Jaromír Nohavica je jeden z mála, pro koho není problém třikrát po sobě vyprodat pražskou Lucernu a následně dva z těch koncertů nahrát ve špičkové kvalitě pro vydání na DVD. Jak se tomuto bardovi podařilo své charisma zachytit na koncertní nahrávce nazvané prostě "V Lucerně"?
8/10
Jaromír Nohavica - V Lucerně
Vydáno: 7.6.2009
Celkový čas: cca 103 minuty DVD, 79:14 CD
Skladby: DVD: Dlouhá tenká struna, Mávátka, Na jedné lodi plujem, Ostravian Pie, Ty ptáš se mě, Noe, Samuraj, Potulní kejklíři, Jeruzalém, Ježíšek, Ona je na mě zlá, Plebs blues, Hvězda, Prošel jsem hlubokým lesem, Do dne a do roka, Já tam byl, Jako jelen, když vodu chce pít, Velká voda, Pro Martinu, Ikarus, Dál se háže kamením a píská, Já si to pamatuju, Sloní hřbitovy, Mám jizvu na rtu. Bonus: Ze zákulisí, Příběh Jizvy na rtu, Fotogalerie
CD: Dlouhá tenká struna, Mávátka, Na jedné lodi plujem, Ostravian Pie, Ty ptáš se mě, Samuraj, Potulní kejklíři, Jeruzalém, Ježíšek, Ona je na mě zlá, Plebs blues, Hvězda, Prošel jsem hlubokým lesem, Do dne a do roka, Já tam byl, Jako jelen, když vodu chce pít, Velká voda, Pro Martinu, Las Vegas, Ikarus, Dál se háže kamením a píská, Já si to pamatuju, Sloní hřbitovy, Mám jizvu na rtu
Vydavatel: Jaromír Nohavica
Koncertní vystoupení byla vždy velmi silnou stránkou Jarka Nohavici. Jeho charisma, vtip a výtečný cit pro elegantní střídání nálad z bujaře rozchechtaných až po melancholicky vážné, leckdy ve velmi rychlém sledu, je pověstný. A přesto, že i trojkoncert v Lucerně, který se odehrál v dubnu letošního roku všechny tyto náležitosti měl, odcházel jsem z něj toho jarního večera poněkud rozpačitý. Ne snad, že by Nohavica podal slabší výkon, ale cosi tomu chybělo, jakási jiskra nebo lehkost. Nebo se jevil trochu nervózním třeba ze vznikající nahrávky. Nebo (jak pravil jeden můj kolega) jsem už zkrátka navštívil tolik Jarkových koncertů, že jsem příliš zmlsaný. Každopádně jsem byl zvědav, jak vstoupení vyzní z CD a DVD.
Předně je třeba ocenit, jak neuvěřitelně promyšlené vše, co dělá,
Jaromír Nohavica má. Tři roky po nahrávce
"Doma" další živák vydaný v naprosto stejném formátu. Opět přesně čtyřiadvacet skladeb, přičemž jejich výčet na CD a DVD se liší právě o jednu jedinou (na DVD zazní "Noe", zatímco na CD "Las Vegas"), a přitom se obě tři roky od sebe vydané koncertní záznamy shodnou jen jednou jedinou skladbou, a to ještě píseň "Hvězda" (neboť o tu se jedná) zazněla v Ostravě polsky, kdežto v Praze česky. Zatímco ostravské koncerty nesly se spíše v duchu jakéhosi pomyslného nohavicovského výběru všeobecně známých velkých hitů, pražská vystoupení se soustředila více na novější písně, a pokud se vzpomínalo, tak spíše na méně provařené skladby ("Na jedné lodi plujem", "Mávátka", "Plebs Blues" nebo nádherní "Potulní kejklíři"). Významné zastoupení měla aktuální deska
"Ikarus" a pro mne velmi zajímavým momentem pak je výsledek Nohavicovy spolupráce se skupinou
Pio Squad: Hip hop rozhodně není mým šálkem čaje, ale byť je na podání společně napsané skladby "Já tam byl" znát, oč jsou chlapci z Pio Squod v rapování zběhlejší než Jarek, píseň mě svým drsným a tragickým obsahem dokonale zasáhla.
Měl-li bych jmenovat, co se na záznamu "V Lucerně" podařilo nejvíce, pak je to bezesporu nasnímání koncertu. Tak výtečný obraz, dokonalé podání jemných pastelových barev a režijní a střihová práce s jednotlivými záběry se vidí málokdy. Zvuku po technické stránce také není co vytýkat, jen snad až příliš věrné zachycení koncertního nazvučení. Když totiž nastavíte úroveň hlasitosti tak, abyste dobře rozuměli textu v jemných písních jako třeba "Ty ptáš se mě", a pak přijde o dvě položky pozdější řachanda efektně vyřvávaná s heligonkou "Samuraj", nestačíte burácející reproduktory tišit. Na koncertě jako takovém tyto velké kontrasty samozřejmě nevadí, jsou naopak nedílnou součástí spoluvytvářející atmosféru, leč na záznamu mohly být obě extrémní hlasitostní polohy poněkud sblíženy.
V bonusech vedle tradičního pohledu do zákulisí a fotogalerie zaujme zejména poučný "Příběh Jizvy na rtu" ukazující, kterak z původní country kytarovky postupem doby za vydatného přispění Dalibora Cidlinského ml. vznikla křehká klavírní balada. Fotografie v bookletu jsou výtečné (a umístění dvou do vnitřku kapsy, ve které je knížečka schována, takže je prakticky nelze pořádně prohlédnout, je skvělý nápad), jen snad texty písní chybí. Vím, že jsou na internetu, ale člověk také nemá počítač zapnut neustále. A snad jen drobná poznámka: zazní-li na koncertu jedna skladba složena panem Beethovenem, bylo by vhodné uvést autora nejen slovně na pódiu, ale též v dokumentaci k nahrávce.
Co ale bohužel zejména DVD disk také zaznamenal, je jisté napětí, určitá ne úplně příjemná atmosféra, kterou jsem pociťoval již v dubnu přímo v Lucerně. Možná je to způsobeno určitou mediální kampaní, která v posledních měsících je s větší či menší intenzitou proti Nohavicovi vedena (a zajímalo by mě, kolik je v tom snahy dobrat se pravdy o minulosti a kolik obyčejné malé závisti), ale nemohu se zbavit dojmu, že Jarek se poněkud křečovitě snaží z návštěvníků učinit své spoluspiklence proti
tomu celému nespravedlivému světu. Proslov
"Teď se musíte rozhodnout, jestli budete zpívat s Jarkem, nebo s Nohavicou ne!" před dětskou písničkou "Samuraj" to ilustruje velmi dobře. Tak nějak mám pocit, že to jednak nemá tenhle umělec zapotřebí, jednak to koncertu samotnému trochu ublížilo. Paradoxně tak vše vyznívá lépe z CD, na kterém z kapacitních důvodů chybí promluvy mezi písněmi.
Jaromír Nohavica odvedl svůj velmi vysoký standard. Takhle kvalitní koncertní záznamy nevycházejí zas tak často. Přesto se budu zřejmě častěji vracet k ostravskému "Doma", a nejen pro více písní, jež jsou mými srdečními záležitostmi, ale hlavě pro pohodovou atmosféru a dobrou náladu, která na starší nahrávce z Jarka čiší.