Rány, které padly vedle

04.02.2010 05:00 - Petr Balada | foto: facebook interpreta

Co může udělat zpěvák, když ho začíná předcházet špatná a ještě horší pověst? Natočit dobrou desku, kterou všem zacpe hubu. Co udělal Chris Brown? Vypustil zoufale průměrné album "Graffiti". Boxerské rukavice mu tak ještě pěknou chvíli sundat nepůjdou.
4/10

Chris Brown - Graffiti

Skladby: I Can Transform Ya, Sing Like Me, Crawl, So Cold, What I Do, Famous Girl, Take My Time, I.Y.A, Pass Out, Wait, Lucky Me, Fallin' Down, I'll Go, Girlfriend
Vydáno: 7.12.2009
Celkový čas: 56:06
Vydavatel: Sony Music
Těžko říct, jestli od něj vůbec někdo něco čekal. Pokud ano, nejspíš se k tomu teď nezná. Chris Brown přitom nezačíná úplně špatně. S otvírákem svého třetího dlouhohrajícího počinu "Graffiti" "I Can Transform Ya" chytl za pomocí Lil Wayna současný sound (oficiálně prý electro-hop). Jenomže už s následující "Sing Like Me" se noří do utahaného soul popu, což mu pěkných pár minut vydrží. A je to příšerná nuda. Nepomáhá ani přizvaná armáda producentů střídajících se s každým trackem. Vlastně má posluchač co do činění se zázrakem. Tolik zvukových mágů a přeci zní většina položek stejně neslaně nemastně.

Ano, většina. Kromě již zmíněného začátku je možné vyzdvihnout snad jen producentskou práci Free School. U nich lze snadno nabýt dojmu, že se snažili Brownovi nasadit alespoň nějaký ksicht. Skladbu "I.Y.A." oblékli do slušivého osmdesátkového synthy zvuku. Druhé jejich položce "Girlfriend" patří úplný závěr stopáže a podařilo se jim dát ji geniálně jednoduchý kolovrátkový rytmus. Pokud chcete totální hit, hledejte ho pod číslem devět. Jmenuje se "Pass Out". Pěvecky v něm vypomohla Eva Simons a jeho chytlavost stojí na recyklaci taneční pecky "Call Me". Zkrátka, zoufalý se stébla chytá...

"Graffiti" není úplně mizerná nahrávka. Jen je natolik povrchní a průměrná, že po jejím poslechu nebudete vědět, kdo Chris Brown vlastně je. Hvězda Superstar, bývalý člen boybandu nebo něčí známý? Momentů k zapamatování jeho jména totiž deska nabízí příliš málo. A i ty nemají dlouhou životnost. Možná by se to album dalo považovat za typickou ukázku profesionálně odvedeného hudebního braku na jedno použití. Rozbalit, pustit, poslechnout, zahodit a nahradit dalším. Což je pro jakéhokoliv interpreta vůbec ten nejhorší osud. Pak už mu zbývá jenom ten bulvár.


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY