Těžko říct, zda jde o shodu okolností, nebo je vážně spojení návrat ke kořenům v současnosti tak neodolatelné, ale po R.E.M., U2, Oasis a Depeche Mode mu na své poslední řadové desce propadli i Pet Shop Boys. A stejně jako u většiny jmenovaných, i v případě Neila Tennanta a Chrise Lowea jde o krok správným směrem. Nová deska je po střechu napráskaná osmdesátkovými tanečními hity, které však za mixpultem učesal tým budoucnosti - Brian Higgins a jeho Xenomania. Nejde tedy jen o laciné plácání se v minulosti a výsledek potvrzuje to, že padesátka pánům nevlezla na mozek - zatím ještě nezapomněli, jak napsat kvalitní písničku. V hlavní recenzi za to dostali Pet Shop Boys od Dana Hájka osmičku a sestava makrorecenzentů s ním příliš nepolemizovala a vyvážila průměrné hodnocení na čtyřiasedmdesáti procentech.

---

Honza Balušek - Osm tanečních hitů a tři pomalé divnosti (8/10)
Vztah k interpretovi: Pet Shop Boys vždy byli mou nejoblíbenější kapelou, se kterou souzním nejen, co se týká hudby, ale i textů, humoru a názorů na svět obecně. Desky, reedice, singly, béčka, remixy, všechno mám. Jen na rozdíl od PSB mám radši holky.

První poslech "Yes" mi přinesl mírné zděšení. Mám na nich totiž mnohem radši jejich experimentálnější polohu, jejich nejhitovější desku "Very" si z celé diskografie pouštím snad nejméně. A "Yes" je po přibližně patnácti letech prostě další "Very". Deska, po jejímž poslechu budou moci všichni říkat, že jsou to zase ti stejní Pet Shop Boys, kteří hrajou pořád to samé. Ale nejlepší je album brát jako odměnu pro všechny fanoušky, kteří s PSB vydrželi všechny ty roky, kdy si dělali, co chtěli, a jasnou ukázku toho, že tahle dvojka padesátníků stále umí napsat hity s velkým H. Těžko věřit tomu, že po čtvrté skladbě máme za sebou čtyři potenciální singly a přitom pouze první třetinu desky. Čistě elektronická produkce Xenomanie (s občasnou kytarou Johnnyho Marra) je stejně tak současná jako mírně se obracející do osmdesátek. Možná právě rozjásané album plné ultrachytlavých refrénů je to, co v téhle fázi kariéry PSB i jejich příznivci potřebovali. My to umíme, vy to chcete, tady to máte. Příště si na nás ale zase dejte bacha.

Pavel Parikrupa - Inteligentní pop s nadhledem (8/10)
Vztah k interpretovi: Dlouholetý přátelský vztah. Přes dvacet let s řadovými alby, protože na to, abych si sháněl raritní nahrávky, zas takový fanda nejsem. Nejoblíbenější desky: "Behaviour" a "Release".

V makrorecenzi minulého alba "Fundamental" jsem dal osmičku a v případě "Yes" nemohu jít níže. Slovo "chlapci" v názvu kapely tam není náhodou, protože Tennant a Lowe i s Brit Award za přínos hudbě pořád neztratili radost z vymýšlení hitů a schopnost pohrát si s písničkou jako s oblíbenou hračkou. Bylo by pošetilé domnívat se, že novinka přiláká davy nových posluchačů, tohle je dárek pro už dávno získané fanoušky. Jednak na "Yes" Pet Shop Boys vytasili ty nejlepší fígle, se kterými uspěli za uplynulé čtvrtstoletí (což v překladu může znamenat, že si můžete vybavit některé podobné písničky z minulosti), jednak také nabídli nevšední množství hitů, což působí až obdivuhodně. O nějaké vyčerpanosti se nedá mluvit, tohle je festival chytrosti a nadhledu. Nevím, co už víc od obyčejné popové písničky chtít, než aby mne bavila, jeden by se na ni nestyděl tančit a aby měla výrazný refrén se skvělým sloganem plus netuctový text.

Tomáš Tenkrát - Bez přelaďování (8/10)
Vztah k interpretovi: Asi jako většina lidí. Znám, ale nevyhledávám.

"Yes" je na tom podobně jako poslední deska The Cure. Samozřejmě pouze co se úspěšného návratu týče. Jsou to alba, od kterých už nikdo nic nečekal, a hle, staří šediví pardálové si vzpomněli. Pet Shop Boys byli vždycky profesionální hitmakeři (jakkoli je toto slovo v Česku spojováno se slizem), jenže na minulém albu se vrhli do podivně temných vod, které mě vyloženě nudilo zkoumat. Na "Yes" jsou zpátky ve formě. Střílí jednu chytlavou a klubem po půlnoci načichlou věc za druhou. Už vynikající singl "Love Etc." napověděl a odkrytí všech karet to jen potvrdilo. Možná je "Yes" někdy příliš nemoderní, ale je to tak vkusně a přitom zábavně udělaná popová deska, že jí lze jen málo co vytknout. Dá se snad namítnout, že jsou příliš povrchní a opakují již řečené. Možná, ale rozhodně se za to nemusí stydět. Pet Shop Boys tady zkrátka jsou od toho, aby vyráběli písničky, které nebudete mít tendenci přelaďovat. Teď jich nahráli jedenáct a to se počítá.

Michal Koch - Spousta utajených šlágrů (7/10)
Vztah k interpretovi: Inteligentní pop, který mě nikdy neurazí, ale většinou ani nenadchne.

Inu je to tak. Ještě nikdy se mi nestalo, aby mi v hlavě znělo prakticky najednou hned několik pecek od Pet Shop Boys. Jedna ano, těch zářezů v rádiových hitparádách mají pěknou řádku, aby se něco člověku do uší řádně nacpalo, ale z "Yes" jsem v rádiu neslyšel nic a přece se tak stalo. "Love Etc.", "All Over The World", "Did You See Me Coming" nebo "Beautiful People" - to jsou přece šlágry jak víno! Co by za takové chytlavé a přitom nikoliv vlezlé melodie někteří dali. A tak mám s tímhle albem jen dva drobné problémy. Jednak mám odjakživa u PSB pocit, že se poněkud opakují a novým melodiím šijí na můj vkus příliš podobné hábity evokující doby méně či více dávno minulé, jednak "Yes" po převelice silném nástupu v druhé polovině alba malinko ztrácí dech, jako by se invence na výše uvedených hitovkách trošku unavila. A tak sice některé písně slýchám v těchto dnech po probuzení, ač je přehrávač tichý, ale nejsem si úplně jist, že bych se v budoucnu k tomuto dílu vracel častěji než k jiným deskám PSB, to jest vždy jen jednou za několik měsíců.

Radek Londin - Neškodně dobré (6/10)
Vztah k interpretovi: Na úrovni best of.

Pet Shop Boys dělají bezpochyby moc chytrou muziku, jen na povrchu působí občas banálně, což nedokážu skousnout. Jde o čistokrevný pop, který má něco navíc v textech - ironii, pointu, občas i žánrový přesah. Když hrátky s kýčem, preferuji cestu z druhé strany - tedy od jinakosti k popu a zpět. Aktuální deska je přesně tak uhlazená, jak jsem od nich čekal. Aspoň se od laboratorně čisté produkce neumažu, i když osmdesátkovitost kusů "Vulnerable" nebo "Pandemonium" dost zamastí. Baví ironicky nahořklá "Beatiful People", jedna ze tří písní, kde se předvedl na kytaru Johnny Marr (ex The Smiths, Modest Mouse). První singl "Love Etc." působil zpočátku vlezle, ale nakonec jsem si ho oblíbil pro jeho muzikantský i textařský vtip, stejně jako globální rýpnutí "All Over The World", skvěle vystavěnou "The Way It Used To Be" nebo orchestrální melancholickou divnost "Legacy". Té sladké růžové mlhy je ale pro mě v PSB příliš.

---

Album: Pet Shop Boys - Yes
Průměrné hodnocení: 7,4/10
Celkový čas: 48:42
Skladby: Love Etc., All Over The World, Beautiful People, Did You See Me Coming?, Vulnerable, More Than A Dream, Building A Wall, King Of Rome, Pandemonium, The Way It Used To Be, Legacy