Sedmá deska skočného soundsystému Sto Zvířat se nese v erotickém duchu. Do historie se "Postelový scény" zapíší jako album s překvapivě oldskůlovou melodickou linkou a nejpropracovanějšími texty v celé diskografii. Barva hlasu Jany Jelínkové je navíc doslova afrodiziakem pro všechny lidské smysly.
8/10
Sto zvířat - Postelový scény
Vydáno: 30.3.2009
Celkový čas: 40:40
Skladby: Nástěnka, Erotickej film, Přístav domácího štěstí, Královna temných spádů, Víno s klokanem, Recept, Havran, Návod jak ji sbalit, Ikaros pro chudý, Mrtvej pán, Bez Tebe, U nás se dojídá, Nevýchovnej koncert
Vydavatel: 100ProMotion
Sto zvířat umí nevídaně nenásilně podat násilí. Na paškál si Zvířata tentokrát vzala nejintimnější partie lidské duše - vztahy, shody i rozchody a partnerské soužití jako takové.
Celá krasojízda začíná "Nástěnkou", kde se textař Tomáš Belko svým způsobem mstí Mrazíkovi za věčné silvestrovské obtěžování. Nápad s nástěnkou v manželské poradně je originální, podobně jako ostatní náměty na desce. Po textové stránce jsou "Postelový scény" takřka bezchybné, v každé písni nabízejí dostatek metafor a obrazů, navíc, jak jsme už u Zvířat zvyklí, jsou nabité vlastními mikropříběhy.
Skladatelský tandem Honza Kalina a Karel Šváb okořenil sedmou desku kapely atypickým soundem, který se vrací do minulosti, a to rovnou k vůbec prvním nesmělým pokusům s "Bambulí" či "Druhou bradou". Ubývá skočných ska rytmů a úderů na první, přibývá naopak reggae, swingu, rocksteady, ale třeba i v našich končinách poněkud netradičního dancehallu ("Erotickej film").
Album vznikalo od června do prosince loňského roku a většina písní byla napsána během textařovy svatební cesty v Mexiku. Slunce, dobrý rozmar, rozverná nálada a především vzpomínání na vlastní minulost, to vše je z textů více než patrné. Přítomna je ale i patřičná ironie a sarkasmus, což činí ve výsledku doslova výbušnou kombinaci. Obraty typu
"Jsem zpěvák bez hlasu a otec bez rodiny",
"Co to vedle tebe leží, cizí ženě blízký tvor, jenom šeptáš... nevermore!" či
"První půl života nám ničej rodiče, tu druhou děti", by se mohly vyučovat na pomyslné vysoké škole textařské jako návod, jak dosáhnout poetické geniality.
Hudba za texty v ničem nezaostává, během poslechu si lze vzpomenout na YoYo Band ("Erotickej film"), improvizaci Vltavy ("Bez tebe"), staré desky Zvířat ("Víno s klokanem") či celou 2tone subkulturu ("Recept"). Právě u "Receptu", podobně jako u "Návodu jak ji sbalit" a u "Královny temných spádů", excelují dechy. Dechová sekce vyráží i po letech dech - hudebníci Sta Zvířat se snad narodili se svými nástroji v ručkách, neb dechy se objevují plně automaticky tam, kde jsou hudebním citem očekávány. Tím narážím na možná jediný nedostatek Sta Zvířat. Okamžik překvapení totiž v jejich případě neexistuje. Po letech už není čím překvapovat, Zvířata už mohou obecenstvo jen bavit, ale to se jim, i přes jisté zvolnění tempa, daří na sto sedm procent.