Úvodní dvě skladby skvěle připravují posluchače na něco, co nepřijde. Neuhlazený pop-rock se totiž následně rozvolní do bezpohlavní šedi. Rozpačitému dojmu napomáhají i texty, které mají příliš zbytečných slov ("Náhodné veci") nebo jsou jen prázdným zpíváním do tónů ("Nedá sa zabudnúť"). Párkrát jako by si ani zpěvačka nebyla jistá náladou, kterou má svým hlasem navodit ("Z pavučín").

Naštěstí však "Paralelne svety" končí stejně, jako začaly. Závěrečné písně "Ticho pred búrkou" a "V krajine víl" opět vracejí pocit, že se v Žilině zrodila dobrá kapela s nadějnou budoucností. Zejména první jmenovaná skladba dokonce s postupem času nabízí cosi jako gradaci, která jinak většině položek zoufale chybí. Ale snad je přítomna alespoň v živém provedení.

Chimera tak většinu stopáže svého debutu jen naznačuje své možnosti.Tam, kde by mohla být daleko hlučnější a syrovější, nabízí kompromis v podobě zatažené ruční brzdy. Těžko říci, jestli za ni držel producent nebo kapela sama. Ale vzhledem k personálnímu propojení, kdy jedním ze dvou producentů je kytarista, to vyjde vlastně na stejno. Přesto "Paralelné svety" za pozornost stojí a bude dobré sledovat, kam se tato parta posune s jejich následovníkem.