Hudbu britské electropopové zpěvačky a skladatelky Imogen Heap byste v českých mainstreamových rádiích asi hledali marně. Ne tak u anglických a amerických sousedů - tady se Imogen podařilo před několika lety se skladbou "Hide And Seek“ napodobit už bezmála tři dekády starý husarský kousek té-ženy-od-Lou-Reeda Laurie Anderson, která okupovala čelní příčky hitparád s osmiminutovým opusem "O Superman“, možná jedním z nejpřekvapivějších komerčně úspěšných singlů založeným rovněž čistě na vokalizérem efektovaném hlasu. Pravda, Heap je oproti Andersonové avantgardě rozená popařka, pro alternativnější posluchačstvo obtížně zkousnutelná pro její časté rochnění v kýčovitých polohách hlasových i skladatelských. Podobně jako Alison Goldfrapp či Róisín Murphy však může představovat ideální "alternativu v uvozovkách" pro ty, kteří hitovému elektronickému popu s tahem na bránu a smyslným vokálem holdují, ale Britney či Madonna je pro ně přece jen příliš silné kafe.

S novou deskou "Ellipse“ to ale moc slavně nedopadlo. Imogen ho skládala za velmi aktivní internetové komunikace s fanoušky (podobně jako třeba ex-Dresden Doll Amanda Palmer se permanentně hlásila na Twitteru), což v jednom ze svých četných videoblogů odůvodnila tím, že po ruce zkrátka nebyla žádná drahá polovička, která by jí poskytovala zpětnou reakci. Výsledek však sugeruje myšlenku, že spíš než spoluúčast často nekriticky oddaného publika by se v tomto případě bývala hodila přítomnost schopného producenta. Ať už Guye Sigswortha, který s Heap vytvořil před pěti lety povedené alternativně-popové album “Details“ pod hlavičkou Frou Frou, či prostě kohokoli dalšího, který by Imogen neváhal upozornit na některé prohřešky. Třeba že její klavírní motivy v intermezzu “The Fire“, “Canvas“ či nejzbytečnější “2-1“ jsou jedním velkým klišé a jen o málo líp je na tom slepenec několika neoriginálních motivů "Wait It Out“. Zajímavý, dostatečně charakteristický a smyslný vokál zdobí Imogen Heap stále, dalším problémem však je, když bezmála identicky vrstvenými vzdechy rutinérsky zahajuje každou druhou skladbu a obdobně neinvenčně je sází i na další volná místa - z přednosti je náhle vada na kráse.

Navíc, ač šlo co do komerčního úspěchu průlomové album “Speak For Yourself“ obviňovat z utápění některých skladeb v přehnaných aranžích, nabízelo oproti novince mnohem více hitů. Aktuální singl “First Train Home" jede ve vkusných, hřejivých electropopových kolejích, nicméně kvůli pohřbenému refrénu těžko zopakuje úspěch takové “Goodnight And Go“, která mohla tisíckrát provokovat nápěvem téměř à la Nelly Furtado, ale po pár posleších se stejně zakousla jako klíště. Lépe než úvodní skladba je na tom “Swoon“, hybná hitůvka s výrazným nápěvem a množstvím chytlavých postranních efektů, včetně typicky hororového thereminvoxu. Body plus putují i za následnou "Tidal", kde se Imogen vyřádila nejvíce, co se týče elektronického zkreslení.

Možná i vzhledem k tomu, že z tohohle tracku byla na poslední chvíli odebrána dechová složka, a díky skutečnosti, že zostřený kytarový závěr připomíná spíš rozpačitý rockovější debut “I Megaphone“ než zvládnutou řežbu v “Loose Ends“ z předchozí desky, lze jako song nejlepší či přinejmenším nejchytřejší označit spíš nenápadnou “Little Bird“. Ta zpočátku nechá zapřemýšlet o hranici efektního a nudného minimalismu, nicméně i vedle kousků skončivších ve fázi nadějného polotovaru (neukončená jízda pseudo-strašidelným zámkem “Aha!“) působí díky rafinované a uspokojivě dovršené gradaci prakticky jako jediná skutečně dotaženě. Vzhledem k nepříliš zdatné konkurenci vynikne ještě čistě vokální výlet do tropů "Earth", jenž potěší umným proplétáním linek stejně jako vyniknutím vysoké polohy hlasu Imogen v refrénu.

“Ellipse“ to bude mít v letošním bilancování složité. V dámské konkurenci ji mimo jiné v hitovosti poráží Bat For Lashes, atmosférou a originalitou pak navíc hlasově ještě zajímavější Karin Dreijer Anderson aka Fever Ray. Za porci hitů tuhle desku označit nelze, nášup invence se také nekoná. Napříště tak doufejme, že Imogen Heap načerpá více inspirace pro využití svého potenciálu a nezůstane dlouhodobě zacyklena v tvůrčím kruhu - či elipse.