© facebook interpreta
Dan Hájek - Příliš vysoko / nízko? Jak se to vezme! (8/10)
Vztah k interpretovi: Domovští Southpaw u mě cirkulují v přehrávači pravidelně, Burianova sólovka proto byla výzvou. "So Low" je odvážný tah a úprk do neznáma. Ponoření se do hlubin experimentu, vše rozsekat hluky, smyčkami a pod práh zamést vše, na co jste u tohoto chlapíka zvyklí. Náznaky tu už byly dříve a bylo jen otázkou času, kdy Gregory toto vše po svém naplno rozjede. "So Low" je typická deska, kterou si pustíte v noční tramvaji, v momentu, kdy sledujete různé karikatury vracející se z flámů a za okny nervně blikají světla a reklamní plochy. Je plná niterních pohybů se zvuky, které jsou poskládány přes sebe, chvilkami uhranou, zasáhnou a nebo naopak jen tak prošumí, jako ten podivín s dredy, který seděl před vámi ve stejné tramvaji. Tyto roviny skrze sebe utíkají v pohyblivých obrazcích. Burian však pevně drží konzistenci, tu však v závěru umocňuje nečekanými zvraty, kdy "Parachute", "Come Back" a "No Army" vyburcují nejednu spánkem trpící emoci. "So Low" je náročná, dobře maskovaná, ale po několika posleších se tomu dostanete na kobylku. A nebráním se zjištění, že to je hlavně aktivita pro Gregoryho radost. Petr Balada - Něžně elektronický industriál (7/10)
Vztah k interpretovi: Zvědavost nade vše. "So Low" je přesně ten druh desky, kdy i přes přítomnost pochybností není vůbec podstatné, pro koho byla vlastně zamýšlena. Respektive nebylo by, kdyby se nejednalo o počin domácího interpreta s výhledem na omezenou kupní sílu. Ale to není můj problém, takže pryč od toho. Jisté je, že Jiří Burian stvořil nelehké album. Zpohodlnělý posluchač zvyklý hudbu spíše konzumovat než poslouchat, si s ním rozhodně nebude vědět rady a divil bych se, kdyby vydržel do konce. "So Low" přitom potřebuje čas a pozornost. Burianův něžně elektronický industriál v sobě ukrývá spoustu vrstev, které mohou mást. Odosobnění v podobě všemožných ruchů se přitom paradoxně stává intimní zpovědí, když upozorňuje na melodie ukryté pod sebou. Spíše než o písničkovou kolekci se tak chvílemi jedná o velký emocionální slovník. Jeho melodičnost obalená samply a civilizačním ruchovým smogem navíc ve finále vypovídá daleko více o nás než o svém autorovi. A překážku určité zvukové překombinovanosti přijímám jako přijatelnou cenu za tento v kontextu původní tvorby netradiční počin. Pavel Parikrupa - Ztracen ve zvucích (6/10)
Vztah k interpretovi: Southpaw je moje oblíbená česká kapela, ale boční projekty Gregoryho moc neznám.
© southpaw.cz
Vztah k interpretovi:Na pohled metrosexuální machýrek, ale když s ním člověk promluví, zjistí, že je to milý a sympatický chlap, co to má v hlavě srovnané a co ví, co chce. Už u samotných Southpaw bylo v posledních letech možné sledovat určitou tendenci k náročnější a nepřístupnější tvorbě. Po vydání "So Low" je jasné, kdo za to může. Gregory Finn, tady Burian. Jeho sólový debut je totiž to samé, co "Addiction", jen ještě přeprodukovanější, agresivnější a nelibozvučnější. A to je asi to, o co tu běží. Na dorty pejska a kočičky jsou posluchači Southpaw asi už zvyklí a jsou s touhle přeplácaností smíření; koneckonců může jít i o jedno z poznávacích znamení kapely. Když za sebou ale Burian nemá zbytek kapely, rozvášní se a dožene tenhle charakteristický znak do extrému tím, že všech milion zvuků, které použije v jedné skladbě, je uchu nelibých, neřku-li nepříjemných. Sám tak zadupe i to málo melodických nápadů, které na "So Low" vměstnal. Skladby přejímají vlivy všech možných trendů od Buriala (sic!) po Justice (asi nejlepší píseň na desce "Prisoners"), a vytvářejí tak čitelný a rozpoznatelný žánr, což je sice výrazné plus, ale co na tom, když poslouchat tu desku tolik bolí? Honza Balušek - Dva ibalginy a dá se to doposlouchat (4/10)
Vztah k interpretovi: Southpaw jsem velký fanoušek, mám je rád doma i naživo, i proto jsme jejich poslední dvě desky na musicserveru hodně podpořili reklamou. Na Gregoryho sólovku jsem se z těchto důvodů velmi těšil. I když je známo, že mladý Burian má rád mašinky, stejně jsem si říkal, že všechny překvapí, a protože mu na krku na koncertech visí kytara, udělá pořádný rockový nářez. Nepřekvapil. Z prvního poslechu mě rozbolela hlava a snad jsem album ani nedoposlouchal do konce. Těch zvuků, pazvuků, naschválů na posluchače, aby si snad náhodou někdo nepomyslel, že je Gregory popař! Ač zvukově úplně někde jinde, "So Low" mi připomnělo nahrávku Gáby Al Dhábby, která taky trpěla přeprodukovaností, jež zabila původně povedené písničky. Z reproduktorů stále útočí nové zvuky a na to, abych z nich doloval prapůvodní formu, jsem líný. A ta hlava mě bolí při každém poslechu. Když se občas z hlukového zmatku vynoří něco krásného, hlavnímu aktérovi se okamžitě podaří ten moment zadusit. Moc bych chtěl jednu věc. Aby si Gregory sedl doma k počítači, pustil nahrávání a ty písničky nahrál jen s kytarou. Úkroky jinam a experimenty na deskách Southpaw byly přesně to ono, se zabíjením písniček na "So Low" ale už souhlasit nemůžu.
Album: Burian - So Low
Průměrné hodnocení: 6,2/10
Celkový čas: 47:32
Skladby: Introducing, Devil's Dance, Feed The Fire, So Low, We Are Connected, Prisoners, The Otgers, Behind The Big Wheel, Words, Camel Guide, Parachute, Come Back, No Army
