Novou desku už máte venku nějaký ten pátek, jak jste spokojeni s prvními ohlasy?

Tak těch recenzí ještě moc nebylo, tak nevim, jestli si to všichni schovávaj' na podzim. Ale vesměs ty recenze jsou zatím pozitivní, včetně té u vás. Co mě ale hodně štve, je, jak nás ve většině článků dávají do škatulky pop-punk nebo neo-punk.

Tak vás označil kolega i u nás.

U toho vždycky nadskočim, přijde mi, že hrajem něco trochu jinýho. Navíc jsme pop-punkový kapely ani nikdy neposlouchali. Pak se stává, že někdo přijde a vyčítá nám: "Ty vole, vždyť to nemá s pop-punkem nic společnýho!" a já můžu jen krčit rameny, že to vím.

Ke kolika lidem se dostala vaše novinka skrze časopis Reflex?

Dostali to všichni předplatitelé, kterých je asi deset tisíc, ale otázka je, kolik z nich to vyhodí a kdo si to poslechne. A na stáncích si to koupilo asi dva a půl tisíce lidí. Což je množství, jaký bysme normálně k lidem asi nedostali.

Reflex oslovil vás nebo vy je?

My jsme oslovili je. Rozhodli jsme se, že si tu desku natočíme ve vlastní režii a pak uvidíme, co s tím. Hodně jsme uvažovali, že si ji i sami vydáme. Šlo nám hlavně o to využít co nejvíc cest, jak to dost k lidem. Nakonec jsme si řekli, že když vydavatel, tak jen ten, co nám ty jiný cesty distribuce umožní. A to nám umožnili Indies Scope, za což jsme jim strašně vděční.

Zaregistrovali jste příliv nových fanoušků?

Myslíš jako jestli jsme slavnější? (smích) Ani ne, kdo je mezi lidma pod pódiem novej a kdo starej, to nepoznáš.

Máš radši koncertování nebo tvůrčí proces nahrávání?

Každý má svoje. Mám rád obě ty fáze. Ale nejvíc nesnášim, když už je to nahraný, protože v tom bodě se právě vždycky zasekneme a taky psaní textů nemusím. Naopak mám rád aranžování a vůbec celou přípravu.

Umíte zahrát všechny písničky ze všech alb?

To je asi dvojí. Já s Poslem (basák) bysme to asi dali, ale kluci, co tam jsou novější, to nevim. Ale teď jsme hráli někomu na narozeninách a tam si přáli písničku tak starou, že ani není na žádný desce a kupodivu jsme si vzpomněli.

U vás se vždycky točili lidi, můžeš popsat důvod poslední změny?

Martin Kontra chtěl odjet do Berlína, protože měl možnost, což chápu, a navíc se chtěl věnovat i svému projektu The Ritchie Success, takže jsme se v dobrém rozešli. A přišel za něj Márfi. Ten je mladší. My jsme si s Poslem říkali, že musíme měnit jen za mladší, abysme byli pořád taková mladistvá kapela. (smích)

A toho jste našli kde?

Márfiho přivedl náš bubeník, že spolu někde snad jako děti hráli. Zjistili jsme, že je stejně nejlepší, když někdo někoho přes známé a kamarády přivede, než dělat nějaký konkurzy, to se nám moc neosvědčilo.

"KanibaLOVE" jsou vaší nejsyrovější nahrávkou. Šli jste za tím zvukem úmyslně?

Zajímavý, že Petr Korál řekl, že je nejpopovější. Většina lidí se ale shodne spíš s tím, co říkáš ty. I já mám ten pocit. My jsme to tak chtěli a hledali jsme i vhodné studio, které nám umožní nahrát všechny nástroje dohromady, aby z toho byla cítit garáž. I po našem producentovi Honzovi Šmejkalovi jsme chtěli, aby to zachoval syrový a nečistil to. Chtěli jsme garážový zvuk. Rozhodně ne pop-punk.

Na druhém disku máte vedle sebe coververze od Hrdinů nové fronty, Plastiků a Oceánu, je to něco jako pocta?

My jsme ve finále měli čtrnáct písní, to nám přišlo hodně na jedno cédéčko. Zároveň jsme si říkali, že když se najdou nějaký blázni, co si to cédéčko koupí, tak by měli dostat i něco navíc. Tak jsme udělali pěknej booklet a na ten druhej disk jsme dali ty čtyři písničky. To bylo ale málo, tak jsme požádali o remix breakbeatový The Tchendos a cimbálovku, aby to bylo dostatečně pestré. A když už tam ty předělávky byly, tak nám přišlo logický tam dát i naše covery. Nahráli jsme celý koncert a tyhle tři nám vyšly nejlíp. Zrovna třeba Oceán máme v repertoáru od doby, co ho chtěl Mejla z Vypsaný fiXy zahrát na jednom večírku. Nějak se chytil a my ho hráli častěji, přitom já vůbec nejsem zpěvák, abych to vyzpíval, je to spíš taková legrace. A ty Hrdiny a Plastiky jsem poslouchal, když jsem byl v pubertě.

Jaký bylo podle tebe nejlepší období Prohrála, kdy jsi si říkal, že teď je to fakt jízda?

Já myslím, že třeba teď.

A kdybych se tě zeptal před třemi roky, tak taky řekneš teď?

Asi jo. (smích)

A naopak, chtěli jste někdy skončit?

Ani ne, vždycky, když někdo odcházel, tak to bylo horší období. Nebo když jsme měli problémy s bubeníkama. Kapela stojí a ty jí nemáš pohromadě, tak to je takový depresivní, ale vždycky se to vyřešilo.

Není pro vás depresivní třeba i to, že se ne a ne posunout do lepších časů na fesťácích?

No, my se občas už posunem. Když nás to nebaví moc řešit tyhle věci kolem. Nás baví to samotný hraní, jezdění s kapelou a skládání. A to dělat můžeme. Kdybysme ambice měli, tak se z toho možná posereme, ale mě baví už jen to každej tejden někam jet a tak. Nedovedu si představit, že bych to nedělal. Kočovnej muzikant, to mě baví. Rockovou hvězdou už si nejsem tak jistej. (smích)

Nezkoušeli jste někdy zvýšit popularitu skrze nějakou "soutěž"?

Ne. Ale když jsme vydali první desku, tak nás hnali furt do televize, takže jsme nakonec zahráli v pořadu "Rozjezdy pro hvězdy" jako hosté. Některý lidi říkaj': "Já bych tam nikdy nešel" A já odpovídám: "Já si to zkusím a pak třeba taky řeknu, že už bych tam nikdy nešel." Tak jsem si to zkusil a už bych tam nikdy nešel. (smích)

Co tě v poslední době z hudby dostalo naživo?

Laco Deczi na Rock For People byl famózní. Jsem si nechal podepsat i desku.

Když jste na křtu v Music Baru hráli karty s Lety Mimo o to, kdo bude hrát první, bylo to domluvený?

Nebylo. My jsme si mysleli, že vyhrajeme, protože máme větší zkušenosti s hraním karet. Ale ukázalo se, že jsme tak zkušení, že soupeře necháme první hru vyhrát, abychom ho navnadili a nějak jsme zapomněli, že hrajeme jen jednou.

Vím, že hodně nemáš rád xenofoby a podobný lidi. Jak se ti dívá v posledních dnech na zprávy, když není skoro den, kdy by nebyla zmínka o ultrapravici?

To je hnus samozřejmě. Já si myslím, že součást češství je takovej malej hloupej rasismus. Nemyslím si, že by Češi hromadně zakládali Ku Klux Klany, nejsou tolik vyšinutý, ale trochu to v sobě mají. Strach z jinýho a odlišnýho. Projektujou se do toho jejich špatný vlastnosti. To je pořád: "Cikáni kradou!" Jenže Češi snad ne? A když se někdo pokusí upálit malý dítě, mám pocit, že by to duševně zdravému člověku mělo připadat zrůdný. Když ale čtu některý diskuze na internetu, s takovým tím "...ale trochu si za to můžou...", tak se mi zvedá žaludek.

Co říkáš na text "Deratizér" od Aleše Brichty?

Zaprvé, že je ten text fakt špatnej. Ale to může říct Aleš o mých textech taky. A zadruhé mám pocit, že je to z jeho strany hlavně kalkul. Počítá s tím, že lidi tady na to budou slyšet. A ještě mě fascinuje, jak potom kličkuje a říká, že to tak není, že je na obalu postavička z pohádek a podobně. Ale nemyslím si, že by se to mělo zakazovat. Já si pořád myslím, že říkat a psát si může každý, co chce, ať je to jakkoliv nechutný. Zákaz vede k růstu popularity.

Chodíš k volbám a koho volíš?

Chodím a volím pokaždý někoho jinýho. Vždycky si pak nadávám. Ale rozhodně nevolím komouše a Paroubka.

Všichni se tě ptají na hudbu, můžeš doporučit čtenářům nějaký zajímavý film? Popřípadě máš třeba oblíbenýho režiséra?

Toho je hrozně moc. Z těch starších mám rád třeba filmy Sama Peckinpaha, protože mě fascinuje, jak dokáže vypustit z příběhu jakéhokoliv ryze kladného hrdinu. Třeba v "Patu Garrettovi a Billy The Kidovi". A jinak třeba Jarmusch nebo bratři Coenové. Jenže to je jako s muzikou. Mně se toho líbí strašně moc a hodně různorodého. Můžu ti tady vyjmenovat deset režiséru a budu za fanouška hollywoodských velkofilmů a taky jinejch deset a bejt fandou do nezávislejch filmů. A to už jsme zase u těch škatulek, co mě nebaví.