© facebook interpreta
Michal Koch - Básníci ještě nevymřeli (9/10)
Vztah k interpretovi: Po první desce nevěřícný údiv, po druhé pak neskrývaný obdiv. Už jsem myslel, že na ně nikdo nenaváže. Už jsem se bál, že po Ebenovi, Navarové, Plíhalovi, Krylovi či Nohavicovi zůstane prázdné místo, které se marně snaží zaplnit jak ti, kteří na dobrý text rezignují, neb ho napsat neumějí, tak ti, kteří si sami o sobě myslí, že dobré texty píší, ale také to neumějí. A pak se zjevil Tomáš Klus. Na druhém albu potvrzuje to, čemu jsem nechtěl věřit po prvním. Nápadů má tolik, že jimi doslova plýtvá, cit pro češtinu převeliký a melodie sype z rukávu se záviděníhodnou samozřejmostí. "Hlavní uzávěr splínu" dojímá, baví, nutí přemýšlet, ale ani na jediný okamžik nepřináší splín či nudu. Písním sluší jednoduchý kytarový doprovod stejně jako bohatší aranže, zejména ty klavírní. Tomáš v rozhovoru říká, že se mu příčí vylaďovat své písně. Kdyby sem tam malinko něco přece jen vyladil (škobrtnutí ve stavbě verše, ne úplně znělý akord), dal bych absolutní hodnocení. I tak se ale jedná o vynikající nahrávku! A já věřím, že přijdou další, protože takový (zejména) autor se tu již dlouho neobjevil. Honza Kulig - Třetí Slezan do party (9/10)
Vztah k interpretovi: Nejdřív zatracen, poté milován. Po zamilované a místy kýčovité "Cestě do záhu(d)by" se Tomáš Klus naplno otevřel na své dvojce "Hlavní uzávěr splínu". Jinak než jako upřímná zpověď mladého muže na prahu dospělosti se tahle placka nazvat nedá. Klus si vkusně vypůjčuje od barda Nohavici, avšak nedělá to nijak vypočítavě, spíše tím oslavuje jeden ze svých vzorů a učitelů. Při "VeSmíru" a "Nenávratné" vám koncepce skladby a textu evokuje křehkou poetiku Richarda Krajča, a Tomáš Klus se tak stává třetím Slezanem do party. Celé album je poctou jeho vzorům, Krylovi, Nohavicovi, Fialovi, Plíhalovi, možná i Krajčovi a zároveň ukázkou, kam sám Klus míří. Barevnost češtiny, slovní hříčky, odkazy, dvojsmysly, toho všeho je album plné a každý se v něm tak trochu/hodně najde. Kýčovité poemy o lásce Klus neopustil, avšak oproti debutu je zaobalil do jiného hávu, tak nějak vkusnějšího a méně ohraného. Vymezil se oproti svým konkurentům a hodně zprudka šlápl na plyn. Dan Hájek - Když Nohavica posílá sms za Kryla (8/10)
Vztah k interpretovi: "Cesta do záhu(d)by" byla bránou do jeho upovídaného světa plného hrátek s češtinou.
© Sony Music
Vztah k interpretovi: Očarovaná debutem, zklamaná koncerty. Všimli jste si, kolik se za poslední rok urodilo na naší scéně mladých muzikantů? A s trochou odvahy tvrdím, že Tomáš Klus je z nich nejnadějnější a možná i nejlepší. Kombinuje v sobě dvě silné osobnosti, kvůli kterým mám pro jeho tvorbu slabost. Na jednu stranu je tady zaláskovaný a vážný Tomáš Klus, kterému není cizí psát osobní smutné texty ("Chybíš mi", "Z deníku"), a pak veselý chlapec, který vtipkuje na účet druhých, nevyjímaje sebe sama ("AsiJatka", "LeHomole"). Kdybych měla k dispozici novácký koláč sledovanosti a mohla ho rozdělit podle toho, jak vidím druhou Klusovu desku, vyšrafovala bych deset procent s názvem: "Slyším tam Wohnouty," pak čtyřicet procent, kde by stálo: "Píše podobně jímavé texty jako Krajčo," a rovnou půlku desky tam slyším jeho slezského kolegu Jarka Nohavicu. Vtip, jednoduchá melodie a žádné vědátorství, to je asi hlavní Klusova devíza. A tohle přesně podle mne si lidé od něj přejí: natáhnout nohy a poslouchat desku, která nedávkuje přemíru patosu ani trapnosti. Prostě je tak akorát. Honza Průša - Zloděj zatím nenapsaných písniček 7/10
Vztah k interpretovi: Z té škatulky "nových" písničkářů mi vždy přišel jako ten nejmíň výrazný. Je to zvláštní. Od prvního poslechu druhé desky (tu první jsem dodnes neslyšel) Tomáše Kluse přemýšlím, co si o něm mám myslet, a pořád nemám vyhraněný názor. Jeho písničky se mi z více než dvou třetin líbí. A to hodně. Jeho deska je pro mě v poslední době jedna z nejposlouchanějších. Přesto stále nevím, kdo to sakra je. Jedno je jisté. Tomáš Klus krade svým proslulejším a mnohem známějším písničkářům skladby, které nikdy nenapsali. Skladby, které by ale patřily k jejich nejlepším kouskům. Nejde však o nějakou hloupou parodii nebo kopírování. Ty písničky jsou totiž opravdu silné a jsou nové. Klus má dokonale odposlouchané harmonie, tempa i frázování svých kolegů. Umí vedle sebe dávat slova podobně umně jako Nohavica, Krajčo, Kryl, Xindl X, Burian, Plíhal a další. Myslí totožně jako oni. Jen nemá žádnou tvář pro sebe. A to mi přijde škoda. Byl bych fakt zvědavý, jaký Tomáš Klus opravdu je. O svých idolech už mi totiž řekl všechno.
Album: Tomáš Klus - Hlavní uzávěr splínu
Průměrné hodnocení: 8/10
Celkový čas: 48:54
Skladby: Neklid, DA.MUklův meč, VeSmíru, Psáno u zpráv, Nenávratná, AsiJat a Eva, Lenka, Z deníku (Grušence), LeHomoLe, Přičichnutí alergikovo, Markétce, 17B, Sentiment na tři doby; bonusy Chybíš mi, Malčik, Navěky
