Zajímavé střetnutí zažilo pražské Futurum. V jeho útrobách se utkali zástupci České republiky River Jordan proti mladému nadějnému týmu ze Slovenska From Our Hands. Jak soutěž probíhala a kdo z tohoto klání odešel vítězně, se dozvíte v naší reportáži.
Live: From Our Hands
support: River Jordan, Vivien's Shadow
místo: Futurum, Praha
datum: 4. března 2010
© Ondřej Michal / musicserver.cz
Česko-slovenské měření sil všeho druhu má posledních sedmnáct let zvláštní náboj. Z poslední doby nelze nevzpomenout třeba na vítězství českého zástupce v Československé Superstar nebo poslední vzájemné klání pod pěti kruhy, jemuž dominovali muži s dvouocasým lvem na prsou. Lepšího celkového výsledku však dosáhli naši východní sousedé a celá situace se symbolicky opakovala i tentokrát.
Z technických důvodů se obě uskupení nemohla utkat tváří v tvář. O to větší však byla šance oba mančafty podrobit
objektivní analýze. Ještě než se na hrací ploše objevili první přihlášení, dostali prostor
Vivien's Shadow. Ti bohužel doplatili na nejasnosti v časovém harmonogramu a tak jejich snažení sledovala jen hrstka diváků.
© Ondřej Michal / musicserver.cz
Za to
boj s démony, jak lze nazvat soutěžní sestavu
River Jordan, začal před lehce houstnoucími řadami. Skvělý výkon, který pětice předvedla při svém jediném zaznamenaném nesoutěžním provedení z loňského roku, dokázala zopakovat i na ostro. Člověk by ani neřekl, že šlo o ostřílené borce - jejich soutěžní dresy se nijak nelišili od civilního oblečení a nebyly doplněné téměř žádnými podkožními ornamenty, jak je to zcela běžné u konkurenčních týmů. Pětice působila jako obyčejný vysokoškolský tým, avšak jejich třičtvrtěhodinová sestava vyvolala velmi pozitivní reakce. Zdaleka nejzdařileji dopadla figura nazvaná
"Hear The Bells Before They Ring", jež by zajisté obstála i v zahraniční konkurenci. Celkově zanechali tito domácí borci velmi dobrý dojem, jejich cviky byly prosté chyb a vyzněly dostatečně pestře. V hledišti se však ozývaly různé hlasy.
"Hrajou to pořád stejně," znělo zleva,
"Nenásledují moderní styl ostaních, zajímavé přechody, jsou skvělí" dalo se zaslechnout zprava. Na každý pád si River Jordan vytvořili solidní výchozí pozici.
© Petr Toman / musicserver.cz
To druzí soutěžící měli podmínky o poznání lepší. Výraznou část diváků totiž tvořily dívky, ženy a dámy, mezi nimiž se vyjímalo nezvykle mnoho blondýnek. Při pohledu na několik divoce dovádějících černovlásek opodál pak člověk zapochyboval, proč se toto pohlaví označuje přívlastkem něžné. Nad tím však rozhodně nepřemýšleli chalani ze slovenské metropole, vždyť je křepčící řady hnaly vpřed a tento doping navíc zůstal v mezích pravidel. Nutno podotknout, že smíchovské kolbiště se během jejich soupeření nijak výrazně nezaplnilo. Od půlky byla místa na stání prázdná, za to v přední části se povzbuzovalo z plna hrdla, až z toho na cvičišti
padaly budovy.
From Our Hands si na rozdíl od soupeřů z Prahy neopomněli doplnit výstroj nejrůznějšími kresbami na pažích a namísto předchozího technické sestavy plné náhlých zvratů vsadili zejména na rychlost, důraz a hrubost provedení. Přesto jejich cviky opisovaly paradoxně ladnější a oblejší křivky než ty prvně jmenovaných a během soutěžního setu stihli i nenucenou a přátelskou komunikaci s publikem.
Jak tedy utkání Česko - Slovensko skončilo? 1:0 v očích fanoušků propracovanosti, techniky a vlivů devadesátek, 0:1 pro příznivce modernějšího pojetí, síly a energické hbitosti. Češi byli o fous lepší, Slováci to zase dotáhnou dál. Nezaujatému svítila na ukazateli remíza 1:1.
Druhý pohled Kristiny Bílé...
© Petr Toman / musicserver.cz Když chce dívka strávit příjemný večer v pánské společnosti a ještě zažít trochu té "kultůry", nemusí házet spoustu peněz do náruče gigola. Vhodnou alternativou se mohl jevit klub Futurum, kde se o přízeň publika ucházely hned tři chlapácké kapely.
Čekání na hlavní protagonisty pomáhal krátit široký výběr alkoholických nápojů na baru (s vysoce "přívětivou" obsluhou). Prostor kolem něj schraňoval pod svá křídla i ty, již považovali styl předskokanů
River Jordan za nepříliš originální, a dali tak přednost jiné zábavě. Skupině se nicméně podařilo rozhýbat dav a ke konci sklidila slušný potlesk.
Headlineři, bratislavští
From Our Hands, měli příchozí v kapse už během první písničky. Kluci překvapili i svou kvalitní angličtinou, která se oprostila od tradičního slovanského přízvuku, a tak Praze předvedli další ukázku skvělého punk rocku říznutého metalem. Pánové se proháněli po pódiu hlava nehlava, kytara nekytara, a frontman Matej působil nesmírně nenuceně. Netrpěl nejspíš ani obvyklou zrakovou poruchou jako většina jiných zpěváků, tudíž odpadly unavující otázky typu "Jste tadyyyy?!". Do kotle zpocených těl zuřivě přikládaly hojnou měrou také fanynky, které si navíc před, během i po koncertě stačily zahltit paměťové karty svých fotoaparátů početnou sumičkou obrázků.
Když zazněly finální tóny a klub se pomalu vyprázdnil, v uších zůstalo tlumené pískání a pocit, že vaše hlava se nachází ve svěráku - známka kvalitního koncertu. Jisté je to, že chvíle strávená s našimi slovenskými sousedy utekla až příliš rychle.