Baroness jakoby se zamilovali do pomyslného rytmu ubíhající krajiny a na své desce kvapí kupředu, ovšem takovou (různorodou) rychlostí, aby posluchač stihl registrovat všemožné prvky krášlící měnící se krajinu. Té dominují pestrá kytarová hra, nutkání neustále střídat polohy (ne snad proto, že by se ta stávající omrzela, ale pro ještě větší pestrost zážitku), ale i neprůchodné texty. Ty fungují podobně jako v případě The Mars Volta coby budiče pozornosti, což je v případě skladeb, které se vyplatí doposlouchat až do samého konce (neboť i ten může přinést nejedno překvapení), více než žádoucí.

Album bude blízké fanouškům triumvirátu Isis - Neurosis - Mastodon, ale ještě více těm, kdož holdují hutnému zvuku Torche (zpěvák Baroness John Dyer Baizley jim navrhoval design singlu "In Return"). Navzdory zřetelně vystopovatelným kořenům v alternativních či artových polohách tvrdé hudby všech uplynulých dekád zůstávají Baroness jednou z nejprogresivnějších kytarových kapel současnosti. Což prozrazuje leccos o tradicionalismu metalu a spřízněných žánrů, ale ještě více o schopnosti skupiny spojovat dříve nespojené i její nechuti naplňovat konkrétní očekávání.

Deska je to živelná, ale ani v nejmenším útočná. Naléhavá, a přece se nevnucující. A stvrzující, že i starosvětsky znějící riffy lze použít ke zcela novým účelům.