Přišlo jaro v plné síle a do Ostravy přijel Dan Bárta (také v plné síle) se skupinou pod hlavičkou Illustratosphere. Oba koncerty byly rychle vyprodány. Není se čemu divit, přijel zpěvák roku dle slovutné Akademie populární hudby. Ať je vyhlašování "českých Grammy" jakékoliv, i v Parníku se ukázalo, že Bárta u nás jednoduše nemá konkurenci.

Bártovo angažmá v J.A.R., projekty Sexy Dancers a zejména jeho první "opravdu sólová" deska "Illustratosphere" ukázaly, že hardrockové časy Alice a muzikálová prkna jsou tytam. Dan Bárta je teď hudebně i myšlenkově úplně jinde a hledání jeho výrazové parkety je ovlivněno zejména jazzem. V rozhovorech říká, že bere hudbu velmi vážně a očekává to i od svých spoluhráčů. Koncert potvrdil také značnou potřebu soustředění i na straně posluchače. Tahle hudba, ať už z desky nebo na koncertě, si vyžaduje ponoření, nelze ji vnímat povrchně. U živého vystoupení to platí o to více, že ji do vás všemi póry vpravuje tak skvělá kapela. Nic není ponecháno náhodě, ani ozvučení s nádherně čitelnými nástroji.

První polovina koncertu, jenž by těžko hledal lepší místo než "jazzový" Parník, celá patřila skladbám z "Illustratosphere". Nemýlím-li se, zazněly všechny. Kdo desku zná, věděl, co ho čeká - najazzlé, propracované písně, texty plné zvukomalebných slovních hříček, kde si Bárta dává záležet na každé slabice. Dvousečnou zbraní je převládající jednotná nálada této hudby - i když byli hudebníci často odměňováni nadšeným potleskem za svá sóla, skoro celý večer se držel v jakési jednotné hladině (ze které trošku vyčuhovala snad jen "Wo-Ba-Si-U"). Ovšemže, pokud posluchač dokázal na této hladině plout po dobu celého koncertu a nechal se jeho jemnými vlnami unášet, čekala ho sladká odměna v podobě krásného zážitku.

Druhá polovina vystoupení nebyla odlišná náladou jen takřečeno původem položek repertoáru, které ovšem držely jednotnou linii, ať už to byl jazz, swing, bossanova nebo reminiscence Sexy Dancers či Alice ("Ráno"). Nemluvě o tom, že výtečný Bárta s výtečnou kapelou (mimochodem ji poprvé představil již při druhé skladbě večera - "Pánví") všechno zvládala bravurně. A tak druhým přídavkem, uzavírajícím moc pěkný večer, snad ani nemohlo být nic jiného než "I Feel Good" Jamese Browna...

Informace o klubu Parník najdete tady.

Dan Bárta, Parník, Ostrava, 3. 4. 2001