Rammstein jsou už dlouho známí coby bardi německé elektrometalové scény. A jsou známí natolik, že nové album bylo očekáváno s patřičným napětím a chvěním na srdcích mnoha nadšenců. Nezklamali! Takto prostě lze shrnout dojem z desky "Mutter". Rammstein neopomenuli jediný z nezbytných atributů své tvorby, jež jim zajistila celosvětovou proslulost. Nechybí ani typicky "odlidštěná" atmosféra, pocit všeobepínající mrazivé absurdity, ani rychlé, nebezpečně pulsující bicí či řádně burácivé kytary.

Snad pro tu atmosféru mají Rammstein tolik nepřátel - industriální skřeky, infantilní chorály, dusot mašinérie. Nebo pro texty? Servítky si v nich neberou, je však třeba brát veškerou provokativní extravaganci s odstupem. I obaly desek a booklet "Mutter" je opět vydařený - členové skupiny naložení v lihu s všelijak poničenými údy, lékařské zápisy, fotosnímky dětského plodu a podobně.

Na samotném albu se skupina skutečně vytáhla. Písně jsou, pochopitelně v rámci možností, různorodé. Jednou dominuje akustická kytara a smyčce ("Mein herzt brennt"), "Links 2 3 4" startuje pochodem armády, v "Mutter" rezonují pomalejší melodie, perfektně zní spojení robotického zpěvu Tilla Lindemana a dětského sboru v refrénu "Spieluhr".

Skupin, které hrají hudbu obdobnou jako Rammstein, se v poslední době vyrojilo jako much. Kvalita je u nich kolísavá, což ale rozhodně neplatí o "šílencích z východního Berlína". Jejich diskografie se nyní může pochlubit už třemi výtečnými řadovými alby. Jetliže se traduje úsloví "do třetice všeho nejlepšího", skupina si je vzala blízko k srdci a vše mu podřídila. "Mutter" je opravdu dosud asi nejlepší počin německé žijící legendy. A ačkoliv se místy vkrádá pocit autorského sebevykrádání (některé pasáže přeci jen zvučí až příliš podobně předešlým deskám), ledaskdo by při poslechu "Mutter" mohl dostat extatický záchvat.

CD k recenzi poskytla firma Universal.

Album: