Třetí album zachmuřeného solitéra české rockové scény Jana Sahary Hedla "Matka Zebra" se nese ve znamení místy až knopflerovských kytar a Hedlova romanticky zaťatého přednesu.
Jak už bylo napsáno jinde, Hedl není kdovíjakým skladatelem či zpěvákem, a to oč v případě jeho tvorby běží, jsou jednoznačně texty. Tedy další rockový básník?! Ano snad, nejsem odborníkem na poezii, pravdou však je, že z Hedlova projevu je cítit, že si stojí za tím, o čem zpívá. Na první poslech chvílemi až neúnosná míra patosu "velkých slov" zde nepůsobí trapně a především je uvěřitelná. Jaký příjemný rozdíl od "filozofujícího" učitele tělocviku Martina Maxy a jeho do jisté míry podobně naladěných říkanek. Nechci je samozřejmě srovnávat se skutečně poetickými a neotřelými slovními obrazy, které vytváří Sahara. Oba v podstatě zaplňují obdobnou "díru" na české rockové scéně, jeden však svaly, zatímco druhý srdcem.
Po letech strávených v Precedensu a po dvou sólových deskách Sahara konečně opustil klávesové kaskády, jejichž "Němcovsko-Precedensovský" patos byl leckdy skutečně k nevydýchání. Vesměs kytarová aranžmá na "Matce Zebře" jsou příjemně střídmá, kapela se nepředvádí a nechává králi, co jeho jest. Použiji-li klišé, že většina písní by obstála i o sobě, sama zahraná na španělku, narážím především na Saharova předcházející folková intermezza v duu s Ivanem Hlasem a ještě dávno, dávno předtím s Michalem Ambrožem. Na druhou stranu ruka producenta na předcházejících počinech dokázala dát Saharovi větší výrazovou pestrost a nakonec i zvýraznit jednotlivé textové obrazy. U "Matky Zebry" se musí průměrný posluchač přeci jen více soustředit na texty, kterým místy se opakující postupy nedají tolik vyniknout. Nakonec ale dobře nám tak, lenivým. Výdrž a trpělivost se Zebrou se totiž rozhodně vyplatí.
Album: Jan Sahara Hedl - Matka Zebra
Hodnocení: 7/10
Celkový čas: 39:33
Skladby: Hřbitovní kočka, Vem mě s sebou, Proč právě já, Hlubinné tůně, Už ti ji z lože berou, Zabíječ pavouků, V jasmínech tančí láska má, Digitální ticho, Matka Zebra, Já vím