Lesk a bída živých Kurtizán

22.11.2009 08:13 - Petr Adámek | foto: facebook interpreta

O Kurtizánách z 25. Avenue nebylo dlouhá léta ani vidu, ani slechu. Letos, tři roky po odchodu zpěváka Simona, se však legendární banda kolem Tomáše Varteckého vrátila na pódia a v nejbližších dnech se navíc očekává vydání jejich nové desky. Kromě křtu novinky čekal obměněnou čtveřici zejména křest ohněm.

Live: Kurtizány z 25. Avenue

support: Imodium
místo: Palác Akropolis, Praha
datum: 19. listopadu 2009

Imodium, Incheba Aréna, Praha, 21.10.2009
© Petr Klapper / musicserver.cz
"Já jsem od Varťáka," pronesl chlapík kolem třicítky a zvědavě nakoukl do guestlistu. Zahlásil svoje jméno a okamžitě dodal: "Měl bych tam mít ještě plus pět." Při pohledu na neuvěřitelně obsáhlý seznam hostů, VIP a novinářů se rozhodně nezdálo, že by se na Kurtizány z 25. Avenue za ta léta zapomnělo. Razítka však ve velkém cvakala i na hřbety dlaní platících návštěvníků. Těžko říct, jestli je do Paláce Akropole přivedla zvědavost, nostalgie nebo se jim zkrátka v předstihu líbila novinka "Teorie morfické rezonance". Řekl bych, že ta nostalgie.

Ať už diváky přivábilo cokoliv, předskakující Imodium je nenechali ani sundat kabáty a dojít pro drink a poslali do Akropole svoji rockovou nálož. Tuhle trojici, pardon, čtveřici se zájmem pozoruji již od jejich vzniku a musím uznat, že se zlepšují každým rokem. Pravda, když skupinu slyšíte za poslední dva tři roky naživo už po x-té, sotva vás něčím překvapí (maximálně tak basák Radouš, běhající po pódiu bosky), avšak parta z Broumova dává do každého koncertu tolik energie a šťávy, že vás zkrátka nenechá stát na místě. Jenže diváci v žižkovském klubu se strhnout nenechali a jenom potvrdili smutný fakt, že na předkapelu se v Česku povětšinou nepaří, jakkoliv dobře zahraje.

Kurtizány z 25. Avenue
© fotoaparat.cz
Ti, kteří byli přítomni na tomtéž místě před čtyřmi lety na křtu zatím poslední placky "Chemie", toho chlapíka jistě poznali. Tenkrát plival na na pódiu oheň a zuřivě vykřikoval, tentokrát se ujal přednášky na téma teorie morfické rezonance, tedy vysvětlení, co název novinky vlastně znamená. Fajn nápad, ale mizerné zpracování. Navíc se po této přednášce ještě řešily nějaké technické záležitosti - celé to působilo nepřipraveně. To už se ovšem na pódium nakráčela čtveřice Kurtizán. Vartecký s kytarou přišel doprostřed k mikrofonu, po jeho levici zaujal flek namísto Jirky Tilleho nový baskytarista Janík Rupprich Jr. a po pravici Varteckého synovec Kany. Jediným přeživším velkého třesku a všech změn tak zůstal pouze bubeník Viking. Pro člověka postihlého starými Kurtizánami smutný to pohled a začátek osmdesátiminutového rozpolcení.

Jak praví české přísloví: Když se kácí les, létají třísky. Výměna poloviny členů sice nemusí být vždy nutně změnou negativní a ani v případě K25A to není hlavní problém. Jenže Tomáš Vartecký zkrátka za mikrofon nepatří. Hlavně proto, že mu jeho nová role ubírá na dřívější výbušnosti. S kytarou sice v nezpívaných partech čaroval jako kdysi (nejčastěji zády k lidem, nebo v kleče), ale už to zkrátka nebylo ono. Tím nemyslím divokou dobu začátkem devadesátých, kdy Kurtizány válcovaly pražské rockové kluby a lidem utrženým ze řetězu náhlou svobodou pouštěly do žil další a další dávky téměř anarchistických nálad. Vždyť neméně působivá vystoupení předváděly čtyři děvky i několik let zpátky. Jenže i při toleranci nižší hodnoty energie a agrese (Simon zkrátka chybí) tu je významnější problém - Vartecký je sice skvělý kytarista, avšak mizerný zpěvák. Ne tedy, že by Simon byl bůhvíjaký slavík, novému frontmanovi Kurtizán ovšem chybí dva základní atributy - dostatečná síla hlasu a přesvědčivý přednes. Zpěvákovi sice pomáhali svými vokály oba noví členové, avšak "Maso", "Isthwan" nebo "Strach" už zdaleka nedokázaly vyvolat to, co kdysi.

Kurtizány z 25. Avenue
© Petr Adámek / musicserver.cz
S mnohem lepším dojmem jistě odcházeli fanoušci, kteří na původní sestavu a jejich prezentaci nejsou až tak fixovaní. Kapela přehrála většinu skladeb z nové desky a velkým pozitivem budiž fakt, že stále znějí dostatečně kurtizánsky. Varteckého rukopis je zkrátka stále dobře znát. Skvěle fungují třeba "Strážná věž" a "Eva a Vašek jedou na rivieru" a kupodivu i singl "Ubiquity 5", jenž při domácí reprodukci může vyznít trochu vyměkle. Zajímavý je ovšem fakt, že na rozdíl od Imodia, jimž druhý kytarista skutečně prospěl, (zvuk je hutnější a melodie barvitější) nenastal v případě K25A nijak výrazný posun. Všechen ten bordel a hlukové psychedelické plochy zvládal před lety Vartecký bez potíží i sám, ačkoli si v současnosti nad volbou druhé kytary velmi chrochtá.

Možná se to poddá, třeba si na Kurtizány z 25. Avenue ve verzi 2009 nakonec zvyknou i nejzarytější fanoušci staré formace. Jen to asi bude trvat a nová čtveřice se bude muset hodně snažit. Na každý pád je zmrtvýchvstání téhle skoro již oplakané bandy dobrou zprávou.


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY