Celý svět odpočítával zbývající minuty, hodiny a dny do devátého devátý, jen Praha musela být opět výjimečná. "Den D" zde nastal o den dříve. V Lucerna Music Baru vystoupili v předvečer magického data Fake Tapes, hrdinové dnešní postmoderní generace, aby zde pokřtili svůj nový hrdinský videoklip "Heroin".
© Petr Klapper / musicserver.cz Pasáží Lucerna se začaly krátce po setmění potulovat první groupies. Nabokov by z nich měl určitě radost. Zanedlouho srkaly pivo brčkem a vrněly do zpěvu
Erica Stevensona. Stoupající popularita
NiceLanda dokazuje, že
Emo's not dead a Stevenson z této formulky těžil po celý svůj akustický set. Nezajímavý, fádní a unylý koncert.
Kontrastem ke Stevensonovi byli přivandrovalci z jiných vesmírů -
Lety Mimo. Našeptávačům, co tvrdí, že Looky s Cvancem jsou už za zenitem, dala tříčlenná kapela jasné znamení o své trvající nadvládě. Písně jako "Rozjetá párty", "Electra" nebo "Revoluce" nepotřebují delšího komentáře. Srší z nich i po letech eUFOrie, energie a pozitivní vibrace. Otázka
jak naživo zapůsobí podprůměrný materiál z "Pouhé chemie"? byla zodpovězena překvapivě rychle. Zatímco na studiové nahrávce je aktuální album zoufale pod standardem Letů, naživo první tři tracky "Retrosexuál", "Chemie" a "Amnesie" fungují srovnatelně s "Cyberpunkerem" nebo tentokrát opomenutým "Frontmanem". Svěžest jak z Orbitek a Lookyho řádění nebere konce. Lety Mimo jako zamlada.
Jen emoční fanynky jejich set příliš neocenily. Statické figuríny po každé z písní zatleskaly, narovnaly patku, utřely slzy, přebrousily žiletky a tím jejich aktivita končila. Pasivní a netolerantní fans FT však Lety nerozhodili a oni si jeli dál tu svou vesmírnou, nesmírně půvabnou melodickou linku. Groupies ožily, až když se na pódiu zjevil Adam Piaf Vopička, používající ve volném čase paralelně s civilním jménem pseudonym
Brian Molko.
© Petr Klapper / musicserver.cz Fake Tapes. Fenomén dnešní Prahy. Chico je polobůh z Prahy 5 aneb jak je důležité míti jednoho z nejlepších CZ bicáků. Adam aka Brian Molko, nejlépe mečící CZ zpěvák v kategorii 25-. Zbytek ansámblu zůstává i nadále mladý a neklidný. Vlastně sestava snů, chtělo by se říct. Jenže produkce FT je těžko uvěřitelná. Na první omak neupřímná. Hudba plyne odnikud nikam, emoce jsou řízené, zčásti umělé. Co je vlastně cíl Fake Tapes? Pobavit se? Daří se. Pobavit fans? Daří se. Být plagiátory a zároveň se nebát progrese? Daří se. A co dál? A přijde příště na večírek Adam nebo už definitivně Brian? Fake Tapes mají potenciál stát se superstars a to nejen československou. Zatím však dobyli jen Stověžatou. Nepochybuji, že díky spolupráci s D_Smack_U dokáží v horizontu několika let dobýt i zbytek naší vlasti, jenže epicentrum jejich emocí v LMB ukázalo i několik slabin.
Fake Tapes po celý svůj set těžili z výtečného nazvučení. Tak dobrý sound v Lucerna Music Baru nepamatuji. Démonický zvuk podkresloval Adamův projev a děti chrochtaly blahem. 15-, cílová věková kategorie FT. Spoléhat na fakt, že jim rodiče koupí k narozeninám CD, k svátku pár placek a k Vánocům tanga s logem skupiny je bláhové. Jak vlastně chtějí být FT úspěšným produktem? A jsme opět na začátku. Co je jejich cílem? Rozpolcenost jak hodnotit křest videoklipu "Heroin" nabrala na intenzitě. Show to byla obstojná, zvuk kvalitní, projev výborný. Ale bude to stačit i na věkovou kategorii 15+?
Bloggerský zápis
A to měl být konec. Brutální a odsuzující trendy kapelu Fake Tapes, jenže genius loci byl tentokrát proti a sinusoida pocitů se začala obracet ku prospěchu kapely. Každý křest čehokoliv je trapný. Některý více, jiný méně. "Hrdinka" - druhá možnost. Videoklip, kvůli kterému Adam sháněl po celé Praze magnetofonové a VHS kazety, je povedený a k nadprůměrné písni z repertoáru FT se nadmíru hodí. Gábina je sexy a Adamovi to v klipu taky sekne. Obě živé verze "Hrdinky" byly silné a mocné.
Po ruce klávesisty začala stékat krev. Kapala z rozbitého nosu. Dopadala na klávesy. Každý její úder do bílého prázdna mě lámal. Klávesista navzdory zranění pokračoval. Maximální profesionál.
Tak ona to možná nebude póza. Vnitřní konflikt. Dostali mě. Jak nadržená groupie jsem zbytek jejich představení plul po emočně vypjatých melodiích a pří závěrečné "Heroin" prožíval slast srovnatelnou s Humbertovými představami. Ach, ty lolitky. Při odchodu z LMB jsem si koupil placku FT. Stydím se. Jak on to jen ten maestro Vopička dělá?
PS: Kamarádi asi nikdy nebudem' - válka trvá. Bitvu jste ale s přehledem vyhráli. Respekt a díky za kulturní zážitek.