Když vydává kapela bestofku, obvykle něco rekapituluje, bilancuje, hodnotí. Jak Igor Timko hodnotí těch uplynulých deset let skupiny No Name?

Za těch deset let se toho událo a změnilo tolik, že mě teď nic konkrétního snad ani nenapadne. Bylo to především strašně moc práce. Odehráli jsme velké množství koncertů, letos v květnu jsme měli jubilejní tisící. Máme za tu dobu spoustu krásných zážitků, potkali jsme řadu zajímavých lidí, žen, mužů, kamarádů... Také máme nové kontakty. A nesmím zapomenout na ujeté kilometry, těch bude tak kolem milionu. Strávili jsme je dílem v autě, dílem ve vlaku a letadle. Prostě obrovské penzum všeho - nápadů, práce a tak dál. Samozřejmě se snažíme tvořit. Říká se, že buď ničíš, nebo tvoříš. My si vybrali to druhé.

Zatímco dnes vyprodáváte haly a točíte dévédéčka, před lety jste hráli za cesťák a párek. Pamatuju si, že jsme spolu měli dělat rozhovor někdy kolem roku 2001. Naplánovali jste si tehdy koncert ve Valašských Kloboukách, ale málem jste nedojeli, protože mrzlo a vaše auto nebylo z nejvýkonnějších. Nestýká se ti po té době?

Když jsi zmínil ty Valašské Klobouky, teď v listopadu tam hrajeme znovu (směje se). Ale víš co, teď je to jiná úroveň. A já si myslím, že na každé úrovni člověk poznává jiné věci a má jiné výzvy. Tehdy jsme měli výzvu hrát ve Valašských Kloboukách nebo v Chebu. Dnes chceme mít v Chebu dva a půl tisíce lidí. Zkrátka když máš holku ve třinácti, nemůžeš s ní dělat to, co v osmnácti. A když je ti pak osmnáct, nechceš se vracet zpátky, protože čekáš něco nového. To samé v pětadvaceti a to samé ve třiceti. Já se třeba těším na stáří. Bude pro mne výzva ten život naplňovat i v tomto věku. Takže se nedívám zpátky ani nepřemýšlím nad tím, jestli nám něco z našeho tehdejšího postavení chybí nebo nechybí. Teď jsme prostě na jiném levelu, i když to slovo nemám rád, a s tím jsou spojeny jiné výzvy.

Které vaší desky si za těch uplynulých deset let nejvíc ceníš?

Přelomová byla žlutá, to znamená "Počkám si na zázrak" s písničkami "Žily", "Ty a tvoja sestra" a "Ďakujem že si". No a potom určitě "Čím to je?!". To byla deska, která nás vrátila do hry.

Do hry? Jakým způsobem?

Po každých dvou letech máš vždycky takový drobný comeback. Buď to vyjde, nebo ne. Na téhle desce jsme měli stejnojmenný hit, který byl pro nás přelomový. Myslím, že kdybychom v době "Počkám si na zázrak " nenapsali "Žily", ale "Čím to je?!", byli bychom dneska úplně stejně tam, kde jsme. No a teď máme písničku "Ná, Ná, Ná", která se zařadila mezi absolutní top československých hudebních análů. To jsou takové milníky, které mě zajímají a kvůli kterým vlastně tvoříme.

Vidíš ještě nějaký rozdíl mezi No Name v roce 2001 a dnes?

Můžeme hrát hodinu v kuse a budeme servírovat jenom hitovky. "Lekná", "Prvá", "Věčnosť", "Hľadám", "Starosta"... Zaplaťpánbů za ně. Díky tomu, že je máme, dnes působíme naprosto svobodně. Nemáme za sebou žádné vydavatelské tlaky. Jsme prostě s vydavatelem partneři. Nejsme kapela, která byla vymyšlena castingově na výdělek, nejsme sešněrovaní nějakými těsnými pravidly. Jsme svobodní a máme takovou pozici, kdy jedno plodí druhé, druhé třetí a třetí zase další. Je z toho pak takové moře a ty plaveš v jeho vlnkách. A mne těší být na té vlně a dostávat se na ni zpět. Jasně, máme desky lepší a horší nebo dejme tomu složitější. Třeba poslední album "V rovnováhe" bylo hloubavější, pro spoustu lidí asi těžko stravitelné. Ale byla to určitá etapa naší tvorby a my si za ní stojíme.

Na nové výběrové desce je třiatřicet vašich nejúspěšnějších songů. Předpokládám, že každý ze šesti členů kapely má nějaké svoje favoritky, které tam chtěl protlačit. Hádali jste se hodně?

Dramaturgii bestofky dělal Zoli, protože je bývalý DJ. Dali jsme mu v tom plnou důvěru, tedy kromě pár drobných změn. Kdyby bylo na mně, dal bych na desku ještě "Uspávanku", kterou jsem napsal pro svoje děti, a pak písničku "Cesta".

Má dnes cenu vydávat bestofky, když si lidé povětšinou legálně nebo nelegálně stahují z internetu jednotlivé písničky? Má smysl vydávat výběr hitů na fyzickém nosiči?

Fyzický nosič má svá specifika. K nové desce jsme třeba udělali pěkný booklet, ve kterém jsou fotky z našeho dětství, což si myslím, že je dost exkluzivní věc. Ačkoliv samotný booklet asi nebude to hlavní lákadlo, jsem toho názoru, že posluchači naší generace stále preferují fyzický nosič. Takže tuhle desku nevydáváme ani tak kvůli nám, jako spíš právě pro fanoušky. Abych se ti přiznal, mám strašnou radost, že tu bestofku konečně vydáváme. Chtěli jsme s ní přijít už před dvěma lety, ale řekli jsme si, že ještě chviličku vydržíme, že si tu patronu ještě nevystřelíme. Ten správný čas nadešel teď.

Mezi bonusy na desce najde posluchač remixy vašich skladeb. Když jsi je pouštěl v salónním voze, působily překvapivě svěže...

Je to práce mladých slovenských DJů. Dali jsme jim skladby k dispozici, aby si je zmasakrovali po svém. Moje jediná podmínka byla ta, aby se absolutně ničím neomezovali. Takže v každém remixu najdeš rukopis jeho autora, jsou to dost ryzí věci. Třeba písnička "Žily" pochází někdy z roku 2002, je to už stařenka, ale v remixu zní výborně. Tyhle bonusy už máme otestované, hrají se po klubech a lidi na ně reagují.

Dalším bonusem je společná písnička s Chinaski "Ná, Ná, Ná". Slyšel jsem, že nápad spolupráce vzešel z hlavy nebožtíka Pavla Grohmana, je to tak?

On chtěl udělat projekt s názvem "Chinaski a Slováci". S bráchou Dušanem jsme napsali melodii, já vymyslel text a volal Grohmanovi: "Pavle, bude to megahit jak sviňa, musíš si to poslechnout!" Ale Pavel byl zrovna v Chorvatsku na dovolené a ještě k tomu uspával děcko. Pak volal on mně, ale to jsem zase uspával děcko já. Nakonec jsme se spojili a Pavlovi se text líbil. "Já jsem taky textař a umím to ocenit," říkal. Pak Pavel umřel a skladba ležela rok a půl ladem. Chinaski se museli vyrovnat s novou situací, rozhodnout se, jestli budou dál fungovat, případně s kým. Dali se ale do pořádku, a tak jsme jim zavolali, že bychom písničku chtěli natočit a dotáhnout to do konce. Takže jsme se s Dušanem vypravili do Prahy, abychom klukům přehráli písničku u nich v bytě. Vzpomínám si, že tam Chinaski seděli na gauči jako porota v SuperStar, ale nakonec jsme postoupili. Písnička se jim líbila, takže se šlo do studia. Něco jsme natočili my a Chinaski do toho přidali ságo, trubku, nějaké perkuse a samozřejmě Michalův charakteristický zpěv. Nejnovější zpráva ohledně společné písničky je ta, že se nám ozvala televize. Česká a slovenská se totiž spojily v přípravách letošního Silvestra a "Ná, Ná, Ná" prý rozhodně chtějí.

Bude spolupráce s Chinaski nějak pokračovat?

Určitě písničku zahrajeme na tom Silvestru. A dál? Uvidíme podle ohlasů. Ale nějaká další spolupráce je dost možná, protože "Ná, Ná, Ná" je osm týdnů v obou zemích v top dvacítce nejhranějších písní. Je to fakt pecka.

Vážně se ti tak líbí?

Jsem s ní spokojený. A potom ty reakce lidí! Osmnáctiletí kluci mi říkali: "Jó, kdyby tohle slyšel můj táta..." Chlapi ze starší generace mi zase říkali, že tohle je jejich hymna. S borovičkou za námi přišli dokonce pltníci z Váhu, o kterých v písničce zpíváme, a děkovali nám, že jsme pltě dostali do rádia. Je úplně úžasné, že to zasahuje všechny generace, že si tam každý najde to svoje! Navíc je tam nostalgie po Československu. Celý svět se koupe v krvi - Pákistán, Izrael, arabské země... Belgie se chce rozdělit a hlásá, že to chce provést po vzoru Československa. Ale zjišťují, že to není tak jednoduché. Nám se to však podařilo. Češi a Slováci se rozešli bez výstřelu, bez bitky, bez facky. Rozdělili jsme si peníze, hokej, aerolinky. A vztahy fungují. Přijdu za tebou a zeptám se: "Nazdar, Vašku, jak se vede?" Přesně toto jsme chtěli vyjádřit sloganem "jak se dá rozejít bez krve naposled a poprvé". Písnička není o tom, že naši fotrovci klátili ženské na vojně, ale o tom, že jsme světový unikát, fenomén. Určitý čas jsme dokonce uvažovali, že se ta písnička bude jmenovat "Svetová".

Ano, ten duet je o přátelství. Jak jsi pak vnímal médii rozdmýchávané vášně kolem kvalifikačního zápasu Slovensko - Česko na fotbalové MS?

Vidím to tak, že ve sportu má vyhrát ten, kdo je lepší. Nemohli jsme vás porazit v hokeji, když proti nám nastoupil Jágr, Kaberle a další. Dostali jsme 5:0 a nebylo co řešit, smekl jsem klobouk. Naši fotbalisti teď hrají proti Slovincům a trenér prohlásil, že chce pomoci Čechům. Když vyhrajeme, můžete jít alespoň do baráže. Je jasné, že bych na mistrovství světa viděl raději vás než Argentinu, protože Češi jsou zkrátka naši příbuzní. A potom - v Česku nás nosí na rukách, mají nás rádi, solidně si tam vyděláme, takže bych byl dobrý kretén, kdybych vám to nepřál. Ale je jasné, že když je zápas Česko - Slovensko, pak jste soupeř jako každý jiný. (Slovensko nakonec v důležitém fotbalovém zápase se Slovinskem prohrálo, cestu na MS si zkomplikovalo, ale nakonec postoupilo. České naděje tímto utkáním zhasly úplně. - pozn. autora)

V čem jsou česká a slovenská povaha rozdílné?

Vy jste takoví klidnější. Říká se, že tam, kde se Čech hádá, se Slováci už půlhodiny mlátí. Kromě toho si myslím, že zlatá země je Morava. Není ani slovenská, ani česká. Není tam žádný chlad, zákeřnost. Prostě Morava, sluníčko, vínečko, slivovička. Morava je takový střed, mám to tam moc rád. Ale máme spoustu kamarádů třeba v Chomutově, Bratislavě nebo na Oravě. Jsou lidé dobří a jsou lidé hovada. A pak je jedno, odkud pochází.

Myslím, že ta charakteristika národních povah se odráží i na No Name a Chinaski. Zatímco ty na mě působíš emotivně, Michal Malátný je spíš takový salámista.

No jasně! U vás je to "Tabáček", u nás "Ty a tvoja sestra". Prostě furt jakoby o život. Když dva poví: "Chceš přes hubu?" a "Jednu ti jebnem!" Tak je okamžitě jasné, kdo z nich to myslí vážně.

No Name jsou s Českem dost propojení. Máte českého manažera a spoustu koncertů na západ od řeky Moravy. Nejste tu dokonce populárnější než na Slovensku?

Nejsme. Hranost v rádií je skoro stejná. Vás je ale dvakrát víc, takže je tu větší možnost koncertovat. Když se kterákoliv slovenská kapela prosadila v Česku, měla v ten moment třikrát víc kšeftů. To platí o nás, Peze i Horkýže Slíže.

Nakolik náročné bylo zmanagovat křest bestofky ve vlaku?

Trvalo to nějaký měsíc a stálo to nějaké peníze, ale všechno se pokrylo reklamou. Ruka ruku myje. Když máš komu zavolat, tak se ti dobře pracuje.

Co vás čeká, až tenhle podnik skončí?

Čeká nás best of turné. Velkou šňůru teď ale nepojedeme, protože jsme ji absolvovali loni na podzim. Nyní máme v plánu spíš kulturáky a menší města: Pelhřimov, Trutnov, Turnov a potom další města na Slovensku. Také musím říci, že nám Česká televize kompletně zaplatila dévédéčko, takže na konci listopadu vyjde jako příloha nějakého časopisu. Půjde o záznam právě z loňské šňůry.

A co další řadová deska? Máte s vydavatelstvím smlouvu?

Touto výběrovkou nám smlouva s vydavatelstvím vyprší. Další deska bude určitě, ale nevím kdy, protože si chceme trochu odpočinout. Rok a půl dozadu jsme vydali poslední řadovou desku, teď máme bestofku a v listopadu vyjde dévédéčko. Takže nechceme lidi uhnat, uštvat. Nechceme být dostupní jako rohlíky. Česko a Slovensko je relativně malý trh, proto ani nechceme hrát tak, aby nás bylo všude plno. S příští deskou se nechceme unáhlit, takže nevím, jestli půjde o podzim 2010 nebo až o jaro 2011. Ale až deska vyjde, je klidně možné, že na ní bude nějakou pecku zpívat třeba kytarista Dušan nebo klávesák Zoli.

V jakém tvůrčím rozpoložení je teď vlastně kapela? Vaše první desky byly dost přímočaré. Sloka, sloka, refrén. Buch, buch, prostě rokenrol. Ale na posledním albu jste se pustili do různých meziher, vyhrávek...

... a hloubání, zamýšlení se. Ale každý zpívá to, co žije. Před lety to bylo buch, buch, ale teď máme děti a je to prostě jiné. Přitom je ideální, když zpíváš to, co žiješ, protože pak to je upřímné a lidé ti to věří. Teď ve třiceti nemůžu skládat "Ty a tvoja sestra", vždyť to by byl průser. Prostě skládáme a chceme hlavně hrát, hrát, hrát.

Poslední deska se jmenuje "V rovnováhe". Není na škodu tvorby, když je člověk spokojený, nic mu nechybí... zkrátka když je v té rovnováze? Chce pak takový člověk ještě něco dokázat?

Vím, na co narážíš. Říká se, že když jsi v emocionálním roztržení, napíšeš nejlepší věci. Ale já napsal "Čím to je" v absolutní rovnováze. A "Ná, Ná, Ná" taky. Podle mě je jedno, v jakém jsi při skládání rozpoložení. Jestli jsi spokojený, nepokojený, hladový nebo bez nohy. Je to o nápadu. Když přijde, tak je na světě skvělá písnička.

Máš ještě čas hrát divadlo?

Dostali jsme nabídku na muzikál, který se jmenuje "Každý má svojho Leona" a hudbu k němu napsal stejný chlapík, co má na svědomí "Chorus Line". Měl bych tam hrát úspěšného producenta a zpěváka a jedna kočka zase textařku, která chce napsat hit. A naše kapela, aby neseděla doma, by hrála písničky na pódiu. Nevím ale, jestli do toho z časových důvodů půjdeme. Rád bych viděl svoje děti dřív, než oslaví osmnácté narozeniny. Ale když bychom do toho šli, mohli bychom hrát kdekoliv. V Plzni, Košicích, Bratislavě...

A kdy by se to mohlo realizovat?

No to se musíme právě domluvit. Všichni do toho chtějí jít, ale když zjistíme, že by bylo málo času na rodinu... Je to složité. Mám kamaráda, kterému jeho malý syn říká přes víkend tati a přes týden strýčku, protože ho nevidí. My už máme rodiny a já si nedokážu představit, že bych odjel třeba do Chicaga nebo New Yorku a neviděl rodinu čtrnáct dní. Máme teď plné diáře na dva roky dopředu a je to dost o držku, protože už i to břicho začíná růst. A teď do toho ještě muzikál? Ještě to zvážíme, je to lákavá nabídka, ale dá se vzít kdykoliv. Producent, kterého mám představovat, může mít klidně třicet, čtyřicet, i padesát.