Rozdělovat nějak těch pětačtyřicet let nemá smysl, slovenská punkrocková scéna je jedna velká rodina, jak se během večera postupně odhalovaly dřívější vazby. Jen pro pořádek mějte na paměti, že od vzniku Zóny A uplynulo v dubnu dvacet pět let a Slobodná Európa vznikla na konci roku 1988. Nutno ještě podotknout, že olomoucký S klub byl třetím a předposledním místem v Česku, kde se 45 Birthday Tour zastavila; nyní je na řadě domácí Slovensko.

Jako první se nástrojů chopili Zatrest, se Slováky spříznění pouze hudbou. Role předskokana se ujali statečně, místy méně, místy více, na vině snad byl horší zvuk, v porovnání s následujícími Princi zhruba o celou třídu. Několika lidem tančícím pod pódiem to však pramálo vadilo, a tak písně jako "Olomouc City", "Daniel Landa" nebo "Nechce mi stát" nevyzněly naprázdno.

Název kapely Princovia mi nic neříkal, nakonec ani jsem nevěděl, že mají v S klubu vystoupit. Záhy jsem si však učinil obrázek, když mi v některých momentech připadali jako přímí pokračovatelé spících Inekafe. Možná za to trochu může Dodo sedící za bicími, který v lednu odbouchal poslední koncert Kafáčů v Praze. I Princovia hravě roztančili svým power popem kolem desítky lidí pod sebou, zbytek asi dvěstěhlavé návštěvy buď s pivem v ruce přihlížel, nebo (opět s pivem) seděl v baru a šetřil síly na hlavní hvězdy večera.

Kolem jedenácté se už připravovala Slobodná Európa: basák Braňo v kožené vestě a trenýrkách na první pohled vypadal jako největší kapelní raubíř, ovšem kromě hry na basu toho za koncert moc nepředvedl, zhruba v polovině vystoupení jen ujistil, že zvuk na pódiu je na pi...

Zato frontman Whisky byl muž na správném místě, s velkými černými skly na očích a neustále házející rukama vypadal jako mafián s boxerským kurzem. Celkově bylo vystoupení Slobodky nesmírně živé, z repráků se do sálu, který také notně ožil, valily hity jako "Pakáreň", "Pes" nebo "Analýza dokázala hovno". Vrcholu atmosféra v klubu dosáhla, když kytarista Sveťo (mimochodem také v brýlích a navíc s hustým knírem vypadal ještě víc jako mafián, ovšem v boxování mu bránila kytara) spustil Matuškovy "Růže z Texasu".

Bez nějakého prostoje se na pódiu objevila Zóna A, zpěvák Koňýk se, mírně zjebaný chlastom, od prvních tónů mile zubil a skrze svůj ústní aparát cedil slova písní, místy po pódiu vrávoral (v jednom okamžiku málem shodil kytaristovy bedny). Jinak byl nemluvný, proslovy mezi peckami, které definitivně roztančily polovinu přítomných, obstarával basák Lump. Bubeník byl dle Lumpových slov také najebaný, ale nešlo to na něm či jeho výkonu nikterak poznat.

Pak nastala vhodná chvíle, abychom společně rozetnuly - na pozadí zóňáckých hitů jako "Móda už je iná", "Luďia v pohybe", "Útok na špicu hitparády", "Nezmením sa" nebo "Červená armáda" - záhadu rodinných vztahů naznačenou v úvodu. Na pódiu se totiž vystřídalo několik bývalých sestav Koňýkovy kapely, přičemž všichni bývalí členové se již toho večera publiku ukázali. Sveťo a Braňo se Slobodkou, kytarista Leďo nyní zpívá v Princech, v téže kapele basuje Ozi, který však kdysi v Zóně bubnoval a také na prvního máje na dvě písně za bicí usedl.

Co by to ale bylo za lásky čas, kdyby nezazněl nefalšovaný punkový slaďák? Zóna na to myslela a zahrála svoji "Nádhernou zákernou" s takřka luneticovským refrénem "nikty ťa neopustím, nikty sa ťa nevzdám", několik párů si zpestřilo chvíli polibkem a Karel Hynek Mácha, byť punku asi neholdoval, by byl spokojen. Stejně jako bylo spokojeno upocené publikum, které se zkraje druhého květnového dne couralo k domovům.