Všechny barvy bez rezervy

26.11.2009 16:47 - Tomáš Tenkrát | foto: facebook interpreta

Kapela kolem Douga Wimbishe v Praze pokřtila své nové album "The Chair In The Dooway". Sice se nejednalo o žádnou velkou akci, ale Living Colour přesto dali Praze lekci. Především z profesionality. Nakonec si na své přišli ti, co se těšili na novinku, i ti, co vyrůstali na jejich osmdesátkovém dýchánku.

Live: Living Colour

místo: Palác Akropolis, Praha
datum: 25. listopadu 2009
setlist: Middleman, Desperate People, Auslander, Ignorance Is Bliss, Burned Bridges, The Chair, Decadance, Go Away, Flying, Bi, bicí sólo, Glamour Boys, Young Man, Behind The Sun, Bless Those, Elvis Is Dead, Type, křest, Cult Of Personality
Fotogalerie

Living Colour, Praha, Palác Akropolis, 25.11.2009
© Jakub Havlas / musicserver.cz
Living Colour mají Česko rádi. Jezdí sem pravidelně a vždy na ně přijdou lidi. I když aktuálně se jim Akropolis vyprodat nepovedlo, což byla pozitivní zpráva pro příchozí, protože v sále nebylo nesnesitelné vedro. Nepříjemností však bylo zjištění, že v půl osmé koncert opravdu nehrozí. V tu dobu totiž kolem mě ve foyer teprve procházel Doug Wimbish na zvukovou zkoušku. Tísnící se lid v předsálí si zatím vychutnával několik pivních doušků. Všichni zajásali překvapivě již krátce po osmé, kdy se kapela v čele s Coreym Gloverem zjevila za hutné "Middleman".

Zpěvákovi vydržela na hlavě po celý koncert zimní čepice a Vernonu Reidovi zase úsměv. Living Colour hned z počátku útočili jako zběsilé opice (nemyšleno rasisticky - spíš bombasticky), přičemž ale byl krásně slyšet zpěv. Občas potrápila jen Wimbishova baskytara, která byla tradičně tak nahlas, že tělo vibrovalo a některé dívky čučely jak z jara. Po několika písních se však ušní ústrojí adaptovalo. Potom již nic nebránilo v tom, užívat si jeho nástrojovou ekvilibristiku, při které hrál agresivní slap a nebránil se ani jemnému dotyku.

Living Colour, Praha, Palác Akropolis, 25.11.2009
© Jakub Havlas / musicserver.cz
Překvapením bylo lehce studené publikum, které se neodvázalo ani při písních, při nichž se točila hlava i hmatníkům. Když nepočítám těch několik agilních fandů. Někde kolem úžasné "Flying", jež se opravdu pohybovala někde mezi nebem a zemí - tak byla procítěná, se dal očekávat křest. Místo toho zúročil Will Calhoun svůj trénink a vylezl na pomyslný bubenický Everest. Kapela totiž odešla a nechala ho sólovat. Will se tři minuty rozjížděl a najednou se začalo rychle oteplovat. Vzal si světélkující paličky a spustil neuvěřitelně rychlou hru, při které doslova maloval kličky a osmičky. V potemnělém sále to byl nejhezčí moment celého vystoupení. Když se kapela vrátila, kompletně se mu uklonila a spustila k mírnému překvapení všech "Glamour Boys" . Jedná se totiž o stařičkou věc z roku 1988, co už patří k hudebním pralesům.

Living Colour, Praha, Palác Akropolis, 25.11.2009
© Jakub Havlas / musicserver.cz
Novější písničky tradičně nevzbuzovaly takový ohlas. Skvělá byla ale aktuální singlovka "Behind The Sun" s nervní kytarou a návykovou melodií. Nicméně klasika "Elvis Is Dead" sklidila samozřejmě důraznější souhlas. Když ji proložili Elvisovým hitem "Hound Dog", bylo jasné, že i tentokrát Prahu opijí, a to pořádně nahlas. Samotné pokřtění novinky "The Chair In The Doorway" tedy přišlo až na úplném konci. Na pódiu se objevil Milan Cimfe a Pavel Karlík ze Sono Studios a popřáli desce hodně štěstí. Album vhozené mezi lidi chytila žena, co si možná ne jen o něj řekla slovy "Já to chci!" a všichni mohli jít domů naplněni hráčskou precizností. Tedy až po závěrečné "Cult Of Personality", jež zazněla na úkor provolávané "What's You Favourite Color?", ale neřešme malé nekompatibility.

Tvrdý rock s funkovou baskytarou a bezchybným zpěvem v podání těchto čtyř newyorčanů opět zazářil svou profesionalitou. Možná už Living Colour nejsou nejmladší, ale pořád jsou nabití energií a sympatičtější než Collin Farrel. Nedělal bych však velkou vědu z toho, že celosvětový křest proběhl v Česku. Podstatné by to bylo, kdyby se tak stalo v době, kdy jste čekali frontu i na blbou housku. Nic významného, ale přesto to bylo hezké gesto.


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY