S deskou "Everyone Is Burning" si dala kopřivnická Nierika načas. Tři roky po "Poison On Your Spoon" jako by se kapela našla v místech, do kterých vždy směřovala a patřila, jen je zatím obcházela v kruzích a bála se naplno odhalit své nitro a pustit posluchače dovnitř, k sobě. Emocemi protkané a velmi soudržné album je ale důkazem, že podobné obavy nebyly na místě.

Příjemné napětí, mrazivá nejistota a na pozadí problikávající touha rozloučit se s všudepřítomnou melancholií. Tajemná pohádková atmosféra z těch míst, kde se pomalu začíná vynořovat dobro, aby někdy později mohlo znemožnit a odvrátit zdánlivě neodvratitelné zlo. Pocit očekávání změny udržuje po celou dobu pozornost v napětí. Prodíráte se trním, bloudíte pustým lesem, ztrácíte se v mokřadech a nehostinných slatích. Nierika přesně zapadá do emocionálního rozpoležení takové situace, navíc přináší naději, že jednou dojde ke změně. Teď si ale můžete užívat pocitu bezvýchodnosti.

V osmi tklivých a navzájem jakoby provázaných skladbách se daří udržet jednolitou atmosféru. Zkreslený i neupravený hlas, střídání ženského a mužského vokálu, dokreslování nálady dalšími hutnými nástroji. Vedle dominantní těžkopádné (což je dobře) basové linky to je třeba klarinet nebo v "Tear" zdánlivá přítomnost cimbálu.

Nierika se na "Everyone Is Burning" představuje jako beskydská psychedelická kytarovka. Bez nutnosti znít jako ostrovní party, s absencí touhy proniknout do mainstreamu. Nesnaží se zakrýt své slovanství, naopak se k němu přirozeně hlásí. Ví, čím je zajímavá, jedinečná a svá. Zná svou tvář. A umí ji nenásilně a přirozeně odkrýt.