Od chvíle, kdy vyšlo debutové a zatím (bohužel) stále jediné album s názvem "Manuál", uběhlo již více než pět let. Podobně hluboká časová propast dělí také dva poslední samostatné koncerty Umakartu. Přesto tenhle projekt nikdy nezapadl, ba naopak - pro okruh zasvěcených fanoušků nabral skoro kultovních rozměrů. Důkazem toho budiž skvělá návštěva i atmosféra při pondělním ojedinělém vystoupení.

Sympatický rozjezd večera obstaral početný "vokálně instrumentální" soubor Doubravánek, jehož členové pod vedením Marka Doubravy (dříve Tata Bojs, dnes především Hm...) přednesli několik zábavných úprav nejen vánočních písní a na závěr i velmi svéráznou verzi Rybovy "České mše vánoční". Plynulý přechod mezi vystoupením Doubravánku a Umakartu obstarala společně přednesená novinka s názvem "Půlnoční". V ten okamžik také začalo být zřejmé, proč byla akce situována právě do kinosálu.

Samotný koncert se totiž stal příležitostí pro v podstatě první veřejnou prezentaci ukázek z chystaného celovečerního animovaného snímku "Alois Nebel". Ten vzniká na motivy úspěšné komiksové trilogie, jejímž autorem je vedle spisovatele Jaroslava Rudiše také frontman Umakartu, tedy Jaromír Švejdík aka Jaromír 99. A ač se jednalo o pouhé fragmenty upravené do jednoduchých smyček, pro dokreslení atmosféry fungovaly naprosto skvěle.

Kapela odehrála v podstatě všechen svůj repertoár včetně několika novinek, z nichž v paměti nejvíce utkvěla vedle již zmiňované vánoční hitovky "Půlnoční" také textově i hudebně úderná skladba "Otroci" (za název neručím). Při poslechu písniček z "Manuálu" se pak člověk znovu a znovu přesvědčoval, jak nadčasový materiál tehdy kapela nahrála. Při kusech jako "Brněnský drak", "Doba ledová" nebo "Město" šel opravdu mráz po zádech.

Skupina, kterou krom výše zmíněných hudebních celebrit tvoří ještě bubeník Tomáš Neuwerth (Nierika) a Jiří Hradil (Tata Bojs, Lesní zvěř), hrála maximálně úsporně, nezazněl ani tón navíc, výsledný efekt byl ale o to působivější. Většina tuzemských klubových kapel honících se za rádoby současným zvukem by mohla jenom závidět. A to nejenom celkový sound, ale také přirozené charisma, které muzikanti vyzařují.

Co však z občasných koncertů Umakartu dělá tak výjimečný zážitek, je celková atmosféra podobná té, jakou můžete zažít na koncertech výše zmíněných kapel Hm... či Tata Bojs. A taktéž pevné pouto vzájemného souznění bez okázalých gest ať už na pódiu, nebo pod ním.

Autorem reportáže je Vojta Kostelecký (i-legalne.cz).