Prvně jsem vás spatřil zblízka loni v Rock Café coby předskokany From Autumn To Ashes. Jak se vám, coby poměrně mladé kapele, hrálo po boku takových hvězd?

Ten koncert si zapamatuju do konce života. From Autumn To Ashes je pro nás, a obzvlášť pro mě, zásadní kapela. Byl to splněný sen. Myslím, že to byl náš třetí koncert. Měli jsme strašnou trému a myslím, že to podle toho také vypadalo. Byla to obrovská zkušenost a motivace. Osobně bych byl nadšený už jenom z toho, že se na takový koncert dostanu jako divák. Co teprve, že s nimi budu hrát na jednom pódiu.

Byl to dobrý způsob, jak o sobě dát vědět. Změnilo se po koncertě něco, například z hlediska publicity? Jaké byly odezvy?

Byl to startovací bod. Do té doby se o nás nikde nepsalo. Po koncertě se o nás objevily články na několika serverech. Nebylo to mnoho, ale mladé kapele pomůže cokoliv. Naše okolí to vnímalo celkem s úžasem. Tedy aspoň ta část, která si uvědomovala, co From Autumn To Ashes znamenají. Ti, kteří nevěděli, se to dozvěděli. Byli jsme na to velmi hrdí a říkali to každému.

Jak vlastně vznikl váš název? Mám pocit, že podobně se jmenuje jedna skladba od amerických Hopesfall.

Název vznikl tak, že už jsme měli hotové písničky a název pořád nikde. Každá kapela se musí nějak jmenovat, a tak jsme vymýšleli všelijaká jména, na která si už ani nevzpomenu. Chtěli jsme něco snadno zapamatovatelného a krátkého. Až přišel kamarád Pogoman s názvem From Our Hands, který není krátký a už vůbec ne zapamatovatelný. Na druhou stranu vyjadřuje to, za čím si stojíme a sice, že se snažíme co nejvíc věcí dělat sami. Protože kamaráda Pogomana máme moc rádi, tak jsme se pojmenovali From Our Hands. Nedovedu tedy přesně říct, jestli to má nějakou souvislost a zdali Pogoman poslouchá Hopesfall.

Takže kromě skládání hudby si i píšete texty? Píšeš si je sám nebo to je kolektivní práce?

Píšeme si také texty. Tedy já je píšu. Smysl názvu se snažíme naplňovat také tím, že si hudbu sami nahráváme. Celou desku jsme nahráli ve zkušebně, kde jsme si zřídili menší studio. Odmalička jsme na compech nahrávali různé demáče. Postupem času jsme přesně věděli, jaké věci potřebujeme a do jakého budgetu se vejdeme. Což se také stalo a deska je tady.

Když zmiňuješ počítače, v jednom z rozhovorů uvádíte časté používání elektroniky. Na jednu stranu je fakt, že ji dneska používá skoro každá kapela. Na stranu druhou by to ne každý očekával od party, která se hlásí k punku či melodickému hardcore.

Elektronika je pro nás úplně nový svět. Jsme rocková kapela vycházející z punkrocku. Klasický model kapely, jako jsme my, jsou bicí, basa a dvě kytary. Tak jsme na to také šli. Až postupem času se nám otevřely obzory a začali jsme zkoušet synťáky, drum'n'bassové pasáže a tak podobně. Příliš neholdujeme tranceové elektronice, ale líbí se nám, když tam je ten temnější nádech. Můj hlas to rozhodně není a na synťácích se toho dá celkem dobře docílit. Zatím nám to příliš nejde, ale učíme se. Na dalším album bych to už rád viděl zřetelnější, jak se říká. Ale je také dost možné, že nás to přestane bavit.

Před nedávnem jste vydali debutovou desku. Na soudy je asi ještě brzy, přesto se zeptám: jaký z ní máte pocit? Jste spokojeni nebo byste něco udělali jinak?

Deska je vyvrcholením naší dvouleté práce. Jsou tam skladby, které jsou starší, stejně jako některé zcela nové. Coby první deska je to OK. Ovšem příští bude určitě ucelenější. Chceme na ní začít dělat už teď, protože máme spousty materiálu, a tak můžeme vybírat, co na ni dáme. Jsme neskutečně rádi, že máme desku na světě. Mnoha kapelám se to nepodaří, zvlášť v dnešních dobách, kdy je hudební průmysl celkem dole. Máme tak hmatatelný důkaz, že jsme něco vytvořili. Je to super pocit.

Uvažujete o tom, že byste k další práci přizvali někoho mimo kapelu, nebo budete dál razit dosavadní přístup, tedy From Our Hands?

Kdyby se našel člověk, producent, se kterým bychom si padli do noty, jak se říká, tak bychom byli rádi. Někdo, kdo se orientuje v hudbě podobné té, kterou hrajeme my. Také na tomto albu jsme si nechali radit od různých lidí. Do jedné písničky nám nahrál klávesy Marek Rakovický ze skupiny Lavagance. Marek je velmi šikovný, ať už zvukař nebo hudebník. Dost nám i poradil. Takže těmto možnostem nenastavujeme záda, to by asi nemělo smysl.

Na obalu "Buildings Fall" je ulice nějakého amerického města, možná New Yorku? Co bys k němu mohl říct?

Jo, je to New York. Chtěli jsme obal v takovém retro stylu. Mrakodrap, ulice nebo něco takového. Obal podle našich představ dalo dohromady vydavatelství X Production, přesněji grafik Dante.

Napadla mě právě souvislost s americkou muzikou, ze které čerpáte asi nejvíc. Které kapely bys vypíchnul coby inspirační zdroj?

Je to tak, americká muzika pro nás byla největší motivací, ať už ve zvuku nebo ve skládání. Teď se chceme ubírat vlastní cestou, trochu se oddělit. Základ máme a na tom se dá stavět. Vždyť i vědec si nejdřív musí ověřit určité postupy, projít si chodníčky jiných, vytvořit si základnu. Teprve až potom je od něho možné očekávat kvalitní přínos v dané oblasti. Tak nějak to vnímáme také my. Kapel, které bych vypíchnul, je mnoho: Pantera, Lamb Of God, určitě From Autumn To Ashes a podobně.

Na to, že existujete zhruba dva roky, jste toho stihli poměrně dost. Hrajete se slavnými skupinami, začíná se o vás mluvit, vydali jste desku. Řekli jste si v kapele, čeho chcete dosáhnout? Pro některé skupiny je oním vrcholem právě vydání desky.

Neříkali jsme si, co je náš cíl. Děláme co nás baví už dlouhé roky. Teď to děláme akorát o hodně intenzivněji. Díky tomu zažíváme velmi pěkné období života. Budeme to dělat, dokud nás to bude bavit a naplňovat. Hudba je úžasná věc a dává člověku velmi velký pocit seberealizace. To je právě to co nás pohání. Když se k tomu ještě připojí fakt, že to, co děláme, se někomu líbí, je to ideál. Myslím, že mluvím za všechny, když řeknu, že bychom hudbu dělali, i kdyby se to nikomu jinému kromě nás nelíbilo.