Bon Jovi jsou veteráni. A chybí jim už jen pár let, než se z nich stanou dinosauři. Tedy oficiálně. Pro část publika jsou vyhynulým tvorem už dávno. Zatím však koncertují pro plné haly a stadiony, které jim leží u nohou. I když se potom obtížně zvedají. Ale stačí, aby zpěvák vycenil zuby nebo mrknul, a všechny zdravotní neduhy z vysedávání v kanceláři jsou zapomenuty. Zažila to také Madison Square Garden, kde tito kapitáni komerčního rocku zakončovali své světové turné. Vzhledem k zároveň oslavovanému pětadvacetiletému výročí se jednalo o docela slušný mazanec.

Průřez napříč celou kariérou skupiny zaplnil tracklist výživnou várkou skladeb. Dostalo se i na sólový počin Jona Bon Joviho, který zazněl v pokračování filmu "Mladé pušky". Aranže všech písniček se přitom příliš nezměnily. A to ani u starších pecek, přesvědčivě evokujících zvuk osmdesátých let (např. "Raise Your Hands" z roku 1986), kdy rockové klávesy byly stejně progresivní jako zpěvákova trvalá. V průběhu koncertu pak i ten největší pochybovač nad jejich hudebním přínosem světu musí přiznat, že Bon Jovi uměli napsat srozumitelný globální hit. Vlastně byly možná dva. Jeden rychlý a druhý pomalý. Zbytek tvorby už sami od sebe opsali.

Samotné DVD nabízí prostorový i stereo zvuk, plný širokoúhlý obraz a podivuhodný bonus ze skladeb, které nebyly zahrnuty do záznamu vystoupení. Je škoda, že v něm místo nich není například tradiční zákulisní dokument (Blue-ray disc už ho obsahuje) s kapitolou věnující se nejpozoruhodnějšímu objektu koncertu - projekčním plochám. Je to totiž nejspíše poprvé, co byste chtěli, aby kamery zabíraly jenom je. Tři zavěšené plochy, které se otáčejí, spojují a rozpojují mezi sebou i sami navzájem, na sebe strhávají více pozornosti než kapela svým profesionálně odvedeným výkonem.

I tak přizvaní kameramani odvedli slušný výkon. Nabídli pohledy z nejrůznějších míst včetně nejvyššího ochozu pro diváky, kteří se pochopitelně velmi dobře bavili. Stejně jako kapela. Na všech jejích členech je vidět, že si vystoupení patřičně užívali. Pouštěli do diváků energii a zase si ji vybírali zpět, když celá aréna odzpívala úryvky z textů. A tak radost z muziky převážila nad faktem, že zenit se k Bon Jovi nezadržitelně blíží. Naštěstí pro ně mají ale dostatečně silnou fanouškovskou základnu, která je v bídě stárnout rozhodně nenechá (což dokazuje třeba i výdělek Lost Highway World Tour ve výši 227 milionů dolarů). Jedině snad že by přišel soumrak byrokracie a s ním zavládlo v kancelářích ticho. Potom by to s budoucností těchhle rockerů začalo být nahnuté.