím hluboko(s)myslným citátem z "Ódy na frndu" ("Woohoo"): "Lízy, lízy, ňam, ňam!"

---

Album: Christina Aguilera - Bionic
Průměrné hodnocení: 6/10
Celkový čas: 79:04
Skladby: Bionic, Not Myself Tonight, Woohoo (feat. Nicki Minaj), Elastic Love, Desnudate, Love & Glamour (Intro), Glam, Prima Donna, Morning Desert (Intro), Sex For Breakfast, Lift Me Up, My Heart (Intro), All I Need, I Am, You Lost Me, I Hate Boys, My Girls (feat. Peaches), Vanity