Skupina Walk Choc Ice zavítala koncem ledna do ostravského klubu Parník. Naše recenze vám přiblíží, jakou atmosféru měl koncert této východočeské partičky a proč to celé nakonec vyšlo jako velmi dobrý mejdan.
Ostravský klub Parník je proslulý zejména svými jazzovými a bluesovými koncerty, což ovšem již dávno nebrání vystoupením interpretů z poněkud jiných hudebních žánrů. A právě křížení žánrů je jedním z poznávacích znamení skupiny
Walk Choc Ice, kterážto před pár lety byla označována jako crossoverová. Klub Parník koncertu kapely nakonec sedl pěkně.
© MusicServer Narváno sice nebylo, ze začátku to vypadalo na průměrný večírek, ale vše se nakonec v dobré obrátilo. Celé vystoupení jakoby kopírovalo charakter skladeb WCI: příjemný, ale nenápadný začátek písničky je neznatelně vyhnán do víru, jenž vás nepustí, ba naopak nezadržitelně posluchače odnese do míst, kde by to vůbec nečekal - a je to někdy pěkně divoké, ale dobré. Tak i prostor před pódiem zpočátku patřil osamělým odvážlivcům, aby nakonec koncert vyvrcholil ve smršti, kdy tam půlka klubu řádila.
© MusicServer Setlist vystoupení, které odstartovaly "Vopal to" a "Hallelujah", byl věnován především aktuálnímu albu "Rejdit", ale v souvislém bloku se bohatě dostalo i na debutovou, anglicky zpívanou desku "Keep Smiling" - na toto téma kytarista Luboš Moravec připomněl, že v oněch časech byli chlapci sice tvrdší než dnes, ale pořád byli řazeni do crossoverového popíku. Připomínky druhého eponymního alba přinesly vůbec nejlépe přijatou pecku večera, píseň "Rejdit". Zhruba polovina vystoupení patřila aktuální desce (také "Rejdit"...), takže jsme ji mohli slyšet skoro celou. V písničce "Napříč" se zpěvák Honza Křížek (ještě jej vychválím později) snažil se střídavými úspěchy rozezpívat publikum. Vrcholy koncertu byly podle mne kromě "Rejdit" i pecka "Se mnou dejchej" (výborně vystupňovaná!), naprosto skvělé coververze beatlesácké "Helter Skelter" a úplně poslední nářez "Come With Me" (
Puff Daddy/
Jimmy Page) s nesmrtelným riffem zeppelinovského "Kashmiru" - toť zlatý hřeb večera, perfektní tečka.
Závěrečný odstavec bych rád věnoval Honzovi Křížkovi, frontmanovi jak má být - výborný zpěvák, doslova hudební kejklíř, který si s hlasem dělá, co chce, hraje si se slovy i náladami a ještě dokáže publikum bavit a rozesmívat svými pohybovými kreacemi. Především jeho zásluhou (i když bych nerad upozadil dobrý výkon kapely) jsme byli v Parníku na povedeném mejdanu.
Informace o klubu Parník najdete
tady.
Walk Choc Ice, Klub Parník, Ostrava, 26. 1. 2001