Skladby z prvního disku "Gemini" jsou dobře zvládnutým mainstreamem, ale chybí jim více momentů překvapení. Hlavně v úvodu tvoří jen jakousi masu plnou rozjásaného optimismu, který po pár minutách unavuje a nudí. Zuzana Smatanová se tu jako autorka začíná opakovat - nabízí totiž navzájem si podobné kompozice. To, co by za použití jiných prostředků bylo možné označit za autorský rukopis, je zde jen ždímáním už jednou úspěšného modelu.

Hudebně to začíná být zajímavé až v poslední třetině s nejtvrdší písničkou na albu "Zo zásady". Do té doby nevinné dívčí popěvky jsou zatlučeny do země rockově hodně přiostřeným zvukem. Posluchač je přinucen zpozornit, což je i vzhledem k nadcházejícím kouskům jedině dobře. Přesto se nezbaví obav z vložení druhého nosiče. Ale jestliže tomu předešlému scházelo více překvapivých zvratů, jeho anglický bratříček jimi rozhodně nešetří.

Ze všeho nejdříve upoutá naprosto odlišná produkce. I když Marián Kachút z etablované partičky okolo Creative Music House měl na starosti rovněž uvítací disk, až na tomto prostoru dokazuje, proč je vyhledávaným producentem. Slovenská část je postavená na kytaře, která vždy převálcuje skromné pokusy s elektronikou. Druhý disk více pracuje s melancholickým zvukem klavíru, ke kterému jsou daleko častěji připouštěny různé elektronické ruchy. Střídají se hudební nálady a i hlas Zuzany Smatanové se zdá být barevnější.

Výborných písniček je tu hned několik. Křehká "Blackberries In Porcelain", hravá "Living Room" či lehce dechovkou šmrncnutá závěrečná "Finally", ve které mimochodem její autorka zpívá: "I will be a feist." Ale spíše než bručounem by při troše dobré vůle skutečně mohla být slovenskou Feist lehce mixnutou s Tori Amos, což je snad nejpřekvapivější zjištění po poslechu druhého disku "Gemini". Ale i tady se ne úplně všechno povedlo. Například dryáčnická "Soldiers And Their Wifes" je opravdu hodně překopnutou penaltou.

Slovenská scéna kvasí. Díky konkurenci mezi mladými zpěvačkami uvnitř ní vznikají velmi interesantní alba. "Gemini" mezi ně patří rovněž. I když bez fanouškovského alibi v podobě prvního disku by bylo mnohem zajímavější. Ohodnotit ale každé zvlášť nelze. Blíženci by měli zůstat při sobě, ať už reprezentují jakkoliv odlišné světy. Přesto skromně doufám, že další deska Zuzany Smatanové se bude více podobat tomu anglickému.