Když bozi nezestárnou

09.03.2001 05:00 - Hynek Just | foto: facebook interpreta

Zajímá vás, jak dopadl zatím poslední pražský koncert švýcarské trojky The Young Gods?
Young Gods - Treichler
© Pavel Socha
A Young Gods opět nezklamali... Kromě ověřených kvalit, které Praze stvrdili už po x-té, letos vyrukovali ještě s jednou polohou navíc, čímž minimálně dokázali, že současných technologických trendů se v hudbě dá využít také originálním způsobem a nepřebít jejich použitím svůj dřívější výraz. Elektroničtější a ambientnější ráz čerstvého alba "Second Nature" (jemuž je současné turné věnováno) naživo obhájili na výbornou, jinak poměrně odlišné nové skladby fungovaly - hlavně dík jedotnému zvuku a scénickému pojetí - mezi staršími kousky přirozeně.

Jako ukázkový příklad toho, kam se dá s kombinací živých a elektronických postupů dojít bez větších obtíží a tvůrčích vkladů, posloužili jako předkapela dnes čím dál častěji citovaní Lety mimo. Snad díky nervozitě, která je v nacpané Arše neminula, snad díky technickým obtížím (basistovi nevydržela jedna struna, což mělo za následek několikaminutové přerušení produkce), snad díky nepřehlednému zvuku, scházela jejich vystoupení - v kombinaci s neuvolněným a lehce zarputilým výrazem - potřebná vřelost a energie, kterou hudba podobného ražení ke svému přežití potřebuje (když už nestaví na instrumentální jímavosti, měli by o svém činění přesvědčit aspoň výrazem).

Young Gods - Treichler + Trontin
© Pavel Socha
Jestli se něco Young Gods spolehlivě daří, pak je to boření klišé a zavedených postupů, které by divák v tom kterém nastíněném žánru mohl jen tušit. Mám na mysli nepředvídatelné zlomy uprostřed skladeb, rytmické zvraty, prolínání stylů, nečekané konce, neobvyklé řazení písní, ale i netradiční práce se světly a přitom celkový výraz vyznívá jednoduše a čitelně.

Symptomatický v tomto ohledu byl začátek vystoupení - zařadili jednu z nejpomaleších a nejtišších skladeb "Attends" (ze "Second Nature"), ke všemu v okleštěné sestavě (Franz Treichler - zpěv, Alain Monod - synt.), což v části nářezuchtivého obecenstva vyvolalo rozpaky a mírné hučení, nakonec však byla i ta převálcována atmosférou. S příchodem posledního člena (Bernarda Trontina k bicím) se zvuk přidrsnil a zvláště v kontextu první tepající skladby kontakt s diváky nabyl na síle a energii. Důvěra fanoušků v prezentaci nového alba začala stoupat, "mladí bohové" ji vycítili a pak už si s námi jen hráli.

Young Gods - Monod
© Pavel Socha
Následoval "Lucidogen", "Supersonic" a "The Sound In Your Eyes" z nové desky ("Second Nature"), pak došlo na mixování z ostatních alb. Za všechny "Kissing The Sun", "Strangel", "Speed Of Night" z "Only Heaven", několik písní z debutového "Young Gods" (nemohu nevzpomenout na přídavkovou "Did You Miss Me"), "L'eau Rouge" ze stejnojmenné desky, pozadu nezůstalo ani "TV Sky" - "Skinflowers", "Gasoline Man", kdesi uprostřed ještě zazněla téměř desetiminutová "In The Otherland" ("Second Nature") - pro mne jeden z nejpříjemnějších experimentů s taneční hudbou.

Hrálo se přibližně dvě hodiny (z čehož polovinu tvořily přídavky), a to byl snad jediný nedostatek večera, neboť díky časově rozsáhlejším písním z poslední desky nezbyl čas na zdaleka všechny koncertní trháky, které by člověk na základě minulých vystoupení mohl právem očekávat.

Young Gods - Trontin
© Pavel Socha
Young Gods zkrátka dokázali, že vědí, kam míří a že od poslechu experimentálněji laděná poslední deska má a bude jednou mít v jejich diskografii zásadní význam. Takových interpretů, kteří by dokázali "jít s dobou" a současně neztratit původní tvář, je dnes velmi poskromnu.

p.s.: Bohatá fotogalerie z koncertu vás čeká zde!

The Young Gods, divadlo Archa, Praha, 6.3.2001, předkapela Lety Mimo


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY