Charlotte Gainsbourg má úspěšné období. Ve světě filmu byla mimo jiné oceněna na festivalu v Cannes jako nejlepší herečka za roli ve filmu Larse von Triera "Antikrist". Ani v hudbě se nemůžeme ubránit nadšení. Na albu "IRM" překonává sama sebe - spolu s Beckem našla klíč do světa opravdu zajímavého popu.
8/10
Charlotte Gainsbourg - IRM
Vydáno: 1.2.2010
Celkový čas: 41:49
Skladby: Master's Hands, IRM, Le Chat du Café des Artistes, In The End, Heaven Can Wait, Me and Jane Doe, Vanities, Time of the Assassins, Trick Pony, Greenwich Mean Time, Dandelion, Voyage, La Collectionneuse
Vydavatel: Warner Music
Půl roku po banální nehodě na vodních lyžích odvezli
Charlotte Gainsbourg po intenzivních, týden trvajících bolestech hlavy na vyšetření pomocí magnetické rezonance (z francouzštiny IRM).
"Zjistili, že můj mozek byl tlačen do strany a má hlava se plnila krví. Lékař byl v šoku. Řekl, že bych měla být mrtvá nebo paralyzovaná," popisovala později své zdravotní komplikace v rozhovoru pro britská média. Aniž by to tenkrát jetě tušila, právě při četných vyšetřeních se začal odvíjet příběh její třetí desky nazvané příznačně "IRM".
Další ze šťastných okolností pro aktuální album byl
Beck. Několik náhodných setkání s tímto okouzlujícím scientologem přineslo nápad na drobnou spolupráci, z níž se nakonec vyklubalo mnohem více. Beck Hansen se stal producentem celé desky, nahrál řadu nástrojů, napsal většinu písní a dodal desce, jíž Charlotte dala své srdce, duši.
První, čeho si na albu všimnete, je důraz na rytmus. Jednoduché hypnotické rytmy tu stojí nad vším. Udávají tempo, jsou hnacím motorem celého organismu. Vystupují do popředí a neodcházejí. Občas dochází až na hraní si s industriálními zvuky, to proto, abychom nezapomněli na IRM a navodili si právě atmosféru při vyšetřování tímto přístrojem. To samozřejmě podtrhuje i odpovídající text titulní skladby.
Hned poté rozpoznáte Beckův rukopis, který tu ale nijak neexhibuje. Netlačí se dopředu, naopak. Pomáhá najít Charlotte její tvář. Společně si rozumějí, doplňují se a obohacují. Na albu se potkává francouzská vášeň, popové postupy a alternativní pohled na hudbu. Ve francouzsky zpívaných skladbách vzpomenete na jejího otce Serge. Charlotte tu ale zpívá sama za sebe. To, že její hlas nemá extrémně charakteristickou barvu, tu nehraje roli. Má zajímavý výraz a k tomu Beckovu muzikálnost. Společně směřují do vod svěžího a netuctového popu.