Muška jenom zlatá

14.09.2009 12:00 - Pavel Parikrupa | foto: facebook interpreta

Kytarista a zpěvák Mark Knopfler si už dávno našel svou parketu a v poslední době nás docela často oblažuje novými písničkami. Deska "Get Lucky" zaplať pánbůh nepřináší žádné novoty za každou cenu, jen písně přesně takové, jaké od Knopflera čekáme a chceme.
8/10

Mark Knopfler - Get Lucky

Skladby: Border Reiver, Hard Shoulder , You Can't Beat The House, Before Gas And TV, Monteleone, Cleaning My Gun, The Car Was The One, Remembrance Day, Get Lucky, So Far From The Clyde, Piper To The End
Vydáno: 14.9.2009
Celkový čas: 52:06
Vydavatel: Universal
Mark Knopfler si kromě svého krásného hudebního světa vytvořil i jistý rytmus a správný způsob, v němž vznikají nové skladby. Nenucený a neomezovaný tlakem okolí, aby vymýšlel něco nového, bombastického a hlavně komerčně úspěšného, nabízí již třetí desku během čtyř let (počítáme-li i placku s Emmylou Harris "All The Roadrunning"). Jede si ve svých kolejích a je to jen dobře.

Na "Get Lucky" v plné parádě defilují Knopflerovy hudební lásky, jež můžeme s požitkem sledovat už od počátku jeho sólové dráhy. Z nových písní dýchá duch Zeleného ostrova (irská flétna zní na albu velmi často), amerického Jihu (lahodné blues "You Can't Beat The House"), ale slyšíme i melodie, které jsou sentimentální poctou hudbě z francouzských či italských filmů 50. a 60. let minulého století ("Monteleone").

Co se týče stylu a charakteristického projevu Knopflera, nevím, jestli v tom a jak to dělá, může být ještě dokonalejší. Pokud budou přicházet nápady, můžeme se stále těšit na nové skladby s naprosto jasně čitelným rukopisem - ukázkovým příkladem je "Cleaning My Gun", která je jiskrným dialogem vypravěčova hlasu s perfektně sólující kytarou, což nenásilně připomene zvuk dávných Dire Straits.

Tuhle recenzi jsem psal v nedělní odpoledne, seděl jsem na břehu řeky se sluchátky na uších, v ruce poznámkový blok a pero. Můj syn s kamarády cosi opravovali ve vodácké klubovně, řeka líně plynula, kolem poletovaly vážky, ve vodě dováděly ryby, na hladině se třpytilo slunce a vzduch byl plný melancholie blížícího se podzimu. A během těch padesáti minut, co hrála Knopflerova hudba, mi ke štěstí nechybělo vůbec nic.


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY