Český debut roku 2009

28.12.2009 00:00 - Lukáš Benda | foto: facebook interpreta

Kdyby nezpívali česky, byli by díky svým analogovým smyčkám, punkově primitivním postupům a stále se opakujícím beatům jedním z objevů kontinentální indie-popové scény. Naštěstí ale Kazety česky zpívají a jejich hororové texty štěpí svou naléhavostí hmotu na antihmotu lépe, než se to daří vědcům v CERNu.
8/10

Kazety - Kazety

Skladby: Depilace, Smutná, Love song, Belmondo, Řekni, Necítím nic, Kočka, Country, Dist, 13
Vydáno: 15.12.2009
Celkový čas: 44:35
Vydavatel: X Production
I minimalistická elektronika může být ve spojení s noise vlnou solidní punk. Díky antizpěvu Kazet se o tom můžeme konečně přesvědčit i my, co žijeme východně od cyber-tranceového prostoru Beneluxu a jižně od Berlína. Tryskající originalita dává na debutové nahrávce Kazet punku nový rozměr a čeština byla naposledy tak krásná na jaře, při wéčkovém zářezu "Tanec Sekyr".

Zvuk popartového nosiče "Kazety" evokuje patologický ústav, kde je na nedbale odložené mrtvole veden podélný řez. Precizní práce, po které zůstala sexy jizvička o délce paže. Škoda jen, že je ležící bytost mrtvá.

"Jsem smutná, jsem veselá. Většinou je to jedno. Většinou je to jedno." A tak pořád dokola. Kazety opakují fragmenty ze svých textů donekonečna, nudit přesto nezačnou. Není na to čas. Na dekadentní večírek do prostor metra, kam se produkce Kazet hodí vůbec nejvíce, totiž přichází podmalované oči. Depeche Mode generace X. "Řekni, řekni, co jsi říkal? Řekni, řekni, co jsi říkal?"

"Love song" je pocta Kraftwerku, při čemž Trans Czech Express vozí postmoderní přeživší rychlostí šinkanzenu. "Jezděj mi světla ložnicí po stropě, nemůžu usnout - toužím po tobě. Nemůžu usnout - točím se dokola, projede auto a zase je tma."

Vytáhněte tubičky s ketaminem, protože s Kazetama je to hororová jízda. Všichni hromadně pijou молоко a vyčkávají na slavnostní ceremoniál, hromadnou sebevraždu v režii pana Jonese. Je to ostrov hrůzy, který vás vyplivne do moře plného katarze a uvědomění. Hudební průmysl je totiž iluze - fake. Kazety na to zaostřili. Teď jen aby ostřili i kulisáci, ti tupci - my posluchači.

Svou naivitou, šepotem, retrem, experimenty s 8bitem a ravem připomínají v melodramatu "Belmondo" zkázu světa á la Stereo Total. "Já sem tvůj Belmondo, ty si můj Aznavour, kdybychom měli plán, kdybychom měli plán! Cokoliv udělám! Cokoliv udělám!" Jindy zase čistý sound Kazety syrovými kytarovými riffy pošpiní, poplivou, pošlapou a následně zahrabou hluboko do nitra Země.

Jednoduše je nelze nemilovat, díky sexy soundu je navíc nelze ani ignorovat. Srdce tepe podle jejich nekompromisního diktátu. Bum, bum a Kazety jsou odsouzeny k milování. "Trochu to bolí, když mě nechceš takovou, jaká jsem. Trochu to bolí, když mě nechceš takovou, jaká jsem."

Jako by vyskočili z Kubrickových filmů. Mají sice ještě pořád plenky, přesto zdatně mlátí kolem sebe. Hodí se i jako podkres při čtení Orwella. Johanka je Julie. Johanka je bohyně. Kazety jsou hudbou budoucnosti a jejich stejnojmenná deska je soundtrack k postmodernímu způsobu života a mimo jiné i tuzemský debut roku.


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY