Němci se mohou pyšnit famózními seskupeními, ale se sólisty byli vždycky na štíru. Díru na trhu nedokázaly zaplnit ani dětičky z Deutschland sucht den Superstar, ale na dobrou cestu se vydala vítězka menší soutěže EuroSong, kde po vzoru ostatních zemí i Němci hledali někoho, kdo by je mohl solidně reprezentovat na České republiky už se netýkajících Eurovizích. A víte o tom, že se to povedlo? Nejenže mladičká Lena Meyer-Landrut celé evropské klání vyhrála, ale navíc má na kontě debut, před kterým hut ab.

Leně je pouhých devatenáct let, ale na své prvotině zní roztomile mazácky. Její směsice popu a soulu je velice příjemně poslouchatelná, nesnaží se o žádné kulišárny, sází na jednoduchost a přirozený projev. Placka "My Cassette Player" čerpá většinu inspirací v devadesátých letech, ale to mladičké Leně vůbec neškodí, ba naopak. Jako ostřílený borec se vypořádává s každou náročnější notou a její suverénní projev může věru v Němcích vzbuzovat naděje, že se jim podařilo vychovat zajímavého a osobitého sólistu.

Placka i přes převažující střední tempo je rozverná a dívčí. Nejlepší věcí je eponymní píseň "My Cassette Player" vystřižená jako z baru, ale ne z toho začouzeného, kde by se mohl cigaretový dým šňupat, ale z luxusního tanečního. Výborná je i hopsavá "Love Me". Ale každý song nabízí své osobní kouzlo, které je sice snadno odhalitelné, ale přes svou čistotu nějakou chvíli neoposlouchatelné. Dokonce i dvě coververze (Adeliny písně "My Same" a "Mr. Curiosity" Jasona Mraze) interpretuje Lena moc příjemně; tupě je nepřezpívala, ale dala jim kus sebe.

Texty jsou jednoduché, úměrné věku zpěvačky. Pouze anglická výslovnost mladičké Němky je chvilkami trošku rozpačitá, ale to je opravdu malá piha na kráse tohoto vyrovnaného, uhlazeného počinu. A víte jaké poučení plyne z alba? Nepodceňuj vítěze pěveckých soutěží, někdy se mezi nimi opravdu skrývá talent.

Lena - Satellite