U ostravské ČEZ Arény visely vedle sebe tři billboardy na chystané akce: Yamato, Alexandrovci a Slipknot. Říkal jsem si, jak by dopadlo spojení těchto těles na jednom koncertu. Aspoň Yamato plus Slipknot by mohlo znít přinejmenším zajímavě. Vždyť stačí vzpomenout na Sepulturu a jejich desku "Roots", nemluvě o tom, že vystoupení Yamata samotného bývá místy regulérní nářez. A to je řečeno bez přehánění.

Koncert (nebo spíše představení) desetičlenného uskupení začal s mírným zpožděním rovnajícím se akademické čtvrthodince. Nebylo úplně vyprodáno, protože v sektoru nejdražších vstupenek se našlo několik desítek volných míst, ale pro průběh večera jsou předcházející řádky naprosto zbytečné poznámky. Během několika okamžiků se vytvořilo mezi účinkujícími a diváky vzrušující pouto, komunikace byla výborná, reakce diváků také a Yamato si naprosto přirozeně vysloužilo několik frenetických potlesků, atmosféru jak na rockovém koncertě a na závěr ovace ve stoje.

Jak se to může podařit někomu, kdo dvě hodiny jen bubnuje? Požadované ingredience jsou: přesnost, nadšení, dramaturgie, humor, fyzická kondice, choreografie, světla, radost; ty jsou známy. Pak jsou možná ještě nějaká tajná kouzla, jinak si nedokážu vysvětlit ty opakované vlny husí kůže, kroucení hlavou a bláznivého veselí. Yamato do svého představení diváky nejen zatáhlo, ale aktivně zapojilo - jenže místo hlasových cvičení z běžných koncertů tentokrát dostaly zabrat ruce.

Nesmírně důležitou roli hrálo výborné nazvučení, které bylo ostatně nutné pro zachycení dynamiky, od jemného cinknutí malinkého činelu až po dunění největšího bubnu "Odaiko". Významnou roli hrála světla, velice citlivá a přesná. Dokreslovala pohyb a choreografii, s hudebníky hrály i barvy a siluety. Yamato publiku nabídlo krmi nejen pro uši, ale i pro zrak. Dění na pódiu, to byla hra, tanec, balet, souznění a místy velmi ladný sport.

Yamato překvapilo svým humorem, kdy některá čísla byla skvěle vygradovanými scénkami, za něž by se nemuseli stydět ani bratři Marxové a velmi živou komunikací s diváky, ale to, co je na souboru nejúžasnější, je jeho preciznost. To je naprosto dokonalý mechanismus složený z vynikajících sólistů. To už vám potom docházejí superlativy a chápete, že některé zážitky jsou zkrátka nepřenosné a stěží popsatelné. Bylo to nádherné.