Světem ekonomů hýbe krize, zatímco počítačoví nadšenci zase jednou hledí do soudních síní. To ve Švédsku právě skončila jedna etapa procesu s provozovateli serveru Pirate Bay. Soud to byl přinejmenším podivný a plný justičních zkratů. Rozsudky prosákly na veřejnost ještě před vynesením a obžalovanými v kauze byli ti, kteří k porušování autorských práv napomáhali místo těch, kteří je porušovali. Proto odcházejí z kolbiště s úsměvem a tváří se jako vítězové, i když dostali každý rok natvrdo a tučnou pokutu. Koloběh jejich životů to zřejmě nenaruší, protože proces se potáhne ještě nějaký čas a mnohamilionová pokuta je jen zlomek zisků z reklam na jejich serveru. Jenže tohle je jen špička ledovce, který sahá mnohem dále.

Počítačové pirátství je asi nejrozšířenější a zároveň nejméně trestanou ilegální činností po celém světě. Ruku na srdce, kdo z nás nemá doma nějaké vypálené CD nebo nelegálně stažený software. Bude to jen velmi malé procento populace, která využívá moderní technologie. Aby ne, vždyť pirátství nám prakticky zevšednělo a málokdo má výčitky svědomí, když si stahuje z internetu desku, která ještě nevyšla. Častou argumentací je to, že když se nám to nebude líbit, tak to prostě smažeme a nebudeme poslouchat, ale i to je špatně. Tato trestná činnost je samozřejmě v rámci možností tolerována a s výjimkou zátahů na vysokoškolských kolejích a u velkých pirátů se v podstatě nemusíme bát, že nás policie odveze v zamřížovaném antonu za vypálenou desku Ivety Bartošové. Horší situaci mají pirátské velké ryby, jejichž kauzy se od času vynoří a s velkým mediálním popraskem zase zaniknou. Pojďme se tedy nyní podívat na nejvýraznější kauzy boje proti pirátství v posledních letech.

Ten první
Psal se rok 2000 a americká Metallica se pomalu řítila na dno. Když se samotný Lars Ulrich dozvěděl, že připravovaná nahrávka songu "I Disappear" běhá po internetu, tak neměl moc důvodů k radosti, spíše naopak. Software Napster, který se stal hlavní cestou šíření této nahrávky, byl okamžitě centrem pozornosti právní mašinérie stojící za Metallikou. Žaloba byla neúprosná a samozřejmě oprávněná, a tak byl Napster soudním nařízením ve své původní podobě ukončen. Fanoušci pálili trika a vlajky, šlapali po cédečkách a své idoly veřejně proklínali. Pro partu kolem Jamese Hetfielda to byl další hřebíček do pomyslné rakve a pro piráty paradoxně prolomení bariér a cesta k dalším a dalším technologiím sdílení hudby. Kdo si však uvědomil, že hudebníci přicházejí o zisky a tím i o prostředky na další tvorbu? Tehdy šlo ovšem o jeden jediný song, což je markantní rozdíl oproti pirátství dnešnímu. Ilegální sdílení bylo ještě v plenkách a jednalo se o výměnu jednotlivých souborů. Dnes si s klidem stáhnete kompletní diskografii kapely díky takzvaným torrentům za pár minut a ještě si můžete stěžovat, jak dlouho to trvá.

Kazaa byla jiným a přesto podobným případem. Její autoři stojí kupříkladu za celosvětově populárním komunikačním softwarem Skype. Jejich firma Consument Empowerment představila Kazaa v březnu 2001 a ještě téhož roku museli čelit žalobě holandského správce autorských práv Buma/Stemra. Soud nařídil autorům, aby okamžitě znemožnili uživatelům porušovat autorská práva, což oni vyřešili ryze šalamounsky a práva k softwaru prodali australské firmě Sharman Networks a následně i odvolací soud oba autory zprostil odpovědnosti za činnost uživatelů. Sharman Networks však neměla o moc více klidu, a tak byla roku 2002 žalována v Los Angeles a v roce 2004 přišla žaloba i v Austrálii. Rozsudek byl jasný. Firma se porušování autorských práv nedopustila, ale svým jednáním mu napomáhala a schvalovala, pročež měla upravit software tak, aby tomuto konání zabraňoval. Nakonec společnost i přistoupila na urovnání sporu s hudebním průmyslem a zaplatila odškodné ve výši 10 milionů dolarů čtyřem velkým firmám a změnila Kazaa na legální software určený pro placené stahování hudby z internetu. Jenže v té době byly hlavní pirátské otěže již v jiných rukou...

"Grokster" je kauzou, která v našich zeměpisných šířkách moc poprasku nenadělala, ale přesto patří k těm významným, neřku-li nejvýznamnějším, protože v této aféře došlo k zásadnímu zlomu. Soud v roce 2005 uznal společnost Grokster ltd. odpovědnou za činnost jejích uživatelů, sdílejících ilegálně hudbu přes jejich software. Poprvé byl soudně prolomen "Betamax Defence" (nazván dle případu, kde firma vyhrála spor díky tomu, že popřela odpovědnost za činnost uživatelů), což znamenalo a znamená velký problém pro většinu pirátů bránící se tímto způsobem.

A konečně téma nejaktuálnější, kterým je čerstvostí vonící kauza Pirate Bay. Až zvláštní podívaná, mohlo by se říct. Ale o co vlastně šlo? Pirate Bay nebyl P2P server, ale obyčejné fórum, kterých je i v České republice spousty. Každý, kdo umí s Googlem, si jich najde minimálně dvanáct do tuctu. Povětšinou za nimi stojí studenti, kteří tak mají z reklam celkem slušný přivýdělek. Jako tomu bylo ve Švédsku. Stránka sama o sobě žádné stahování neumožňuje, jen si tam lidé posílají odkazy. Ale Pirate Bay se těšilo nesmírné popularitě, což bylo trnem v oku mnoha institucím, a tak došlo k zákroku. I proto čtveřice odsouzenců nebrala obvinění nijak vážně. Oni sami nenabízeli nelegální obsah ani jeho sdílení. Obhajoba byla přesvědčena o tom samém, proto bylo velkým překvapením odsouzení pachatelů. To však provoz serveru rozhodně nezastaví, jeho rozsah nabyl tak gigantických rozměrů, že je takřka nemožné jej odstavit. A těžko říct, jak dopadne odvolací soud, vždyť v podstatě stejné služby nabízí i třeba Google. Stačí zadat jméno desky a přidat "download". Během okamžiku máte odkazů, že je můžete přehazovat za pomocí vidlí a žaluje provozovatele někdo? Ne. A sdílení souborů umožňuje ve výsledku sám internet.

Jak to máme my?
V Česku jsme si svou první velkou pirátskou kauzu již zažili, a to v roce 2007, kdy mladý student z hecu natočil v kině "Simpsonovi ve filmu" a dal je ke stažení na internet. Brzy na tuto možnost získání filmu upozornila media a zatímco protipirátské organizace pátraly a ničily ilegální odkazy, tak policie nelenila a brzy klepala u mladíka doma s povolením k domovní prohlídce. Naivní klukovina skončila v soudní síni a rozsudek byl neúprosný. Tři čtvrtě roku podmíněně a náhrada škody, která se vyšplhala na pět milionů. To samozřejmě nebylo v možnostech nevýdělečného studenta, a tak přišla na řadu mimosoudní domluva a pokuta 150 tisíc korun, která i tak není úplně příjemná. Doplatil na aktivitu některých medií a samozřejmě, a to v prvé řadě, na svoji činnost. Jde však o jednoho z tisíců uživatelů...

Ti využívají velké množství warezových webů, kde si sdílejí odkazy na stažení materiálů ze serverů, které v první řadě mají jiný účel. Je to kupříkladu Rapidshare, eDisk, Megaupload a mnoho dalších, které jsou primárně určeny pro zálohování dat. To se však stalo až druhotným účelem a valná většina obsahu těchto webů má ilegální charakter. Provozovatelé serveru o tom možná vědí, možná ne, ale stejně takřka nemají šanci tomu zabránit. Těmito kanály proteče denně takové množství dat, že není v lidských možnostech tomu zabránit. A i kdyby bylo, tak stačí jednoduchý trik. Bude někdo podezřívat z nelegálnosti soubor, který je zaheslovaný a jmenuje se třeba "diplomka-zaloha.rar"?