Když se inspiruješ metalovou...

Série reedic řadových alb Olympicu pokračuje. Vydání na CD s pročištěným zvukem se dočkalo album "Když ti svítí zelená", pro které Petr Janda & spol. čerpali inspiraci u kolegů mániček. Proto se také tvrdí, že Olympic tehdy natočil metalovou desku. Pravda je však někde jinde. Ale po pořádku.

6/10

Olympic - Když ti svítí zelená (Zlatá edice)

Vydáno: 21.8.2009
Celkový čas: 79:14

Skladby: Když ti svítí zelená, Inkoustová tečka, Letní vdovci, Aspoň poletíš, Já někde čet', Proč zrovna ty, Lidi, Hej, ty!, Naděje dvou, Nulový šance, Každej chvilku tahá pilku, Ukaž, jak rychle umíš hrát. Bonus: Já je znám, Nic víc, Osmý den, Nechoď dál (Město), Strom, Vlak, co nikde nestaví, Sprcha, Jasná zpráva, Já (Sobectví), Okno mé lásky (Láska)

Vydavatel: Supraphon

Začít musím jasnou, smutnou zprávou - booklet reedice "Zelené" mne zklamal. Jelikož deska pochází z doby, kdy jsem ještě neměl ze světa nadbytek rozumu (v době natáčení mi byl čerstvě rok), doufal jsem, že se z něj o albu něco dozvím. Jenže z povídání Jaromíra Tůmy jsem se dočetl pouze, že desku Olympic natočil v novém Jandově studiu Propast, což by mě napadlo jako první, i kdyby to nebyla pravda. Naštěstí jsou webovky kapely poněkud sdílnější: album sice bylo natočeno na začátku roku 1988, ovšem vyšlo až o rok později, v březnu 1989, prý kvůli problémům s grafickou úpravou obalu (z dnešního pohledu směšná výmluva). Co však za zdržením stálo opravdu, už jsem se nedočetl. V tomto momentě navíc začala mluvit hudba.

Když si vybavím některé z posledních albových počinů Olympicu připadá mi, že je kapela od devadesátých let, vyjma desky "Dávno", v tvůrčí krizi. Stejně tak to, co bylo před "Když ti svítí zelená", je takové nemastné neslané. Zdaleka nemám od Jandovy party naposloucháno všechno, nepatřím k fandům této kapely, nicméně album "Kanagom" nebo nedávné "Dám si tě klonovat" nemají podle mě čím zaujmout. Což se o "Zelené" říct rozhodně nedá.

Otvírák v podobě metalem říznuté titulní skladby k poslechu přímo upoutá. Pravda, pro ortodoxního metalového fanouška půjde spíše o vtip a následně také o zklamání, protože dále deska plyne v typickém olympicovském duchu s drobet přitvrzenými kytarami - tu svižnější bigbítek, tu pomalejší cajdák. Žádná metalová deska, jak se někdy tvrdí, spíše jen metalová inspirace, poměrně tvrdě zní až závěrečná "Ukaž, jak rychle umíš hrát", z mého pohledu však zbytečná věc. Stejně tak bych oželel pomalou píseň "Naděje dvou", naopak rychlejší pecky "Hej, ty!" a "Nulový šance" jsou vrcholy alba, a kdyby "Inkoustová tečka" prošla drobnou retuší textu a dostala místo "uú uú" pořádný refrén, patřila by k nim také. Zajímavě zní i "Lidi", trochu temně střižená píseň o shonu a spěchu, podle které se původně album mělo jmenovat.

V rámci reedic řadovek Olympicu dochází také k opětovnému vydání dalších, bonusových materiálů. A tak se po tom, co si pánové ukážou, jak rychle umějí hrát, přeneseme do dubna 1982 do pražské Lucerny. K záznamu nemám co dodat, snad jen že by ve "Vlaku, co nikde nestaví" a ve známé pecce "Já (Sobectví)" mohly být kytary trochu hlasitější a také že mi nějak nejde do hlavy, proč se "Zelenou" nevyšel nějaký aktuální záznam z přelomu osmdesátých a devadesátých let. Ale budiž, Olympic a skalní fanoušci jistě CD ocení.

• reedice když ti svítí zelená (dennis, 13.12.2009 08:33) Reagovat

  Bohužiaľ i na sklonku osemdesiatych rokoch sa stávalo to, že album vyšiel o rok neskôr, než sa nahrával. Dôvod je ten, že dodacie lehoty sa predlžovali kvôli tomu, že na jeden label vychádzalo pomerne dosť albumov (v zahraničí napríklad koncern EMI stíhal vydávať všetko naraz, lebo mali veľa sublabelov ako napr. Parlophone, veľa lisovní LP a CD). A áno, už od albumu Kanagom cítiť únavu materiálom.
  Prečo vydali ako bonus záznam koncertu z roku 1982 a nie z rokov 1988-1989 je jasná vec, Olympic v Lucerně bol prvý vydaný koncertný záznam kapely (ak nerátam platňu Rocknroll z roku 1980, čo je vlastne akási spomienka na prvopočiatky a prevzaté veci) a jednoznačne si zaslúžil aj reedíciu na CD, keďže už pôvodné CD sa nedá v maloobchodnej sieti zohnať. A to že mu chýba jedna skladba je tiež jasné, objavila sa ako bonus na reedícii albumu Ulice. Ale irituje ma práve to, že tento koncertný album nevyšiel samostatne aj s miniaturizovanou prílohou, ktorú mal v roku 1983, keď vyšiel na LP.
  
  

• Komu se nelení, tomu se Zelení (milanmilan, 13.12.2009 19:11) Reagovat

  Reedice řadových alb je ve slepé uličce. Editorem je ( bohužel ) Jaromír Tůma a v řadách ortodoxních příznivců Olympicu je možné to nazvat jediným slovem - p....r.
  O to hůře, že Tůma u toho byl, pokud se nepletu, byl producentem Želvy a Ptáka Rosomáka. Karel Knechtl byl bohužel jenom jeden a jím připravená edice Singly I-VII je skvostným dílem, které hned tak něco nedožene.
  Pominu tady nesmírnou řadu faktografických chyb, které na ZE byly Tůmou napáchány - např. nazvat bubeníka Petra Hejduka po hokejisticku Milanem Hejdukem bylo jen špičkou ledovce nad mimořádně nekvalitní prací kdysi jednoho velmi dobrého hudebního publicisty. A pánové, ten publicista se jmenoval J. Tůma ....
  Recenzent se, pravda, trošku opozdil, ZE Zelená je už pár měsíců mezi námi, ale vem to nešť. Blíží se závěrečné supraphonské Ó jé a s tím hrůzná očekávání, co nám Tůma navaří. Vůbec bych se nedivil, kdyby to bylo - do třetice všeho zlého - Nech to být ....tu má Tůma obzvláště rád ....
  Recenzentovi bych doporučil kromě Karavany a Klonů, alespoň album z r. 1997 Brejle a pak hlavně předloňskou Sopku.
  Je to stále typický Olympic, který nás provází už k pomalu padesáté sezóně ....
  Dramaturgií ZE netřeba si kazit vánoce, doporučuji např. Vůni vánoc.
  Rozhodně Zelená stojí za zakoupení a za poslech, šel bych trochu výš - tak 8/10, když cajdák tak Aspoň poletíš a když něco na rychlejší notečku, tak Hej ty nebo Proč zrovna ty ? Proč zrovna ty - Jaromíre !
  Milan Milan
  
  

  • Re: Komu se nelení, tomu se Zelení (Martin Višňa (autor), 13.12.2009 22:59) Reagovat

    Zdravím pane Milane Milane, díky za doporučení, ovšem nejsem si jist, jestli se jich budu držet, přece jen jsem odkojen trochu jinou hudbou, ale třeba to někdy vyjde ... :-) (z Brejlí znám Giordana Bruna, tak třeba to dotáhnu na celé album někdy)
    
    
    

    • Re: Komu se nelení, tomu se Zelení (milanmilan, 15.12.2009 19:04) Reagovat

      Dobrý den. Problém Olympicu, podle mne, se v letech 1997 až 2007 jmenoval takto - nerádiové písničky. Téměř mi můj, nikoliv ojedinělý, názor potvrzujete tím, že z Brejlí znáte právě a jen Giordana Bruna. To byl totiž poslední typický olympický rádiový hit. S jinými pozdějšími písničkami neměl a dosud nemá šanci v playlistech uspět.
      CD Karavana a Dám si tě klonovat si muzikanti více méně udělali pro sebe, pro svoji radost. Ano, nic proti tomu. Hrát si to co je baví, prima, má-li to úspěch, o to lépe a radostněji. Jenže ... Olympic právě od Karavany 1999 přes Klony 2003 nevydal jedinou písničku, kterou by mohl připomenout, že stále existuje a navíc ve výborné koncertní formě.
      Z Brejlí je perfektní Sedm statečných - svého času báječný koncertní otvírák. Je sám - cajdák z rodu těch nejlepších pomalých písniček Olympicu. Přidám vypalovák Šílenej zvon.
      Bohužel - vše - mimo typickou produkci českých rádií. Z Karavany jsem byl v době vydání a ještě pár let potom dost zklamaný - a to prosím jako zarytý a tím pádem nepříliš objektviní fanoušek a posluchač. Teď, po 10 letech ji manželka smažila přes velké bedny na polovinu výkonu a ejhle - vylouply se písničky, které stojí za to slyšet. Kromě titulní a Ajajaj ještě minimálně - Možná nejsem IN a Bejval jsem. Když pomalejší - tak Láká mně láká. Z Klonů pak už jen titulní a Svítá, zbytek fakt nemusím.
      Oproti tomu - Sopka 2007 je opět taková, že z ní lze hrát i jiné písničky - kromě titulní ještě taková pokračující Jdeme lávou, Nymfy, Holka z lidu, S tebou a hlavně smutně bolestná - Vím co nesmím. Dám na modlení - já ateista - kdybych ji v rádiu slyšel, je z rodu krásných písniček jako byly např. Je to tvá vina, Žárlíš, Otázky, Okno mé lásky. A je tak krásně samozřejmě ledabylá - radost poslouchat. Naopak v rádiu hraná - To není snadný - je tak trošku rádiově prvoplánová - nicméně - proti gustu žádný dišputát. PS - nicméně - všechny jmenované písničky rozhodně stojí za to si je poslechnout a to alespoň jednou. Kvůli synům jsem si teď pouštěl dvd Corrida Kabátu, abych trochu o nich něco věděl a upřímně - jsem rád fanouškem Olympicu. Milan Milan
      
      

      • Re: Komu se nelení, tomu se Zelení (Michal, 24.12.2009 12:05) Reagovat

        Tak já si myslím, že třeba píseň Nějak se vytrácíš má lásko je docela slušnej počin a snad i rádia (pokud si matně vzpomínám) ji docela hrála...
        
        

Nové desky 47/2024 - od Marilyna Mansona přes Pavola Hammela po Elvise Costella s T Bone Burnettem Tento týden si na své přijdou hlavně rockeři, které potěší Marilyn Manson, Body Count, AViVA, domácí Narajama, Father John Misty, metaloví Opeth nebo Hail Of Bullets. Příznivcům ostatních žánrů musí stačit Elvis Costello s T Bone... čtěte zde

Vydáno: 27.11.2024 12:30 v sekci Novinky | Nové desky

8/10

Recenze: Na albu "Vzdálená blízká" nabízí Vladimír Merta svazek klíčů k zámkům v posluchačově mysli Velkolepý dubnový návrat Vladimíra Merty skutečně jen spustil stavidla a ona jednička na přebalu desky "České sny" nelhala. Po zhruba pěti měsících se písničkář vrací s deskou "Vzdálená blízká". Opět nese podtitul "Nejisté... čtěte zde

Vydáno: 27.11.2024 08:00 v sekci Recenze

Naživo: Cult of Fire v Divadle Hybernia aneb Smetanovy blackové šaty Bedřicha Smetany dvousetletého bylo letos všude plno, ale o příznačný humbuk se v létě postarala domácí blacková stálice Cult of Fire. Na žádost festivalu Brutal Assault vytvořila program spojující metal se symfonickým orchestrem.... čtěte zde

Vydáno: 26.11.2024 10:30 v sekci Naživo

5/10

Recenze: Výběrovka Tří sester "40 let (The best of 1985 - 2025") nepřináší nic objevného Legendární Tři sestry oslaví v příštím roce další kulaté jubileum a s malým předstihem posílají svým posluchačům dárek v podobě výběrovky "40 let (The best of 1985 - 2025)". V souladu s názvem obsahuje deska to nejlepší z... čtěte zde

Vydáno: 26.11.2024 08:00 v sekci Recenze

Naživo: Přivezla Sepultura do Prahy své poslední rozloučení? Doufejme, že ne. Energie kapely svědčí o opaku Sepultura si v pražském O2 universu střihla rovnou dvoják a uzavřela světové turné. Stylotvorná brazilská formace oslavila čtyřicet let na scéně jakostní přehlídkou zásadních skladeb, kterou podala s takovou porcí živočišně... čtěte zde

Vydáno: 25.11.2024 11:07 v sekci Naživo