Počátkem března se Eric Clapton představil na vyprodaném koncertu v německém Stuttgartu.
Eric Clapton je jednou z posledních hudebních legend, která ještě nehrála v České republice. Nebudu zde rozebírat, proč tomu tak je, nicméně díky laskavosti Warner Music jsem měl fantastickou možnost vidět první ze tří německých zastávek Claptonova světového turné k aktuálnímu albu "Reptile". Koncert ve Stuttgartu byl vyprodán, jako ostatně všechna další vystoupení. Odhaduji, že místní Schleyerhalle (známá i díky tenisovému turnaji ATP Masters) pojala 6. března asi 12 000 lidí. Ti se těšili na nezapomenutelný hudební zážitek a dočkali se ho měrou vrchovatou.
© facebook interpreta Role předskokana se velmi dobře zhostil mladý Američan Doyle Bramhall II (jenž hraje na kytaru i na albu "Reptile"). Odehrál se svou skupinou Smokestack energickou bluesrockovou třičtvrtěhodinu. Po nezbytných technických úpravách se ve 21:05 zjevil na pódiu
Eric Clapton, sám, jen s akustickou kytarou.
Blues "Keys To The Highway" byla pro mne nečekaným, ale o to příjemnějším úvodem. V následující instrumentálce "Reptile" se přidala celá kapela, aby společně odehráli pětiskladbový akustický set v posezu. Závěrečná píseň tohoto bloku, "Change The World", zněla mnohem "živěji a tepleji" než na studiové nahrávce (soundtrack filmu "Fenomén"). Totéž se dá říci i o dvou dalších skladbách, kdy se Clapton chopil svého Fendera - "My Father’s Eyes" i "River Of Tears" zněly skvěle, mnohem lépe než na desce "Pilgrim".
V setlistu se nenásilně střídaly novější skladby s toužebně očekávanými klasickými kusy (z nové desky zazněly "Got You On My Mind", "Travelin’ Light" a "Don’t Let Me Be Lonely Tonight"). Clapton hrál a zpíval tak jistě, až to bralo dech. To umocňovala úžasná kapela (Nathan East - basová kytara, zpěv, Andy Fairweather
Low - kytary, zpěv, Steve Gadd - bicí, Paulinho Da Costa - perkuse,
David Sanchez - klávesy), možná nejlepší doprovodná kapela, kterou jsem živě slyšel - zde se nutně dostávám do úzkých, protože mi docházejí superlativy. Nutno též zmínit nikterak bombastická, ale o to funkčnější světla, obrazové projekce přenášené několika kamerami a výtečný zvuk. Když Clapton hrál "Cocaine" nebo "Hoochie Coochie Man", riffy byly ostré jak břitva, zatímco ve "Wonderful Tonight" nás pohladil něžným protáhlým tónem.
Velmi mne potěšilo, že koncert před přídavky uzavírala "Layla" ve své původní elektrické (a jistě i elektrizující) verzi. Přídavek byl excelentní, po hutné "Sunshine Of Your Love" (ten zvuk!) přišlo jmenovité představení kapely se zaslouženými ovacemi. Úplně poslední byla unplugged zahraná "Somewhere Over The Rainbow" z muzikálu "Divotvorný hrnec"! Nečekaný, krásný konec.
Dlouhá cesta do Stuttgartu rozhodně stála za to. Pod dojmem takového zážitku člověk pochopí, že Clapton je opravdová legenda, v tom nejlepším slova smyslu. A takových legend je jen pár.
Poděkování patří společnosti Warner Music.